Kde a jaké byly a jsou mise?
Dlouhodobých misí vyslala OBSE do Evropy celkem dvanáct, v několika případech pod jinými názvy. První byla v létě 1992 vyslána do jugoslávského Kosova, Sandžaku a Vojvodiny. Ty ovšem Bělehrad po roce "vyhostil", když se mu nezdařil návrat do KBSE.
V Makedonii je mise dosud, ale Makedonci se snaží změnit její název na kancelář OBSE.
Od roku 1993 působí mise v Estonsku a Lotyšku, zejména kvůli ruskému obyvatelstvu. V poslední době se jich Riga a Tallin snaží zbavit, neboť mají pocit, že když nad nimi bdí nějaká mezinárodní kontrola, vyvolává to o nich pochybnosti.
Na Ukrajinu přišla mise KBSE na žádost Kyjeva kvůli Krymu. Nyní však Kyjev žádá, aby letos 31. prosince skončila.
V Moldově chtějí, aby mise OBSE pomohla urychlit plnění dohody o odchodu ruské armády. Mise zde zprostředkovává i jednání mezi podněsterským režimem a Kišiněvem.
V Gruzii je mise druhá nejpočetnější, působí v Jižní Osetii a ve spolupráci s OSN také v Abcházii.
V Tádžikistánu mise OBSE převzala některé pravomoci Úřadu vysoké komisařky OSN pro uprchlíky.
V Náhorním Karabachu se OBSE angažuje od roku 1992, ale její zmocněnci sídlí v Gruzii, protože ani Arménci se nemohli dohodnout s Azerbájdžánci, kde je nastálo umístit. Baku je nechtělo přímo v Náhorním Karabachu.
Známé jsou mise v Čečensku, a zejména v Bosně. Letos na jaře vznikla další v Chorvatsku.
Mise jsou úspěšné, byť proti Bosně jsou podstatně menší, v průměru je to deset lidí, někde šest až osm, v Gruzii 17 osob, v Bosně přes dvě stě.
Kromě misí je zde i vysoký komisař pro národnostní menšiny, jehož tichá diplomacie je považována za velmi účinnou. A to vzdor tomu, že například mnozí Slováci a Rumuni skutečnost, že je sleduje a dává jim různá doporučení, moc rádi nevidí.
