Malíř, grafik a ilustrátor Viktor Pivovarov se narodil roku 1937 v Moskvě. Zde také až do počátku 80. let žil. Patřil do okruhu moskevské konceptuální školy spolu s Iljou Kabakovem, Olegem Vasiljevem, Erikem Bulatovem či Eduardem Gorochovským. V roce 1982 se natrvalo přestěhoval do Prahy za svou ženou, výtvarnou teoretičkou Milenou Slavickou.

Pivovarovova tvorba se za těch patnáct let stala neodmyslitelnou součástí moderní české výtvarné scény. Uchovává si však stále svoji svébytnost, odlišnost; ta ovšem není dána jen všudypřítomnou ruskou inspirací tvůrce. Viktor Pivovarov by byl zkrátka jiný než ostatní kdekoli. To si lze ověřit na rozsáhlé retrospektivě, kterou pod titulem Soňa a andělé uspořádala pražská Galerie Rudolfinum. Expozice, jež potrvá do 26. května, seznamuje se základními sériemi z let 1988 až 1995 - Deník výrostka, Čas růže, Ne- omezené možnosti malby, Agent v Norsku, Byt č. 22, Zátiší, Neztracené iluze.

Mnohé je tu poeticky nadsazenou hrou - a to doslova (viz plastické obrazy interiérů osvětlené žárovičkou) či přeneseně (hříčky se slovy, s obrazy, s významy). Absurdita se jemně splétá s laskavostí. Sen s přízemní realitou. "Protagonisté konceptualismu na Západě odmítli obraz jako zastaralou formu umění," píše Pivovarov v jednom ze svých teoretizujících textů. "Ruští konceptualisté z celé řady důvodů obraz zachovali, i když v reformované podobě." Na rozdíl od západního konceptualismu, který význam redukoval na minimum, zde naopak můžeme dosazovat mnoho různorodých, také však ne vždy jednoznačných významů. Právě ona nejednoznačnost diváka zneklidňuje, vtahuje jen do příběhu ukrytého v obraze.

Viktor Pivovarov navazuje na klasickou tradici ruské kultury, v níž, jak kdesi sám říká, je slovo "hlavním pracovním nástrojem ... a má váhu zákona". Mnohé z jeho maleb proto mají podobu pouhých nápisů, jsou tvořeny jen slovy, větami. Jinde slova doplňují jednoduchý obraz, podávají k němu komentář, přetvářejí ho v příběh. V dalších případech takovou roli plní obsáhlý název, který obraz přesahuje či se s ním dokonce rozchází.

Cykly vycházejí z původního ruského žánru alba, určeného k předvádění v intimním, přátelském prostředí. Podobná, velmi příjemná atmosféra na nás ostatně dýchá i z téhle výstavy, i když za jednotlivými obrazy často tušíme velmi tragické životní zkušenosti.

Výstava, jejímž kurátorem byl ředitel galerie Petr Nedoma, je připravena s láskyplnou pečlivostí. Průvodním znakem tohoto přístupu je originální katalog (sponzorovaný dvěma pražskými institucemi - Sorosovým centrem současného umění a Gema art), který v jedné kazetě obsahuje sedm sešitů - šest v ruštině, které kromě mnoha barevných i černobílých reprodukcí obsahují zejména Pivovarovovy autorské texty napsané přímo u příležitosti výstavy, a sedmý s českými překlady.

Rozsáhlá pražská expozice by se v příštím roce měla dočkat hned tří zahraničních repríz.

Související