Loterie upravuje zákon, různé soutěže však nikoliv

Lidská záliba ve hrách nese rizika

* Zákon vymezuje pravidla pro pořádání loterií, avšak za loterii nebo podobnou hru nepovažuje soutěže, ankety a jiné akce o ceny, v nichž se za účast neplatí penězi. Proto různé soutěžní akce, jejichž účelem je podpora prodeje, často vedou zákazníky k neuváženým nákupům, přičemž naděje na úspěch bývá mizivá.
Vyspělé země si již několik století uvědomují výhody loterií. Například Janov v roce 1720 a po něm další italské městské státy provozovaly číselné sázení. Monopolizovaly si tento zdroj příjmů a občanům zakazovaly účast v cizích loteriích.
V roce 1776 vznikla Francouzská královská loterie. Její výtěžek plynul přímo do státní kasy a sloužil ke zvelebování pařížských pamětihodností. Francouzská státní rada zároveň zakázala loterie soukromé.
Nynější vyspělé státy na tyto tradice navazují. Buď provozují loterie samy, nebo udělují koncesi a regulují podmínky, za nichž lze uskutečňovat loterijní podnikání. U nás je tato regulace obsažena v zákoně č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějšího předpisu (dále jen "zákon o loteriích").

Nevinná věta zákona

Zákon o loteriích podrobněji vymezuje jednotlivé druhy her a určuje rovněž, kdo a za jakých podmínek je může provozovat. Dbá o regulérnost her, zajišťuje ochranu účastníků proti eventuálním nepoctivým praktikám provozovatelů a do určité míry chrání i účastníky vůči vlastním nežádoucím povahovým sklonům. Tomu slouží i obecné vymezení loterií a jiných podobných her v § 1 zákona o loteriích, kde se uvádí, že o výhře rozhoduje náhoda a že okolnost určující výhru nesmí být nikomu předem známa a musí být takového druhu, aby ji nemohl pořadatel nebo sázející ovlivnit.
Tyto chvályhodné zákonodárné záměry jsou však oslabeny v § 1 odst. 3 zákona o loteriích, kde dochází k tzv. negativnímu vymezení jeho působnosti.
Říká se zde, že "za loterii nebo jinou podobnou hru se nepovažují soutěže, ankety a jiné akce o ceny, při nichž se pořadatel zavazuje vyplatit účastníkům určeným slosováním nebo splněním podmínky ceny v hotovosti nebo v jiných hodnotách, aniž by přitom na účastnících požadoval plnění mající peněžní hodnotu". Přeložíme-li větu z "právničtiny" do češtiny srozumitelněji, dozvíme se zhruba následující: Zákon o loteriích - jeho podmínky a omezení - se neuplatňuje v případě, neplatí-li se za účast v loterii penězi.
Tato zdánlivě nevinná věta přispívá k tomu, že u nás máme přímo záplavu akcí, které slouží k podpoře prodeje (sales promotion). Mnohdy se svou podstatou jedná o loterie (o výsledku rozhoduje náhoda), nepodléhají však přísnému právnímu režimu loterií. "Vstupenkou" k účasti ve slosování není totiž přímo zaplacení určité finanční částky, ale nákup zboží či služby, prokázaný objednacím lístkem či logem firmy vystřiženým z obalu výrobku.

