Jako šafránu

S Václavem Žákem, šéfredaktorem Listů
Listy zná řada čtenářů ještě z minulého režimu jako exilový časopis, který prolamoval domácí cenzuru. Proč vycházejí dnes, kdy cenzura už neexistuje?
Ano, Pelikánovy Listy patřily spolu se Svědectvím Pavla Tigrida k nejznámějším exilovým časopisům. Dnes jsou asi jediným časopisem, který vychází i deset let "po obratu", mají tedy za sebou úctyhodných třicet let existence. Proč vycházejí i dnes? Cenzura není nutně věcí politické policie. I v demokratické společnosti existuje snaha potlačovat odlišné názory, tedy cosi podobného cenzuře. Listy jsou časopisem, který v nových poměrech plní jiný úkol. Vedou zápas s diletantismem, kterému se za těch deset podařilo lidem svobodu pořádně otrávit.

Co tím myslíte?

Společnost na změnu režimu nebyla připravena. Humanitní vzdělání včetně ekonomického, které si naprostá většina spoluobčanů odnesla ze škol včetně vysokých, je v nových poměrech téměř bezcenné. Ve společnosti se proto přirozeně ujímají nejrůznější předsudky, často založené na prostém popření minulého režimu. Minulý režim byl špatný, a protože plánoval, plánování je špatné. Taky reguloval, takže regulování je špatné. Všechno patřilo státu, tak teď všechno zprivatizujeme. Atd. Jenže bez státu ostrého jako břitva, který umí vynucovat dodržování smluv, svobodná společnost nemůže dobře fungovat, to si západní země trpce vyzkoušely v minulých 150 letech. Pokud chce část politiků stát nahradit trhem a druhá občanskou společností, těžko se z potíží vyhrabeme. Listy se proto snaží deficit ve vzdělání nahradit. Pečlivě vybíráme autory a tiskneme články, které se opírají o určitý propracovaný myšlenkový směr. Takových časopisů je u nás jako šafránu. Troufám si říci, že se čtenáři Listů v dnešním světě lépe orientují.

To vypadá skoro namyšleně.

Inu, jak říká český klasik Jára Cimrman, "když se nepochválím sám, kdo to za mne udělá"? Ale vážně: Listy mají jméno. Na anketu časopisu ochotně odpovídají lidé jako M. Gorbačov nebo přední světový sociolog lord Dahrendorf. Čtenáři se v nich seznámí s diskusí o klíčových tématech: transformaci postkomunistických zemí, globalizaci, ekologické problematice. Třeba o korupci v Rusku jsme už před rokem přinesli ve třech číslech rozsáhlý článek, který ukazoval, co se v Rusku skutečně děje, a to v době, kdy naše média velebila Jeffreyho Sachse spolu s ruskými reformátory Gajdarem a Čubajsem a předkládala české veřejnosti zcela falešný obraz současného Ruska. Díky exilovým kořenům máme spolupracovníky v zahraničí - třeba A. J. Liehma nebo Jana Čulíka, kteří nám dávají tipy na kvalitní zahraniční autory i texty.

Nejsou tedy Listy spíš odborný časopis?

Dáváme si velký pozor, abychom nesklouzli do odborného žargonu a nesrozumitelnosti. Po autorech požadujeme, ať píší tak, aby si články mohl přečíst i maturant a ne pouze kolega-specialista. Jestli se nám to daří, musí posoudit čtenáři.

Politika, sociologie, ekonomie - není to příliš úzké zaměření?

Pravda, Listy se původně věnovaly kultuře víc než dnes. Psali do nich Josef Škvorecký, Milan Kundera, Sylvie Richterová a jiní v exilu žijící spisovatelé. Ale teď třeba tiskneme rozsáhlý úryvek z nové knihy Arnošta Lustiga. Bude zde mít světovou premiéru. Arnošt Lustig ho Listům nenabídl náhodou - napsal nám, že si váží humanistického zaměření časopisu. Samozřejmě, takové uznání těší i zavazuje.

Připravil (ma)