Deficit státního rozpočtu nelze obecně považovat za nežádoucí a přebytek za pozitivní
Vnitřní skryté zadlužení nás může zaskočit
Schvalování státního rozpočtu nejen v Parlamentu České republiky, ale ve všech zemích, provází ostrá diskuse o jeho optimální velikosti a struktuře. Názory na vyrovnaný či deficitní rozpočet se liší.
U státního rozpočtu prosazuje jedna skupina názorů vyrovnaný rozpočet. Deficit je v tomto případě interpretován jako zadlužování budoucích generací. Jde o velice rozšířenou a přesvědčivou tezi. Obecný požadavek vyrovnaného státního rozpočtu však má i své odpůrce v oblasti ekonomické teorie, ale zcela opačná je i hospodářská praxe většiny ekonomicky vyspělých zemí.
I s deficitem lze mít úspěch
Jednou z možností jak přehledně a stručně přiblížit i jinou skupinu názorů je uvedení myšlenek některé z velkých autorit, které obecný argument o vyrovnaném státním rozpočtu odmítají. Významný americký ekonom P. A. Samuelson (nositel Nobelovy ceny za ekonomii) se k uvedeným otázkám vyslovuje ve své učebnici ekonomie, podle které se učí základy ekonomických znalostí téměř po celém světě. Deficit státního rozpočtu není možné obecně považovat za nežádoucí a vyrovnaný rozpočet či jeho přebytek za pozitivní. Podle P. A. Samuelsona jde o "staré a vytrvalé mýty". Takové hodnocení podle něho plyne z mylného "usuzování z části na celek". Jde o jednu ze tří základních chyb ("léček v ekonomickém uvažování"), kterých se dopouští většinou začínající student ekonomie. K omylu usuzování z části na celek dochází, když se domníváme, že to, co platí pro část (pro jednotlivce, firmu, domácnost), musí tudíž platit i pro celek (pro celou společnost).
Také historie ukazuje, že neexistuje přímý vztah mezi vznikem dluhu a úspěchy či úpadkem určité země. Například v USA byl po celých 28 let federální rozpočet každoročně schodkový. Až ve fiskálním roce 1998 (1. 10. 1997 až 30. 9. 1998) vykázal poprvé téměř po 30 letech přebytek, a to přibližně 80 mld. USD. Ve fiskálním roce 2000 (1. 10. 1999 až 30. 9. 2000) se předpokládá rozpočtový přebytek vysoko přes 100 mld. USD. Mohlo by tak v budoucnu docházet ke snižování obrovského státního dluhu, který postupně s každoročními deficity rozpočtu narůstal a představuje dnes přibližně 5,5 biliónu USD. Federální rozpočet USA přitom nebyl v minulých letech vždy schválen ještě před zahájením fiskálního roku a postupovalo se po určitou dobu na základě rozpočtového provizória. Platí to i pro tento fiskální rok.
Podobně se vyvíjely rozpočty i v jiných zemích, a to nejenom na úrovni vlády, ale i na úrovni nižších orgánů státní správy (měst, obcí, regionů), a tak narůstal celkový veřejný dluh. Jedním z kritérií vstupu do Evropské unie (EU) je, aby deficit státního rozpočtu nepřekročil 3 % hrubého domácího produktu (HDP) a veřejný dluh nepřekročil 60 % HDP. Výši veřejného dluhu např. ještě v roce 1997 splňovalo v rámci 15 zemí EU pouze Lucembursko, Velká Británie a Francie. V některých členských zemích EU překračoval v 90. letech podíl veřejného zadlužení 120 % HDP (např. v Itálii a Belgii v roce 1997) a deficit státního rozpočtu překročil v daném období v některých případech 8 % HDP. Řadu let vykazuje rozpočtový deficit i SRN, kde návrh rozpočtu na rok 2000 předpokládá schodek téměř 50 mld. DEM, tj. přibližně 10 % celkových rozpočtových výdajů.
Až v souvislosti s přípravou Evropské měnové unie (EMU) docházelo ke snižování deficitů rozpočtů i veřejného zadlužení, a to často prostřednictvím privatizace. Tento zdroj však již v takovém rozsahu nebude v budoucnu k dispozici (v EU ani v ČR). Opětovný a rozdílný růst deficitů státních rozpočtů by ohrozil další vývoj a rozšiřování EMU. V ČR se veřejný dluh (i přes jeho prudký nárůst v uplynulých letech) pohybuje stále jen na úrovni přibližně 27 % HDP.