Falešné loterie

Příležitostně se pak setkáváme s loteriemi podvodnými, když se například souběžně celé řadě osob sděluje, že vyhrály první cenu v té a té soutěži. Tuto cenu prý mohou inkasovat, pokud si objednají další zboží. Informace o tom, že "výherci naděje" musí uspět i v dalším kole losování, bývá zakamuflovaná na nějakém nenápadném místě. Takovými akcemi se nechá ovlivnit malá část populace. Na spotřebitele víc působí slosování sloužící k podpoře prodeje, jimiž nelze vytýkat zřejmý klamavý charakter. O to jsou však nebezpečnější.
Vytvářejí mylnou domněnku, že za účast v takovém slosování nic neplatíme, a tedy můžeme pouze vyhrát. Není to pravda, zvláště kupujeme-li zboží a služby, které nepotřebujeme, či získáváme výrobky, o nichž mnoho nevíme a které nás překvapí nízkou kvalitou. Pak může být cena takového "losu" i dost vysoká.
Výhry nabízené v prodejních slosováních působí atraktivním dojmem, naděje na jejich získání však bývá mizivá. Nebudeme přehánět, když si představíme slosování k podpoře prodeje, kde se slibuje 20 tisíc cen, přičemž hlavní cenou je automobil BMW, další tři výhry představují peněžní částky obnášející několik stokorun a zbytek reklamní tužky.
Také "herní plán" bývá neurčitý. Na rozdíl od číselných loterií je pravděpodobnost výhry tím menší, čím větší počet jedinců se slosování k podpoře prodeje zúčastní. Již v tom lze spatřovat prvek klamavosti či manipulace se spotřebitelem. Spotřebitel se při nákupu neřídí racionálními hledisky, ale zejména nadějí na možnost výhry. Takto se nekale konkuruje těm podnikům z oboru, které používají jiné propagační metody, zaměřené spíš na nabízený sortiment.

Pravidla jsou nutná

Dochází rovněž k nekalé konkurenci s podniky, u nichž pořádání loterií patří k základní náplni činnosti. Krátí se tak příjmy, které ze sázení plynou přímo či zprostředkovaně do státní kasy a mají sloužit veřejně prospěšným účelům.
Objem peněz, které jsou spotřebitelé ochotni vynaložit na určité účely, má totiž své přirozené limity. Nákupy relativně drahého zboží a služeb, pokud jsou podmínkou pro účast ve slosování, pak dovedou důkladně odčerpat ze sumy určené pro naději na výhru a "sázkové potěšení". I reprezentativní výzkumy potvrzují, že slosování k podpoře prodeje negativně ovlivňují zájem o sázkové hry a loterie.
Ačkoliv slova "sales promotion" působí světově, loterijní libovůle v tomto ohledu spíš Českou republiku od vyspělé Evropy vzdaluje, než aby nás k ní přibližovala. Tam se totiž pomocí těch či oněch předpisů zakazují či omezují (například maximální výší výher) taková slosování, u nichž je účast založena na objednávce či nákupu spotřebních statků. Dovoleny bývají zpravidla výherní soutěže, kde ovšem spotřebitel musí řešit určitý úkol, který není zcela jednoduchý a nemá formální charakter. I pro soutěže bývají stanoveny určité podmínky, které mají zajistit konkrétní, neklamavý charakter.
Český zákon o loteriích zamlžuje rozdíl mezi soutěžemi, anketami a "jinými akcemi o ceny", sloužícími k podpoře prodeje. Právě ony "akce" k podpoře prodeje se však od loterií většinou liší jen "vstupenkou k účasti".

Kde není žalobce...

Hodláme-li proto učinit náš právní řád více evropským, budeme ho muset upravit tak, aby hrací vášeň nemohla být zneužívána k neuváženým nákupním rozhodnutím. To lze uskutečnit v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v novém zákoně o loteriích. Ani za současného právního stavu však nejsme zcela bezbranní proti faktickým loteriím určeným k podpoře prodeje, které bývají ne zcela přesně označovány za spotřebitelské soutěže. Generální klauzule proti nekalé soutěži v § 44 odst. 1 obchodního zákoníku je formulována natolik široce, že umožňuje v řadě případů zasahovat proti podobným prodejním akcím. Žalovat by mohli soutěžitelé v oboru, řádní provozovatelé loterií a tomu podobných her i sdružení soutěžitelů, popřípadě i spotřebitelů. Například v SRN jsou takové žaloby poměrně časté. Soudy jim vyhovují a v důvodech rozhodnutí uvádějí, že došlo ke "zneužití lidské záliby ve hře a nevěcnému ovlivnění nákupního rozhodnutí".
Takové rozsudky si lze dobře představit i v podmínkách našeho právního řádu a obchodního soudnictví. Zatím se tu však uplatňuje ono známé "kde není žalobce, není soudce".

Prof. JUDr. Petr Hajn, Právnická fakulta MU Brno