Ekonomické zákonitosti se již začínají projevovat i v ČR

Proč se HDP pohybuje v cyklu?

* Současné ekonomické problémy jsou výrazem cyklického vývoje. To znamená, že jsme se dostali na běžnou sinusoidu kapitalistické země.
Když v roce 1991 došlo k radikálnímu poklesu produktu (HDP kleslo řádově o 10 %, průmysl o 20 %, stavebnictví a maloobchod o 30 %), všichni se shodovali, že nejde o standardní cyklický pokles, známý z tržních ekonomik, ale o nutný jednorázový výpadek. Toto vysvětlení bylo tehdy zcela přípustné. Je ale přípustné používat jednorázová, "transformační" vysvětlení k popisu nynějšího propadu?
Je pozoruhodné, že nemalá část ekonomů i politiků je ochotna interpretovat snížení tempa růstu a posléze pokles HDP v letech 1997 - 1998 jako důsledek systematických nedostatků v ekonomice, jako důsledek chybné systémotvorné politiky vlády. Na jedné straně jsou příznivci institucionální ekonomie, ti chápou pokles HDP jako důsledek chybné politiky tvorby institucí, zejména jako důsledek příliš rychle provedené privatizace a liberalizace. Na druhé straně stojí zastánci privatizace a liberalizace. Od nich se ozývají hlasy, že pokles HDP je výsledkem chybné institucionální politiky vlády. Rozdíl je v tom, že oni považují privatizaci naopak za příliš pomalou.

Příliš silná vysvětlení

Tato vysvětlení představují příliš silný nástroj pro vysvětlení tak malého poklesu, jaký dosud pozorujeme. Uznávám, že charakterizovat pokles posledních dvou let jako malý může znít jako drzost, ale v ČR došlo v posledních dvou letech ke zpomalení v řádu 8 - 9 %, z necelých 7 % v roce 1995 řekněme na více než -2 % v roce 1998. Kolísání v řádu do 10 % je přitom bráno jako běžné i ve standardních tržních ekonomikách.

Cyklus vývoje

Pokud má totiž současný hospodářský vývoj v ČR především cyklickou povahu, potom by bylo podivné hledat jeho zdroj v institucionálním uspořádání ekonomiky. Instituce obvykle nejsou charakterizovány cykly. Mohou působit pro nebo proti některým výkyvům, ale nemohou je systematicky vytvářet. Empirické studie ukazují, že institucionální struktura ekonomiky určuje, jakým tempem bude ekonomika dohánět vyspělejší ekonomiky. Podle rozsáhlých průřezových studií tzv. podmíněné konvergence by ekonomika typu ČR měla dlouhodobě dohánět každým rokem 2 % z mezery proti vyspělým ekonomikám. Teprve pokud by česká ekonomika dlouhodobě vykazovala podstatně nižší tempo konvergence než je toto, by bylo možné tvrdit, že na vině nejspíše budou institucionální faktory. Teprve pokud by česká ekonomika klesala současným tempem po dobu desetiletí (a směřovala tak na úroveň rozvojových zemí), pak bychom jednoznačně mohli mluvit o institucionálních pramenech poklesu.
Z tohoto hlediska je pravdivé mezinárodní srovnání vývoje HDP v několika zemích našeho regionu. Z tohoto pohledu není vývoj ČR v posledních letech ojedinělý.
Zakreslený graf hospodářského vývoje nápadně připomíná písmeno W. Architekti reforem ale o tomto písmenu abecedy nemluvili. Reformní propad měl být jednorázový a po něm podle nich měl být nastartován hospodářský růst. V jejich abecedě proto hrálo hlavní úlohu písmeno J. Proč nyní pozorujeme W? V ekonomice, ve které byl nastartován proces protržení transformace, existují důvody k cyklickému chování makroagregátů. Čtyři z nich jsou zřejmě nejdůležitější:
Synchronizace investic. V transformující se ekonomice objektivně dochází k výraznější synchronizaci investičních požadavků než ve standardní tržní ekonomice. Investice, které byly ve vyspělých ekonomikách vynakládány v průběhu let, by nyní bylo potřeba vynaložit pokud možno okamžitě. Nejvíce potřebné jsou investice do infrastruktury. Peníze investované do infrastrukturních odvětví se ale zčásti - zejména prostřednictvím mezd - přelévají i do ostatních odvětví ekonomiky a do spotřeby. Zákonitě zde existuje časová nekonzistence, která ekonomiku rozkývává.
Synchronizace dlouhodobé spotřeby. Stejně jako celá ekonomika byly podkapitalizované i domácnosti. S příchodem ekonomické změny se začaly vybavovat statky dlouhodobé spotřeby, zejména z dovozu. Tato "investiční vlna" u nás zatím dozněla. Vzhledem k malým odchylkám v životnosti výrobků lze čekat, že první vlna se po několika letech stane základem pro další, byť menší vlnu.

Objektivní neznalost

Chyby ve stabilizační politice. Stabilizační makroekonomická politika v transformujících se ekonomikách je zatížena společnými chybami, jimiž je posttransformační cyklus prohlubován. Společným rysem těchto chyb je objektivní neznalost přesných vazeb mezi makroekonomickými proměnnými. Sestavovatelé rozpočtu nevědí přesně, jak se snížení určitého typu výdajů projeví ve snížení celkové poptávky, podobně nejasné je i tušení centrálních bank o vlivu úrokových sazeb na výstup.
Tato objektivní neznalost by mohla vysvětlit účinky loňských balíčků, mohla by být také určitou omluvou pro ČNB.
Úvěrové cykly. Popsané ekonomické kolísání může být dále prohloubeno cyklickými výkyvy v dostupnosti úvěrů. Aktuální otázkou je, aby tato obezřetnost nepřerostla v nadměrnou zdrženlivost a aby nedošlo k tomu, co se v literatuře označuje jako credit crunch. Toto riziko zde skutečně existuje.
Načrtnutá analýza naznačuje, že z největší části jde opravdu o cyklický výkyv s nestandardní synchronizací příčin.

Martin Čihák,
Komerční banka