Deficit státního rozpočtu a vládní dluh, který vznikl v souvislosti s vyššími výdaji státu do infrastruktury, na modernizaci a restrukturalizaci výroby, podporu exportu apod. vede k rychlejšímu růstu celé ekonomiky. Z hlediska dlouhodobého tak vzrůstají příjmy státního rozpočtu a klesá veřejný dluh. Naopak vyrovnaný rozpočet nebo přebytek rozpočtu při zanedbání rozvojových programů vede k růstu "skrytého zadlužení", a to vyžaduje mnohonásobně vyšší výdaje v budoucnosti.
Veřejný dluh
Veřejný dluh ČR v roce 1993 činil 192 mld. Kč, tj. 19 % v poměru k HDP. Tento dluh se do konce roku 1997 zvýšil na 215 mld. Kč, což při růstu HDP (v běžných cenách) znamenalo relativní pokles na 13 % v poměru k HDP. Státní rozpočet zůstával formálně vyrovnaný, ale řada závazků státu byla převáděna na různé státní instituce, které vznikly v procesu transformace (např. Konsolidační banka, Česká inkasní, Česká finanční, Fond národního majetku). Stát na sebe převzal např. některé závazky zanikajících bank, dluhy zdravotních pojišťoven a nemocnic, dluhy některých firem (Aero, Zetor, České dráhy aj.). V době, kdy byl státní rozpočet ČR např. za rok 1996 vykazován jako vyrovnaný, tak Zpráva Mezinárodního měnového fondu (MMF) z 27. 3. 1997 uváděla výši jeho deficitu na úrovni 8,5 % HDP. Podobně v roce 1997 se vykazovaný deficit státního rozpočtu pohyboval okolo 1 %, ale skutečný deficit státního rozpočtu za uvedený rok dosáhl podle údajů Světové banky (SB) 6 % úrovně HDP (při započítání položek, které patří do hospodaření daného fiskálního roku).
V roce 1998 byl veřejný dluh s ohledem na mezinárodní souvislosti a závazky vlády (orgány EU započaly s prověřováním naší připravenosti ke vstupu do této organizace) dodatečně upraven na 340 mld. Kč. Dnes je celkový veřejný dluh odhadován na přibližně 500 mld. Kč (s přihlédnutím k dalším závazkům státu jako jsou garance za ekologické škody v privatizovaných podnicích, garance na úvěry vybraných podniků). Jak bylo uvedeno výše, i takto upravený celkový veřejný dluh (přibližně 27 % v poměru k HDP) je v mezinárodním srovnání relativně nízký. Náklady spojené s financováním nepřímých závazků však budou do budoucna zmenšovat prostor pro fiskální politiku vlády. Pro rok 1999 je deficit soustavy veřejných rozpočtů odhadován na 3,7 % HDP při podílu veřejných výdajů ve výši asi 43,4 % HDP.
Privatizace přinesla přibližně 200 mld. Kč. Jen sanace bankovního sektoru si však doposud vyžádala rovněž asi 200 mld. Kč. Konsolidace bankovního sektoru bude jen Českou národní banku (ČNB) stát dalších 90 mld. Kč. ČNB přitom na snížení své ztráty použila zlaté rezervy. Prodejem 55,8 tuny zlata na počátku roku 1999 utržila 16,45 mld. Kč. K formálnímu vyrovnání státního rozpočtu byly v průběhu transformace využívány nejen prostředky z privatizace, ale i z fondu sociálního pojištění.
Skryté zadlužení
Vážnějším problémem než deficit státního rozpočtu a státní dluh je naše "vnitřní skryté zadlužení" pocházející ze vzdálenější i nedávné minulosti. Jde o nedostatečné výdaje na obnovu a rozvoj silniční sítě, železnic, bytového fondu apod. Toto skryté zadlužení v průběhu 90. let prudce narůstalo, a to přibližně dvojnásobným až trojnásobným tempem než dříve. Reálné výdaje (očištěné o inflaci) do těchto oblastí byly v průměru na nižší než poloviční úrovni výchozího roku 1990. V roce 1996 odborné odhady uváděly, že např. na odstranění zanedbanosti silniční sítě je zapotřebí přibližně 170 mld. Kč, na železniční síť rovněž 170 mld. Kč. Podobně je tomu i u bytového fondu a dalších oblastí infrastruktury.
Jednou z důležitých zásad sestavování státního rozpočtu a jeho čerpání je široká publicita, protože jde o velké prostředky celé společnosti (přibližně 43 % HDP). Postupně se publikuje stále více údajů souvisejících s veřejnými financemi, i když se často různí podle zdrojů. Řada čísel se stále upřesňuje a hledá se průhlednější způsob zjišťování a vykazování těchto údajů především cestou zprůhlednění vazeb mezi transformačními institucemi. Jde i o jeden z důležitých úkolů v rámci doporučení EU.
Ladislav Hájek,
Fakulta řízení a informační technologie,
Vysoká škola pedagogická, Hradec Králové
