Volba Španielovy sochy urychlila realizaci pomníku, který by měl být odhalen v den 150. výročí narození prvního prezidenta
Vhodné místo pro TGM: Hradčany
Postavením pomníku prvnímu československému prezidentovi Tomáši Garrigue Masarykovi splatí Praha svůj starý dluh vůči jednomu z největších a nejvýraznějších představitelů našeho národního života.
Kolem postavení pomníku TGM v hlavním městě Praze začíná být nyní stále více jasno. Po několikaleté málo plodné snaze jej vybudovat a umístit sochu našeho prvního prezidenta na důstojné místo nakonec zvítězila varianta, která počítá s postavením plastiky TGM od Otakara Španiela na nároží u Salmovského paláce na Hradčanském náměstí. Upustilo se tedy od myšlenky instalovat dílo Vincenta Makovského, jehož nutnou součástí byl několikametrový podstavec.
K pozitivnímu obratu došlo letos na jaře. V květnu tohoto roku konstatovala rada pražského magistrátu, že sochu od Makovského se nepodařilo kvůli její nevhodnosti nikam umístit, a zvažovalo se proto využití jiných existujících soch. Jako nejvhodnější připadala v úvahu právě plastika Španielova, která se nachází v Pantheonu Národního muzea. Je vysoká 210 cm. Stejná socha vysoká 300 cm stojí v Pardubicích na náměstí Čs. legií. Rada magistrátu hlavního města tedy souhlasila s jejím umístěním právě u Salmovského paláce, kde momentálně stojí hodiny. Pomník bude například logicky svázán s Hradem jako místem oficiálního obřadu při státním svátku 28. října a při přísaze Hradní stráže.
Instalaci pomníku je možné stihnout ke 150. výročí narození T. G. Masaryka, tedy do 7. března 2000. Je o tom přesvědčen primátor Jan Kasl, jenž se domnívá, že samotné realizaci nestojí prakticky nic v cestě. "Je to sice hodně napjaté, ale mělo by se to stihnout," připouští. Vypracováním projektu byl pověřen architekt Jiří Rathouský, který ještě před usnesením městské rady spolu s historikem Zdeňkem Mahlerem právě o možnosti postavit pomník s využitím Španielovy sochy u Salmovského paláce Kasla informoval. Nový impuls realizace sochy dostala podle jeho slov také díky iniciativě místopředsedy Senátu Jaroslava Musiala.
Původně se rovněž uvažovalo o umístění Makovského sochy na Pražském hradě. Prezidentská kancelář vydala stanovisko, že areál Hradu je již jednou provždy dokončen a uzavřen činností architekta Plečnika a že se na žádné nádvoří Masarykův pomník nehodí. Pokud jde o kompetence, kancelář odpověděla, že jsou zcela v rukou rady pražského zastupitelstva. Prezident Havel se k tomuto problému nevyjádřil.
"O umístění té sochy mluvila celá řada absolutních amatérů, kteří zcela ignorovali názory skutečných profesionálů, tj. kunsthistoriků, architektů a lidí, kteří se v oboru umisťování soch vyznají. Pokud se nyní domluví, že Španielova socha, jež je mnohem lepší, má stát na Hradčanském náměstí, tak budu jenom stoprocentně pro a nadšeně se zúčastním jejího realizování," uvedl k problému bývalý kancléř prezidenta republiky Ivan Medek. V posledním vyjádření Památkové péče Kanceláře prezidenta republiky z 15. července letošního roku pro náš list je uvedeno, že tento úřad považuje "obecně" umístění sochy poblíž severovýchodního nároží Salmovského paláce za možné. Podle Zdeňka Lukeše z památkové péče KPR však studie umístění, které měli pracovníci úřadu možnost vidět, nejsou příliš zdařilé. Jsou přesvědčeni, že řešení by mělo být důstojné, jednoduché, "bez zbytečných plečnikovských reminiscencí". Lukeš je přesvědčen, že umístění pomníku v tak exponovaném místě je složitý úkol, který musí posoudit odborníci. Jedině tak lze podle jeho názoru dosáhnout toho, aby se socha prvního československého prezidenta stala důstojným památníkem a nikoli jeho karikaturou.
Nadace pro postavení pomníku TGM se snažila ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím upozornit na skutečnost, že náš první prezident doposud nemá v Praze pomník. V této souvislosti vydala skládaný leták s grafickou úpravou Jiřího Rathouského, na které je uvedeno celkem osm míst v Praze, na nichž byla umístěna maketa původně zamýšlené sochy TGM na vysokém podstavci. Dílo Vincence Makovského bylo v roce 1937 označeno jako nejzdařilejší. Události po mnichovské okupaci v roce 1938 znemožnily jeho odhalení k dvacátému výročí svobodného státu.
Maketa Makovského putovala po různých místech na obou březích Vltavy. Ani jedno nebylo vybráno jako vyhovující:
1 - Na Palachově náměstí v místech mezi Rudolfinem, Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy, Vysokou školou umělecko-průmyslovou a Alšovým nábřežím.
2 - Na Klárově nedaleko Mánesova mostu na travnaté ploše mezi Kosárkovým nábřežím a ulicí U železné lávky.
3 - U Palackého náměstí před klášterem Na Slovanech (Emauzy).
4 - Před služebním vchodem Národního divadla mezi Masarykovým nábřežím a Divadelní ulicí.
5 - TGM by stál zády k Ministerstvu kultury na travnaté ploše mezi ulicemi Svatovítskou, Milady Horákové a Pod hradbami.
6 - Na Újezdě v místech, kde za socialismu byla obrovská pěticípá rudá hvězda u úpatí Petřína. Nedaleko křižovatky, kde je nadprůměrný dopravní ruch a kde by socha byla zastíněna tramvajovými trolejemi.
7 - Ve Sněmovní ulici mezi dolní komorou Parlamentu a stranickou budovou ODS.
8 - Na Hradčanském náměstí Na baště mezi Hradem a Arcibiskupským palácem, prakticky naproti nynějšímu snad již definitivně vybranému místu u Salmovského paláce, na kterém by měla stát socha Otakara Španiela.
Deváté místo, na němž by Makovského socha TGM mohla stát, na Letné, kde kdysi v padesátých letech stával pomník sovětského diktátora Stalina, navrhl zpola vážně a zpola jako bonmot premiér Miloš Zeman, když se setkal s primátorem Janem Kaslem. Předseda vlády to v rozhovoru pro HN potvrdil. "Protože jsem obdivovatelem Tomáše G. Masaryka - mimochodem z hlediska novinářů přestárlého politika, protože odešel do exilu v 65 letech - tak by jeho socha měla stát právě na Letné. Byla by to krásná ironie dějin. Mimochodem mně se strašně nelíbí ten metronom, který je tam nyní instalován. Považuji jej za zvěrstvo, které tam nemá co dělat," prohlásil Zeman.
V roce 2000 uplyne rovných 150 let od data, kdy se narodil T. G. Masaryk i jeho choť Charlotta. Podle předsedy správní rady Nadace pro postavení pomníku TGM Jaromíra Hořce by tedy bylo zcela přirozené, kdyby se podařilo dokončit všechny práce včas. "Praha by tím splatila svůj starý dluh vůči bezpochyby největšímu a nejvýraznějšímu představiteli našeho národního života v 19. a 20. století a obohatila se i sama," tvrdí Hořec a celá řada dalších osobností zainteresovaných na realizaci pomníku.

Stranu připravil Pavel Šnajdr