Stres bývá zřejmě mechanismem, který podle lékařů spouští řadu nejrůznějších lidských nemocí
Ovlivňuje psychika imunitní systém člověka?
Do jaké míry může psychika ovlivnit průběh choroby nebo dokonce uzdravit? Hypnolog Milan Černý usuzuje na základě své zkušenosti, že záleží na typu člověka.
Soudí se, že hypnabilnější lidé mají větší schopnost sebeřízení. "I když jsem skeptik musím přiznat, že mám pacienty, u nichž jsem sugescí příznivě ovlivnil těžké astma, nebo u jedné pacientky s nedostatkem bílých krvinek vleklou angínu. V době, kdy angínou netrpěla, jsem jí vsugeroval, že se choroba opět začíná rozvíjet. Skutečně se pak u ní objevily příznaky angíny, ale zároveň se tentokrát dostatečně namnožily bílé krvinky. Schopnost psychicky ovlivnit průběh choroby se u jednotlivých osob značně liší."
Imunolog z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd v Praze, Václav Hořejší, na otázku, je-li prokázán vliv psychiky na imunitní systém, varuje před přílišným optimismem, přesto potvrzuje úzkou souvislost mezi neurohormonálním a imunitním systémem. "Anatomicky existuje úzký kontakt mezi nervovými zakončeními a některými buňkami obranného systému. Například mastocyty - bílé krvinky, které ve tkáních monitorují, nedošlo-li k infekci - jsou jedním z druhů buněk, které spouštějí obranné reakce. Bývají v kontaktu s nervovými zakončeními, takže při ohrožení nejen reagují, ale zapůsobí i na sousední nervová zakončení a vyšlou signál centrální nervové soustavě, který může ovlivnit činnost bílých krvinek. Při stresu se totiž do organismu uvolňuje množství hormonů, které regulují spoustu fyziologických reakcí. Kortikosteroidy pak působí tlumivě na různé typy bílých krvinek.
Imunologická laboratoř z německého Hannoveru před deseti lety studovala vliv stresu na imunitní systém parašutistů. Při volném pádu, než se rozevřel padák, nastal výrazný úbytek některých druhů bílých krvinek. "Při vážném poranění nebo těžkých popáleninách, které jsou provázeny šokem a tedy mohutným stresem, imunitní systém se nemobilizuje, ale naopak dochází k jeho prudkému útlumu," říká V. Hořejší. "Kdyby byl v tu chvíli totiž naplno zapnutý, hrozilo by nebezpečí, že se dostane do styku se strukturami organismu, s nimiž běžně do kontaktu nepřichází, a mohl by je poškodit. Proto se imunitní systém sám tlumí."
V Kalifornii existují kliniky, které se pokoušejí léčit pacienty s nádorovým onemocněním promítáním obrázků nádorových buněk a povzbudivými slovy: tohle je váš nepřítel, myslete na něj a likvidujte ho, bojujte proti němu! Snaží se vyvolat optimistickou náladu a posílit obranné reakce. Když se ale výsledky těchto pokusů ověřovaly, zjistilo se, že psychologie účinek na průběh choroby nemá. Příznivý vliv V. Hořejší přesto nevylučuje: "Ví se, že hormony zvané endorfiny působí ve zkumavce povzbudivě na bílé krvinky. Tyto látky mohou opravdu představovat spojení mezi pohodou mysli a lepší obranyschopností a mohou hrát roli při obraně proti běžným lehkým infekcím. Ale na nádor to zřejmě byla zbraň malé ráže." Přesto tato oblast představuje perspektivní pole pro výzkum, v němž se prolíná psychologie, imunologie a fyziologie.
Věra Nosková
