Nejistá sezóna ledních medvědů

(čtk/dpa)
Lední medvědi z okolí města Churchill na západním pobřeží Hudsonova zálivu v Kanadě patří snad k nejznámějším svého druhu. Mrazivé větry naženou každoročně přes stovku těchto zvířat, která strávila léto na pevnině, do oblasti Cape Churchillu poblíž stejnojmenného města. Tam pak největší pevninské šelmy čekají, až záliv zamrzne a ony se budou moci zase vydat na led lovit tuleně, napsala agentura DPA.
Nikde jinde není možné přiblížit se natolik k takovému počtu ledních medvědů. Proto se také každoročně do Churchillu sjíždějí četné filmařské týmy i zástupy turistů z celého světa. Přijíždějí jich sem stovky, aby se ve speciálních vozech přiblížily ke zvířatům na pouhých pár metrů. Také loni v říjnu až listopadu vděčil Churchill za vyprodané hotely právě ledním medvědům.
Nedávno zveřejněné vědecké zprávy však naznačují, že se stav ledních medvědů zhoršuje. Vědci konkrétně zjistili, že "churchillští" lední medvědi ztrácejí na váze. Normálně se medvědi živí tuleni, které loví na arktických krách. Léto však musejí strávit na pevnině, protože v jižnějších oblastech ledová pokrývka taje. Není nic neobvyklého na tom, že na pevnině, kde se živí trávou a bobulemi a žijí z tukových zásob, které si nastřádali za zimu, ubývají na váze - loni ale lední medvědi z Churchillu "zhubli" o hodně více než jindy.
Dospělý lední medvěd dosahuje běžně váhy 600 kilogramů, zdejší jedinci už ale mají průměrnou váhu jen něco málo přes 500 kilo. "To je velmi podstatný rozdíl," zdůraznil biolog Ian Sterling, který shromáždil a analyzoval údaje o medvědech, v listu Globe and Mail.
Nabízí se vysvětlení, že tento váhový úbytek souvisí s klimatickými změnami Hudsonova zálivu (vnitřního moře patřícího k Severnímu ledovému oceánu). V roce 1998 bylo počasí mnohem mírnější; zvířata se mohla vrátit na led teprve počátkem prosince, tedy o tři týdny později než obvykle. O to déle musela pochopitelně hladovět na pevnině. Ještě významnější ale patrně bude dřívější tání ledové pokrývky. Zatímco ještě před 20 lety se museli lední medvědi stěhovat na pevninu až v polovině července, loni je tam tající led vyhnal už koncem června. V důsledku toho měli lední medvědi méně času na to, aby si opatřili dostatečné tukové zásoby.
Dřívější tání ledu není přitom nijak ojedinělým jevem. Údaje kanadského Úřadu pro životní prostředí vypovídají o tom, že v oblasti na západ od Hudsonova zálivu stoupla v tomto století průměrná teplota o 1,8 stupně Celsia. Tým kanadských badatelů navíc během výzkumné cesty zjistil, že ledová pokrývka v Arktidě je tenčí, než se očekávalo.
Oteplování Arktidy dávají vědci do souvislosti s ostatními klimatickými změnami, které loni způsobily velmi těžké škody zvláště v Americe a ve východní Asii.
Podle názoru vědců nečeká na "churchillské" lední medvědy nic dobrého ani v budoucnu. "Bude-li se dál oteplovat a led bude dříve tát, budou zvířata v západní oblasti Hudsonova zálivu ohrožena," říká biolog Stirling. Zatím se početní stav zdejších ledních medvědů udržuje stabilně kolem 1200 kusů.
Sílící hlad by mohl lední medvědy proměnit v nebezpečí pro ně navzájem i pro lidi. Už teď jich stále více při hledání potravy zabloudí na skládky odpadků u Churchillu i do města samého. Už teď musejí být každý rok jeden až dva medvědi zastřeleni, protože se ve městě stanou pro lidi smrtelným nebezpečím.
Jako živočišný druh ale, zdá se, ohroženi nejsou. Jestliže před 30 lety byli lední medvědi považováni za téměř vyhynulé, pak všeobecný zákaz jejich lovu vedl k tomu, že jich v celé Arktidě už zase žije kolem dvaceti tisíc. Na jiných místech také zatím ještě v důsledku klimatického oteplování netrpí. U pobřeží Aljašky, kde je ještě stav ledového krunýře nezměněn, například lední medvědi žádné známky "hubnutí" nevykazují.