Lobbování je u nás považováno málem za trestnou činnost - je však nutno přísně odlišovat od korupce

Co to vůbec znamená, když se řekne lobby

"Každý Cikán hádá podle své kobyly" - říkávala moje babička. Mohla si to dovolit, tehdy ještě nevěděla, že se jedná o Romy, a ostatně to nebylo o etniku, ale o tom, že "podle sebe soudím tebe".
V našich poměrech to platí více než jakékoli jiné přísloví nebo pranostika. Těmi poměry pak myslím rovněž média; hospody jako finalizátor tvorby veřejného mínění jsou přece jen druhotným zdrojem. Ale jakási "genetická" predestinace antilobbismu v nás kdesi musí být: při letošních přijímacích zkouškách na studijní obor "marketingové komunikace" ve Zlíně většina dotázaných uchazečů definovala lobbing jako něco nelegálního, nečistého, co nesnese denní světlo. Přitom náměstek ministra zahraničí pro vyjednávání s EU Pavel Telička je vlastně oficiálním českým lobbistou. Mluví se i o tom, že v Bruselu sídlí 3000 firem zabývajících se právě lobbováním.
Lobbování jako pojem pochází - jako mnohé pojmy marketingu, reklamy, firemní kultury a komunikace - z angličtiny. Lobby znamená vstupní hala, předsíň, v hotelu vestibul a v parlamentu kuloár, v divadle foyer. V politice nátlaková skupina. Podle renomovaného slovníku. Ovšem Collinův Anglicko-český obchodní slovník z roku 1996 jako první význam slova lobby (subst) uvádí "nátlaková skupina lidí, kteří se snaží ovlivnit členy parlamentu" a jako druhý (verb) "snažit se ovlivnit členy parlamentu nebo městské správy". Některé další naučné slovníky tento výraz vůbec neuvádějí, akademický slovník cizích slov z roku 1995 pak kromě významu předsíň dává na druhé místo "skupina, která tento způsob ovlivňování poslanců provozuje, nátlaková skupina prosazující svoje zájmy zákulisním jednáním". Tím - sémanticky - podsouvá nátlak jako hlavní metodu. Když ale tohle řeknete před někým z tuzemských vlivových nebo "PR" agentur, ostře se ohradí. Jakýpak nátlak? Komunikujeme. Ale pro jistotu si "lobby" do oficiálního názvu nedá.
Je to smutné, ale nakonec nejlépe se s výkladem termínu vyrovnala Malá československá encyklopedie z roku 1986 (red. uzávěrka září 1985), když po překladu (předsíň, vestibul v budovách brit. a amer. parlamentu, kde poslanci mohou vyjednávat s návštěvníky) teprve dodá to o přeneseném významu. A zřejmě odtud čerpá i řada kolegů novinářů. Tato encyklopedie, která se musela vyrovnat s protichůdnými požadavky, totiž na přesnost i na ideologickou nezávadnost, píše o lobby dále toto: "V kapit. státech, zejm. v USA, systém ovlivňování a korumpování buržoazních poslanců ve prospěch monopolistických zájmových skupin. Konkrétně působí v lobbování především obchodní agentury a advokátní firmy, jejichž činnost je zčásti i upravena zákonem." Potud slovníky.
Poprvé v tomto smyslu, tj. nátlaku na Kongres, užil slova lobby americký prezident U. Grant. Měl na mysli vstupní halu (lobby) hotelu Villard ve Washingtonu, kde se v 19. stol. scházeli členové Kongresu. Tam byli kontaktováni zástupci obchodních, průmyslových a jiných zájmových skupin. Není třeba si dělat iluze o tom, že právě 19. století, a tím spíše v Americe, bylo prosto více nebo méně úspěšných pokusů o ovlivňování pomocí peněz. Samozřejmě se tomu říká korupce. Je ovšem třeba si uvědomit, že ve chvíli, kdy podnik nebo celé odvětví pro svůj profit, pro jeho udržení nebo zvýšení, něco potřebuje, a to něco se dá koupit, jsou takto vynaložené prostředky chápány jako náklady produkce. V tu chvíli si podnikatel řekne fajn. Je to náklad, a tedy nutnost. A přestane mít morální zábrany. To ten druhý, strana přijímající, by si spíš měl sáhnout do svědomí... Ale když se něco koupit dá, obvykle se dohodne i cena. Nemusí být jen v penězích - koneckonců ani korupce není.
Ono ještě v 19. století v USA (ale asi ani dříve, v 17. v Anglii a Francii, a možná můžeme směle jít ještě dál: co dary obchodníků vládcům? - korupce!) nikdo nesešněrovával ty dravé, a proto pak úspěšné (žádný Morgan, Rockefeller nebo Rotschild nepřišel k prvním penězům poctivě), hloupými předsudky o potřebě morálky. To jenom lid obecný v ní byl držen. Až u nás, v letech devadesátých tohoto století, byl i lid systematicky školen čelnými politiky o nepotřebě morálky. A tak zatímco ve výše jmenovaných státech nakonec dříve nebo později většinové mínění přimělo i ony korumpované (-telné) poslance přece jen přijmout zákony, které by ony kontakty zájmových skupin s nimi podřídily jakémusi řádu.
Jistěže to znamená přehrazení dalšího potůčku peněz do vlastních - nedanících se - kapes.

Václav Senjuk