Farmaceutický průmysl dohání zpoždění

[*] Přispívá farmaceutický průmysl ke stabilizaci zdravotnictví?
[*] Začínají se rozvíjet výhradně české výzkumné programy
Řetěz platebních problémů od zdravotnických pojišťoven přes lékárny až po distributory léků se přenáší na výrazný růst pohledávek farmaceutických podniků. Ovlivňují i jejich řízení a podnikatelské možnosti. Na situaci jsme se zeptali prezidenta Sdružení českého farmaceutického průmyslu a generálního ředitele a. s. Léčiva ing. Jiřího Michala.
Farmaceutický průmysl České republiky představuje přes sto různých podniků. Ještě v roce 1990 existoval pouze jeden velký česko-slovenský podnik SPOFA, který zahrnoval Léčiva, Slovakofarmu, Galenu a Biotiku. Kromě toho zastřešoval opticko-mechanické a chemické výroby. SPOFA se rozpadla a n. p. Léčiva se v roce 1993 přeměnil na tři akciové společnosti: Léčiva jako nástupce, Infusii a Spofu. Velikost těchto podniků je nesrovnatelná. Pozice Léčiv je rozhodující, nikoli však monopolní. Ostatní farmaceutické podniky vyjma Galeny s jejím zahraničním partnerem IVAX Corp. a Lachemy tvoří obrat, který je méně než desetinou obratu a. s. Léčiva. Většina farmaceutického průmyslu je pod českou kontrolou.

Lze to chápat jako klad, nebo je to zápor?

Vždy záleží na vizi podniku a úspěšné realizaci záměru. Všelékem nejsou ani české, ani zahraniční ruce. Chceme být vlivným lokálním producentem, standardem ceny, kvality a služby pro tuzemské zdravotnictví. Chceme sehrát roli stabilizujícího faktoru ve zdravotnickém systému a využívat výhod, které zde máme. Ty nám nikdo nedal a tvrdě jsme na nich pracovali i v jiných regionech. Například vyvíjíme aktivity v Gruzii. Přijal nás dokonce prezident Ševardnadze, který vyjádřil našim projektům osobní podporu. Máme podepsaný letter of intent s běloruským Belmedem. Chceme firmu internacionalizovat. Vedou se neustálé diskuse o státní podpoře exportu. My říkáme ano - nechceme však peníze, požadujeme garance. Pokud stát uzná, že jsme seriózní podnik, ať nám poskytne diplomatickou podporu.

Půjdete do vyspělých zemí, nebo se soustředíte na Východ?

Internacionalizace neznamená opustit region, kde dnes působíme. Některé podniky opustily český trh a myslely si, že udělají štěstí jinde. Není tomu tak. Když se mi daří doma, teprve potom to zkouším v zahraničí, nebo nedopadnu dobře. Nehodláme opustit český trh a chceme být stále největším dodavatelem na trhu slovenském. Nemá cenu si říkat, že budeme úspěšnou firmou na Západě. Chtěli bychom působit v těch zemích, kam jsme tradičně dodávali, a myslím, že máme co nabídnout.

Byla doba rozdrobování, bude doba velké koncentrace?

Firmy z bývalé SPOFY nikdy nepřestaly spolupracovat. Všichni chápeme samostatnost jako šanci pro určení dalšího rozvoje.

Vyrábíte podle zásad správné výrobní praxe?

Výrobní provozy v každém farmaceutickém podniku musí být auditovány Státním ústavem kontroly léčiv (SÚKL), sekcí pro Správnou výrobní praxi, a každá výrobna musí mít povolení. Většina farmaceutických podniků u nás dosáhla podmínek SVP nebo k tomu spěje.

Představuje SÚKL dostatečnou autoritu i v zahraničí?

Nejlepším měřítkem je dosáhnout evropského standardu a neobávat se jakékoli kontroly. Farmaceutický podnik musí mít v pořádku všechny procesy a nikoli pouze statisticky kontrolované výstupy - o tom je SVP. Již na začátku 90. let jsme se rozhodli, že jednou z priorit bude řešení ekologického zázemí podniku, což souvisí s certifikací podle ISO. Nechceme výjimky, cílem je dosažení evropského standardu.
Nyní zakládáme výzkumné úkoly, na kterých se podílejí výzkumné ústavy Akademie věd i výzkumné ústavy bližší průmyslu, s deseti- až patnáctiletou perspektivou.

Kdy začala tato spolupráce?

V roce 1996. Dokonce jsme s Ministerstvem průmyslu a obchodu otevřeli několik nových výzkumných úkolů. K příspěvku od státu přidáme své peníze, soustředíme odborné týmy a budeme financovat projekty, na kterých máme zájem.

Kolik peněz věnujete na výzkum a vývoj?

Přes 100 miliónů korun. Je to přibližně pětina z úrovně loňského zisku před zdaněním.

Říkal jste, že není dost odborníků. Proč?

Říkal jsem, že nemáme dostatečnou intelektuální kapacitu - odborníků máme dost, ale jsou roztroušeni. Chtěli bychom se podílet na vytvoření takových podmínek, aby se mladí vědci, kteří jsou dnes na různých stážích v zahraničí, měli kam vracet, aby nepropadali beznaději, když přijedou. Odborné týmy lze postavit jedině tak, že se vytvoří podmínky srovnatelné se světem. Je důležité stanovit konkrétní projekt, na který se seženou prostředky a konkrétní lidé - byť průřezově z několika institucí.

Do jaké míry budete přebírat zahraniční know-how?

Jsme firma orientovaná na generika, tedy přípravky, které jsou kopiemi originálů. To ale neznamená, že by byly méně kvalitní. Přebírání know-how je cesta, kterou používá každý. Nemá smysl vymýšlet něco, co už vymyšleno bylo. Pokusili jsme se dostat podnik nejprve na určitou úroveň včetně integrovaných informačních systémů, a potom se teprve rozhlížet.

Mluví se o tom, že pokud nebude státní zdravotní politika stabilizována, smete krize nejdříve distributory léčiv a pak se převalí na jejich výrobce.

V roce 1992 náš zdravotnický systém spotřeboval 30 miliard Kč, v roce 1996 už přes 100 miliard Kč, a stále je zdravotnictví v krizi. Není problém někde jinde? Žádné systémové opatření totiž neřeší nedostatek běžných pravidel chování jednotlivých subjektů. Musíme lékařům vrátit jejich společenské postavení a důstojnost a musíme oddělit odpovědnost za medicínu od odpovědnosti za hospodaření. Není možné, aby lékař ekonomicky řídil nemocnici a ekonom byl odpovědný za způsob léčby.

Co když zkrachují distributoři léčiv, neboť státní zdravotnická zařízení jim neplatí, a vy budete muset zásobovat nemocnice přímo?

Nikdy bychom nechtěli suplovat distributory. Český farmaceutický průmysl vyrábí přibližně 500 položek, z toho Léčiva asi 250. Registrováno jich je na 10 tisíc - distributor je tedy nezastupitelný. Bylo by to jenom vytloukání klínu klínem. Jsem optimista, myslím, že nedojde ke krachu ani distribučních organizací, ani lékárenské sítě či farmaceutických podniků. Je však smutné, že finanční insuficience zdravotnických zařízení nás stála asi 50 miliónů Kč na úrocích. Museli jsme finance získat jinak než za prodané zboží. Těch 50 miliónů jsme mohli vložit do výzkumu a vývoje.
ŠÁRKA SPEVÁKOVÁ,
šéfredaktorka časopisu
CHEMICKÝ PRŮMYSL