Režisér Saša Gedeon představil svůj druhý celovečerní film

Kdo dokáže milovat Idiota?

* Pozoruhodný snímek o spletitosti lidských vztahů, kdy každý někoho chce a všichni se míjejí. V hlavní roli Františka debutoval vynikající Pavel Liška. Film, který má šanci oslovit několik generací diváků.
(lík)
Po celovečerním debutu Indiánské léto (1995), který patřil k nejúspěšnějším snímkům poloviny devadesátých let a posbíral řadu cen na domácích i mezinárodních festivalech (např. v Karlových Varech, Káhiře, Terstu), přichází režisér a scenárista Saša Gedeon s druhým filmem Návrat idiota (do kin uvádí distribuční společnost CinemArt). Napsal si k němu scénář, jímž se opět vrací k tématu, které zpracoval už v Indiánském létě: spletitost a úskalí lidských vztahů, milostných, sourozeneckých, rodinných. Banální vztahy lidí ocitnuvších se v banálních situacích autor vidí v jejich dramatičnosti a jedinečnosti, která se skrývá pod všedním povrchem. Zatímco v Indiánském létě jeho hrdinové stáli na prahu dospělosti, v Návratu idiota jsou už poněkud starší, jejich problémy jsou závažnější, neboť jejich řešení rozhodne o směru jejich dalšího života.
Pro vytvoření ústřední postavy seSaša Gedeon nechal velmi volně inspirovat Dostojevského Idiotem. Stvořil Františka, mladého muže, který léta žil za zdmi léčebny a do normálního života vstupuje jako člověk nezatížený žádnými vazbami a zkušenostmi. Dokáže proto pohlížet na svět čistým pohledem dítěte nedeformovaným životními zkušenostmi, konvencemi a přetvářkou.
V předvečer Silvestra František přijíždí za vzdálenými příbuznými do malého města a je okamžitě vtažen do jejich komplikovaných rodinných a erotických vztahů, které procházejí bouřlivým vývojem. Je svědkem milostných rošád, citových výbuchů a trpkých zklamání. Neboť Olga miluje Emila, Emil miluje starší Olžinu sestru Annu, Anna miluje staršího Emilova bratra Roberta. František, neboli idiot, miluje všechny. Chápe je lépe, než jsou schopni pochopit sami sebe, rozumí jejich zraněným citům i nešťastným krokům a omylům na jejich krkolomné cestě za štěstím. Trpí, když ubližují jeden druhému i sami sobě. Chce pomoci všem, a přesto zůstává osamělý, neboť nikdo ze zúčastněných není schopen rozpoznat jeho lidské hodnoty. Je zcela nesobecký a možná právě proto k sobě není schopen nikoho připoutat. František je poněkud nereálná postava, jejímž prostřednictvím autor přibližuje dramatičnost, komičnost, absurdnost a deformovanost vztahů, jimiž ostatní postavy příběhu procházejí. V konfrontaci s Františkem se v daleko ostřejším světle ukazují kompromisy a hry, na něž Olga, Anna, Emil i Robert přistupují. Neboť on se ve své čistotě stává jejich pokřiveným zrcadlem i katalyzátorem jejich konfliktů.
František je klíčová postava příběhu, a proto bylo velmi důležité získat pro ni věrohodného představitele. Režisér ho našel v herci brněnského HaDivadla Pavlu Liškovi, který roli Františka ve filmu debutuje - a způsobem těžko přehlédnutelným. Pavel Liška Františkovi vdechl život i zvláštní osobité kouzlo. Je naprosto přesvědčivý ve své nevinnosti, čistotě a naivitě, kontrastující s egoismem dalších postav. I v ostatních rolích jsou velmi dobří herci: Anna Geislerová jako zdánlivě chladná, city utajující Anna, Tatiana Vilhelmová, která skvěle hrála už v Indiánském létě, jako Annina mladší nevyzrálá sestra Olga, Jiří Langmajer jako frajerský a zároveň zranitelný Emil, Zdena Hadrbolcová jako jeho citově chladná matka. Výborná je kamera Štěpána Kučery dotvářející atmosféru příběhu i prostředí maloměsta, v němž se odehrává, právě tak jako hudba Vladimíra Godára.
Často se říká, že druhý film potvrzuje profesi režiséra. Platí to i v případě Saši Gedeona. Zatímco Indiánské léto neslo ještě rysy studentského filmu, Návrat idiota je už vyzrálým dílem. Má složitější strukturu, pevný tvar, výborně napsané postavy a dialogy. Od pocitového Indiánského léta jím režisér míří k hlubší a umělecky přesvědčivější výpovědi, navozující celou řadu znepokojivých otázek o tom, jak vlastně žijeme. A přitom si uchovává neotřelý, osobitý pohled na svět, z něhož vyrůstá i zcela originální poetika jeho filmů.

Režisér Saša Gedeon o Návratu idiota říká: "Je to film o lidských vztazích. Nikdo se jim nemůže vyhnout, ale našemu hrdinovi se to "podařilo". Proto také působí jako idiot. Jenže právě proto, že nic nepoznal a nezažil, je schopen vnímat lidské vztahy správně ve své čistotě a opravdovosti a nastoluje tak otázku, jestli náhodou nejsme idioti my ostatní. Myslím, že každý člověk má v určitém období schopnost být čistým idiotem. Většinou v dětství a v pubertě. To jsme ještě opravdoví, a proto nám hrozí i opravdové idiotství. Pak se ale naučíme různé finty a hry, naučíme se maskovat a tím se okrademe o možnost být opravdu šťastní." Na otázku, zda režisér při psaní scénáře vycházel z vlastních prožitků, Saša Gedeon odpovídá: "Některé scény je odrážejí velmi přesně. Dvakrát, vždy na Silvestra, se mi lámal partnerský vztah doslova vejpůl a hlavou mi hučela výstražná i nadějeplná věta: jak na Nový rok, tak po celý rok. Zřetelně si vybavuji to partnerské rozcházení v křupavém sněhu na periférii Kladna a posedávání v olezlých hospodách 4. cenové skupiny: U Majsnerů, Na Zelené, Na Slovance a ve Floře."