Spolupráce francouzského prezidenta s premiérem je dočasná

"Kohabitace" nemá šanci

* Ve francouzském veřejném životě se podle některých pozorovatelů schyluje k válce nervů mezi Elysejským a Matignonským palácem, sídlem prezidenta republiky a ministerského předsedy. Zatímní příměří je prý pouze klidem před bouří, politická orientace obou protagonistů je diametrálně odlišná a dříve či později musí nutně dojít ke střetnutí. Předpokládaných pět let "kohabitace" nemá prý šanci na přežití.
Hlavním problémem současné vnitropolitické situace ve Francii je "kohabitace" pravicového prezidenta s levicovou vládou. Michel Debré, předseda vlády za prezidenství generála de Gaulla, který byl hlavním strůjcem ústavy páté republiky, podobnou situaci nepředpokládal, v šedesátých a sedmdesátých letech byla struktura vládní moci homogenní. Teprve za Francoise Mitterranda došlo dvakrát k rozštěpení moci, socialistický prezident byl nucen ke "kohabitaci" s pravicovým ministerským předsedou, nejprve to byl Jacques Chirac, později Edouard Balladur. Současné rozdělení moci je tedy již třetí v řadě, tentokrát však v obráceném gardu, pravicový prezident musí spolupracovat s vládou levicového zaměření.
Od parlamentních voleb se mezi oběma protagonisty, prezidentem Chirakem a premiérem Jospinem, již několikrát zajiskřilo, zatím se však daří zachovávat dekórum. Pozorovatelé ovšem důvodně pochybují, že tento klid zbraní vydrží ještě pět let až do roku 2002, kdy by podle stanoveného kalendáře měly být v březnu volby parlamentní, o měsíc později pak volby prezidentské. Ovšem nestane-li se nic mimořádného, což je málo pravděpodobné.
Lionel Jospin sice několikrát prohlásil, že svou vládu dovede až do konce legislativního termínu, Jacques Chirac se dosud k této otázce nevyjádřil. Ponechává si totiž možnost rozpustit Národní shromáždění a vypsat nové volby, což může podle ústavy učinit již po uplynutí roku od voleb minulých.
Na jaře příštího roku budou ve Francii místní a kantonální volby, které budou důležitým testem pro politické spektrum, pak se bude připravovat rozpočet na rok 1999 a vstup do měnové unie západoevropských zemí, poté v červnu 1999 mají být volby do Evropského parlamentu. Očekává se, že prezident se bude snažit využít těchto událostí k rozdělení levice, například na evropskou integraci v ní nejsou zdaleka jednotné názory. Otázkou ovšem je, kolik podpory najde ve svém vlastním táboře, kde se setkává mnohdy s tvrdou kritikou. A právě pravice, která prezidenta viní z rozhodnutí o vypsání předčasných voleb, které přivodily její porážku, se podle názoru mnohých již připravuje "na budoucnost bez Chiraka".
Stabilita francouzského veřejného života není bezprostředně ohrožena, velmi málo pozorovatelů však soudí, že současná "kohabitace" by mohla vydržet až do konce funkčního období v roce 2002. Strategické rozhodnutí se očekává spíše od prezidenta, otázkou ovšem je, kdy a za jakých okolností by se Chirac k tomuto kroku mohl odhodlat. Zatím veřejné mínění podporuje vládu a pravicové prefence za socialistickými přivrženci pokulhávají. Nebylo by tedy oportunní vypsat nové volby, které by vedly opět k levicové většině v parlamentě. Otázkou však je, zda se v dohledné době tato nálada voličů změní.

František Šulc