Nobelova cena za literaturu 1999
Günter Grass - stále nepohodlný laureát
Švédská akademie letos rozhodla s mírným předstihem (v ročním kalendáři). Zpoždění tu ale také je. Günter Grass patří mezi "žhavé" kandidáty na prestižní ocenění již dlouhá léta.
Čerstvý nositel Nobelovy ceny za literaturu, německý spisovatel Günter Grass (72), si hned po oznámení ze Stockholmu vzal znovu na mušku současné politiky své země. Vytkl jim především nedostatek vizí. Kritizoval pragmatismus, jenž nyní v politice podle něho naprosto převládá. Nostalgicky zavzpomínal na éru Willyho Brandta, kdy ještě mezi politiky a umělci probíhalo vzájemné oplodňování. Spisovatele světově proslavil především román Plechový bubínek, ale sám vzápětí po výroku Akademie řekl, že Nobelovu cenu chápe jako ocenění "čtyř a půl desetiletí své literární tvorby". Vyjádřil ironicky naději, že čeleď politických spisovatelů, kteří se do všeho vměšují, není v Německu na vymření. Je rád, že ocenění nedostal před dvaceti lety, kdy se o tom poprvé vážně uvažovalo, ale až nyní. Může dnes s Nobelovou cenou, jak zmoudřele přiznává, zacházet poněkud uvolněněji, takže ho ani nevyvede z míry. Asi 1,7 miliónu DEM, které jsou s cenou spojeny, hodlá věnovat na posílení svých nadací. Jedna je zaměřena na podporu německého spisovatelského dorostu, druhá pomáhá polským malířům a grafikům (Grass pochází z Gdaňska). Třetí slouží povznesení Romů.
Slavný spisovatel nepřestal být pro domácí politiky nepohodlný ani v den, kdy přišla zpráva o jeho ocenění. V hlavní zpravodajské relaci televize ZDF řekl, že považuje za nenormální, jestliže se v Německu "nadále drží více než čtyři tisíce lidí ve vězeních pro osoby, které mají být ze země vyhoštěny". Poukázal na to, že tito lidé nemají zpravidla na svědomí žádný kriminální delikt. Přesto musejí počítat, že dnes nebo zítra budou vystrnaděni, byť se tím třeba navždy roztrhnou i celé rodiny. "To jsou - například - ony nepořádky, na které bych poukazoval vždy - ať budu laureátem, nebo nikoli." uvedl.
Günter Grass zároveň znovu prokázal, že jeho kritické postoje nejsou žádnou pózou nebo samoúčelem. Prohlásil, že se považuje výslovně za občana Spolkové republiky Německa a nikoli takzvané Berlínské republiky, jak se zemi přezdívá, když se vláda odstěhovala z Bonnu do staronového hlavního města. "Považuji tuto přezdívku za zhoubnou a přímo škodlivou pro náš federalismus," upřesnil.
Literát žije v severoněmeckém Lübecku, odkud pocházejí hned tři němečtí nositelé Nobelovy ceny. Kromě Grasse ještě bývalý kancléř a vůdce SPD Willy Brandt a spisovatel Thomas Mann. Umělec je úhrnem sedmý Němec, na kterého si Královská akademie vzpomněla. Grass se v reakci na toto rozhodnutí vyjádřil, že ve své "složité vlasti nebyl vždy jen chválen", což připisuje své velké angažovanosti, jež směřovala proti nebezpečí, že nacistická éra potichu upadne v zapomnění. Spisovatel je i nyní přesvědčen, že v poměru k dějinám Němci ještě nedosáhli bodu normálu. Není však možné, "aby i mé děti a vnuci museli žít s jakýmsi stigmatem jen kvůli tomu, že se narodili jako Němci," prohlásil. Už proto je podle jeho přesvědčení "velké plus, jsme-li donuceni se zaobírat vlastní minulostí," upřesnil.
Akademie mj. uvádí ve svém zdůvodnění, proč udělila letošní Nobelovu cenu za literaturu právě Günteru Grassovi: "Když vydal roku 1959 svůj Plechový bubínek, vypadalo to jako nový začátek německé literatury po desetiletích jazykového a morálního zdeptání." Uvedené dílo označuje za trvalou součást literárního odkazu dvacátého století.
Grass se ohradil vůči svým kritikům, že jeho pozdější díla byla motivována především politicky a nedosahují vypravěčských kvalit dřívějších próz. "Mne takovéto úsudky otravují," prohlásil a dodal, že u literárních kritiků patří zřejmě k módě, že musejí předhazovat současným spisovatelům z německé jazykové oblasti nedostatečnou schopnost vyprávět příběhy. Novopečený laureát řekl novinářům, že už ho také napadlo, jak by bylo pěkné, kdyby se mohl podělit o Nobelovu cenu s východoněmeckou spisovatelkou Christou Wolfovou. "Zásluha obou německých literatur, jež se z donucení musely usadit ve dvou státech, spočívá právě v tom, že nemohlo dojít k rozdělení jednou provždy," uvedl. Jeho román Plechový bubínek vyšel v bývalé NDR až roku 1987, tedy osmadvacet let po prvním vydání v západní části země. Je to tím větší paradox, že Grass se podle Der Spiegel zasazoval spíš pro konfederaci mezi oběma tehdejšími německými státy. Řekl dokonce, že Německu jeho jednota nikdy moc neprospívala. Ve svém komentáři ke sjednocení v říjnu 1990 poznamenal: "Monstrum se nyní stane velmocí."
Zpráva o novém nositeli Nobelovy ceny za literaturu rozpoutala i v Německu logickou vlnu zájmu o jeho díla. Hlavní vydavatel Grassových knih od roku 1986 (od roku 1993 se světovým monopolem) - nakladatelství Steidl v Göttingenu - obdržel během krátké doby 100 tisíc objednávek. Obrovskou poptávku hlásí knihkupectví po celé zemi. Mnichovské Německé nakladatelství kapesních knih, kde Grassova díla vycházejí v levnějším provedení, prodalo vše, co mělo na skladě. Mezi nejprodávanější knihy se v těchto dnech řadí zejména poslední Grassova kniha Moje století. Čtenářům málo záleží na tom, že ohlasy literární kritiky na toto dílo jsou spíš vlažné. Příležitostí ke spisovatelově oslavě bude i letošní Mezinárodní knižní veletrh ve Frankfurtu nad Mohanem, a to i proto, že na veletržní sobotu připadnou jeho 72. narozeniny.
Günter Grass převezme Nobelovu cenu ve Stockholmu 10. prosince. Když oslavoval sdělení o svém vítězství v malém bistru v přízemí lübeckého domu, kde má kancelář, svěřil se přátelům nejen, že má stále ještě velké literární plány, ale také se s nimi podělil o ještě prozaičtější starost: "Ještě nevím, zda si pro ceremonii ve Stockholmu vezmu frak z půjčovny kostýmů, anebo si nechám nějaký ušít na míru, abych ho pak mohl dát do dražby na dobročinné účely."
Přední literární kritik Marcel Reich-Ranicki, kterého si oslavenec sám bere často kriticky na paškál, učinil k události případnou poznámku: "Slabší spisovatelé píší po udělení Nobelovy ceny ještě hůř než předtím. Dobří však píší obvykle ještě líp. A tak se od Güntera Grasse můžeme ještě lecčeho nadít. Ten chlap nás ještě může něčím velice krásným pořádně překvapit..."

Josef Veselý, Düsseldorf