Prvním ústavním orgánem v Československu byl Národní výbor československý, který od 28. října 1918 nahrazoval vládu i zákonodárný sbor. Nebyl volen občany, ale byl sestaven na základě seskupení českých politických stran podle výsledků voleb do Říšské rady ve Vídni v roce 1911. Kooptováni byli zástupci zájmových složek a významné osobnosti.

Národní výbor československý vydal již 13. listopadu 1918 zákon o prozatímní ústavě, podle níž zákonodárnou moc převzalo Revoluční národní shromáždění, které vzniklo rozšířením počtu členů Národního výboru. Revoluční národní shromáždění 29. února 1920 schválilo první československou ústavu jako zákon č. 121/1920 Sb.

Moc zákonodárnou po celé období předmnichovské republiky vykonávalo Národní shromáždění. Do obou komor parlamentu, Poslanecké sněmovny a Senátu, se volilo podle všeobecného, rovného, přímého a tajného hlasovacího práva podle zásady poměrného zastoupení. Volební právo poprvé získaly ženy. Volby do Poslanecké sněmovny a Senátu se konaly celkem čtyřikrát.

První volby do Národního shromáždění se konaly v dubnu 1920. Do Poslanecké sněmovny kandidovalo 20 a do Senátu 17 politických stran. Volby přinesly vítězství Československé sociálnědemokratické straně dělnické (ČSD), která získala 25,7 procenta hlasů. Po 11 procentech získaly Československá strana lidová (ČSL) a Německá sociálně demokratická strana dělnická. Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (REP) dostala 9,7 procenta hlasů.

Druhé volby do Národního shromáždění byly 15. listopadu 1925 a kandidovalo v nich celkem 31 politických stran, z toho 29 do Poslanecké sněmovny a 23 do Senátu. V těchto volbách získala nejvíce hlasů REP, a to 13,7 procenta. Poprvé se voleb zúčastnila Komunistická strana Československa (KSČ) a dostala 13,3 procenta hlasů. ČSL získala 9,7 procenta a přes osm procent získaly ČSD a Československá strana národně socialistická (ČSN). Hlinkova slovenská lidová strana (HSĽS) dostala sedm procent hlasů. Vítězná REP spolu s ČSL vytvořila vládu tzv. panské koalice.

Ve třetích volbách do Národního shromáždění 27. října 1929 kandidovalo do Poslanecké sněmovny 19 a do Senátu 18 stran. I v těchto volbách zvítězila REP s téměř 15 procenty hlasů. ČSD získala 13 procent, přes deset procent hlasů dostaly KSČ a ČSN. ČSL získala 8,4 procenta hlasů. REP sestavila vládu tzv. široké koalice. Do vlády vstoupily strany národně socialistická a sociálně demokratická.

Poslední volby před druhou světovou válkou se uskutečnily 19. května 1935. Do Poslanecké sněmovny kandidovalo 16 politických stran a do Senátu 15. Fašistické strany sdružené v Národním sjednocení sice utrpěly porážku, ale 15,2 procenta hlasů překvapivě získala Sudetoněmecká strana. Volební úspěch této strany umožnil Hitlerovi aktivněji zasahovat do vnitřní politiky Československa. Teprve po henleinovcích následovali REP s 14,2 procenta hlasů, ČSD s 12,6 procenta, ČSN s 9,2 procenta a KSČ s 10,3 procenta hlasů. K rozpuštění obou sněmoven došlo až v důsledku nacistické okupace Československa.

Poprvé po druhé světové válce se volilo 26. května 1946. Do Ústavodárného národního shromáždění kandidovalo osm stran, po čtyřech v Čechách a na Slovensku. V Čechách vyhrála volby KSČ, která získala 40 procent hlasů. ČSN dostala 23,6 procenta, ČSL 20,2 procenta a sociální demokracie 15,6 procenta hlasů. Na Slovensku byla situace odlišná: Volby vyhrála Demokratická strana s 62 procenty, Komunistická strana Slovenska získala 30,3 procenta hlasů.

Další zákon o volbách do Národního shromáždění byl schválen v dubnu 1948 a vycházel již ze situace po únorovém puči KSČ. Mimořádné zasedání ÚV KSČ navrhlo vytvořit jednotnou kandidátku Národní fronty (NF). Nesouhlas s kandidátkou NF mohli voliči projevit odevzdáním bílého lístku. Volební řád formálně připouštěl i opoziční kandidátky za předpokladu, že kandidát získá tisíc podpisů. Volby se konaly 30. května 1948 a zúčastnilo se jich 93,5 procenta zapsaných voličů. Pro kandidátku NF odevzdalo hlasy 89,3 procenta voličů, bílých lístků bylo 10,7 procenta.

Od roku 1948 se volila jednotná kandidátka NF celkem osmkrát (včetně roku 1948), naposledy v roce 1986. Ve všech těchto volbách volilo jednotnou kandidátku NF kolem 99,4 až 99,7 procenta voličů, tak jak to uváděly tehdejší statistiky. Kandidáty vybírala podle zákona Národní fronta, fakticky však KSČ, která v ní měla rozhodující vliv.

Strana byla připravena s využitím zpravodajství ČTK.

Související