Přes všechny nevýhody má stávka učitelů také své klady, říká ministr Ivan Pilip

Přes všechny nevýhody má stávka učitelů také své klady, říká ministr Ivan Pilip

Od 28. ledna zahájili učitelé řetězovou stávku za zvýšení svých mezd. Ministr školství Ivan Pilip ji však vzhledem k celkové situaci naší ekonomiky a k dosavadnímu růstu platů ve školství považuje za neopodstatněnou.

Ve stávce učitelů nejde v zásadě ani tak o výši nominálního platu, ale spíše o změnu poměru mezi příjmy pedagogů a průměrným celorepublikovým platem a mzdami v jiných profesích. Na jaké úrovni by podle vás měly být platy učitelů, aby odpovídaly významu této profese?

Mezinárodní srovnání ukazují, že pokud bychom se chtěli dostat na určitou střední úroveň platových rozpětí v zahraničí, která jsou v jednotlivých státech dosti rozdílná, měly by platy našich učitelů být nyní asi tak o 10 procent vyšší. Problémem u nás však je, že toho lze dosáhnout jen postupně. Není možné dělat nějaké jednorázové skoky a zapomínat, že už nyní napravujeme deformace vzniklé za desetiletí.

Jak daleko mají učitelé k tomu, aby poměr jejich platů vůči ostatním oborům odpovídal situaci v zahraničí?

V současné době jsme z hlediska platového ohodnocení učitelů ve srovnání s jednotlivými státy někde ve spodní části evropských zvyklostí, nikoli mimo ně. Myslím ale, že právě těch 10 procent navíc by nás dostalo na běžný evropský standard.

Z hlediska požadavků odborů se však zdá jako složitější problém zřejmě rozdíl v názorech na úroveň tarifů. Vy zastáváte názor, že by měly tvořit 70 procent platů, podle odborů by měly dosahovat 90 procent.

Je pravda, že v zahraničí mají často vyšší tarify. Zajímavé ovšem také je, že země, které přistoupily k razantnější reformě, od tarifů ustoupily, nebo je velmi výrazně snížily. Existuje případ, že i ve velmi vyspělé zemi vláda zavedla do škol smluvní platy. Většina států však má tarifní platy. Ve srovnání s naším tarifním systémem se ale často odlišují v tom, že zvýhodňování z titulu věku u nich po určité době končí. Někde dokonce už po osmi letech. Například první rok se tam vyplácí elévský plat, pak tři roky nějaký adjutantský a další tři roky jiný plat. A potom se to už bere tak, že po osmi letech člověk svou práci umí a dál záleží jen na něm.

Tarifních systémů je určitě celá řada...

Druhým příkladem je třeba systém, jehož obdobou byl náš návrh na zavedení atestací. Podle toho by se učitelé při stanovení platu rozlišovali vlastně dvojím způsobem. Na jedné straně by platilo, že ten, kdo má atestaci, dostane vyšší tarif. Bez atestace by dostával nižší. Zároveň by bylo možné hodnocení podle ředitele. Plat učitelů by tak měl vlastně tři složky. Nárokovou za pracovní zařazení, další zvýšenou za atestaci a nenárokovou, kterou by měl v rukou ředitel. Kdyby se zároveň snížil i vliv "věkového automatu", mohl by dobrý 35letý učitel dostávat za kvalitní pracovní výkon stejný plat jako jeho 60letý kolega. Při dnešním systému je však mezi nimi v nárokové složce rozdíl 40 procent.

Ke které z těchto dvou variant byste se přikláněl vy?

Ke kombinaci obou.

Odbory trvají na tom, že k 1. lednu příštího roku by měla být povýšena tarifní tabulka pro učitele. Je to reálné?

Pracovníci Ministerstva financí řekli, že to je požadavek z říše pohádek. My jsme propočítali, že by šlo o 23 miliard korun navíc. Takže je jasné, že nejde o požadavek ze světa reálných představ. Pravdou je, že pokud by šlo o systémovou změnu tarifů, tak bychom dokázali o tom jednat. Ale takové navýšení rozhodně není realistické.

S odboráři jste mluvili o některých návrzích, které by mohly zvýšit objem mzdových prostředků. Jak reagovali například na záměr zvýšit úvazek učitelů?

Zatím spíše překvapeně. My jsme o návrhu na zvýšení úvazků dosud veřejně nemluvili. Je to zřejmě nejrazantnější návrh, ale za situace, kdy odboráři vyvolávají takto vyhrocenou situaci, musí být zřejmě i naše návrhy velmi razantní. Podle mě ale vědí, že je pro řešení nejvýznamnější.

A jaké odezvy máte od ředitelů škol?

Těžko mapovat názory tisíců ředitelů škol, ale ti rozumnější si jistě uvědomují, že beze změn to nepůjde.

Hrozba stávky není žádnou novinkou, protože provází celou dosavadní reformu školství. Nyní se tedy stává realitou. Jak tento fakt hodnotíte?

My jsme všechny naše sliby splnili. Lze předpokládat, že kdybychom přišli například s návrhem na zvýšení úvazků dříve, v tu chvíli by se stávka stejně konala. Pokud tedy odbory poukazují na to, jak je situace vážná, říkáme si, že je třeba udělat skutečně ostrý řez. Je pravda, že jsem měl řadu návrhů připravených. Například se zvýšením úvazků učitelů jsem zatím trochu váhal. Stávka však potvrzuje, že je nutné jednat rychle a učinit zásadní kroky, které bychom zřejmě museli dříve nebo později udělat. Proto přes všechny nevýhody má stávka učitelů také své klady. Myslím si, že alespoň vyčistí ve školství vzduch.
MILOŠ HRABĚ