Světové i domácí aukce přinášejí důkazy, že dílo musí mít životopis

Majitelé se mění, obrazy zůstávají

Komentář agentury Reuters k fotografii z budapešťské dražby oleje Bartholoméa Murilla zní: "Není všechno zlato, co se třpytí." Trh se starými mistry je sledován čím dál ostřejším zrakem.
Obrazy starých mistrů přicházejí do módy. Už v roce 1989 se v aukci Christie's prodal Portrét vévody Cosima I. od Jacopa da Pontorma za závratných 35,2 miliónu dolarů a dodnes zůstal nejdráže prodaným dílem starého mistra na světě. Taková cena je nadále naprosto výjimečná. Připravenost majetných sběratelů platit za staré mistry vysoké ceny však od té doby stoupá v souladu s tím, do jak neúnosných výšek rostou ceny impresionistů a moderny. I hodně tučná konta se pak mohou jevit jako hubená.
Kromě kvality a dobrého stavu díla se cení jeho pravost a provenience. Zejména to poslední bývá u obrazů prodávaných ve střední a východní Evropě zahaleno tajemstvím. I budapešťský Murillo, dražený letos 28. září ve známé síni Polgár, doplatil na to, že dražitelé byli nejistí. Ačkoli Maďarské muzeum umění opatřilo nesignovaný obraz znaleckým posudkem, podle kterého jde nepochybně o dílo Bartoloméa Estébana Murilla, našel se jen jeden zájemce, takže se obraz prodal za vyvolávací cenu. Agentura Reuters opatřila fotografii obrazu popiskem: "Trh s uměním a starožitnostmi v Maďarsku vzkvétá. Hledači pokladů by však měli být opatrní, protože není všechno zlato, co se třpytí." To není pěkná vizitka, tím spíš, že obraz je nejspíš skutečně pravý. Je ovšem bez dějin.
Co všechno se nedá doložit z dějin jednotlivých starých mistrů na světovém trhu! Například takový Rubensův portrét Muž jako Mars. Prodával se letos v lednu v Sotheby's v New Yorku. Ví se, že patřil rodině Samuela H. Kresse. Ten ho v roce 1988 prodal šéfovi miamské spořitelny Centrust Davidu Paulovi za 13,2 miliónu dolarů. Pár měsíců nato začalo vyšetřování, neboť spořitelně kdosi řádně pouštěl žilou. Tento jev časově souvisel s dobou, kdy pan Paul horečně rozšiřoval svou soukromou sbírku umění. Nakonec se sbírky musel vzdát a skončil ve vězení. Rubense koupil syndikát obchodníků a v následujících deseti letech ho nabízeli za šest až 17 miliónů dolarů. Letos v lednu ho konečně prodali v New Yorku. Známý obchodník Alfred Bader o něj soupeřil s dražitelem po telefonu, který ho nakonec získal za 7,5 miliónu dolarů. Když se vezme v úvahu inflace, je to prodej se ztrátou 11,1 miliónu dolarů.
Jsou i obrazy, které mají příběhy s otazníkem. Například Velásquezova Svatá Ruffina, prodaná loni v lednu v aukci Christie's za 9,8 miliónu dolarů. První zmínka o obraze je v posmrtném soupisu sbírky Velásquezova patrona Dona Luise de Haro, markýze z Eliche a 6. markýze del Carpio. Tento dokument je kopií ztraceného originálu z archívu vévodkyně z Alby, pořízeného v roce 1802. Je tu ovšem otazník: Rozměry popsané Ruffiny jsou 73,5 x 59,6 cm. Nově objevená Ruffina měří 76,8 x 64,7 cm. A její osudy od popsané doby jsou neznámé. Jenže Christie's je ctihodná síň s více než 200 let starou historií, zaměstnávající respektované znalce. Jí se nějaké to tajemství snáze odpustí.
Obrazy s příběhy jsou i ty, které se vracejí židovským majitelům z různých státních sbírek, kam se dostaly po druhé světové válce. V aukcích je jich v poslední době čím dál víc. Takovým případem byla třeba Kalvárie vestfálského Mistra Smrti sv. Mikuláše z Münsteru (15. století), vrácená rodině Seligmannových z Louvru a prodávaná letos v New Yorku. Chtěla ji Národní galerie z Washingtonu i Muzeum z Münsteru, ale nakonec ji za 3,2 miliónu dolarů získali obchodníci Alfred Bader a Otto Naumann. Už dva měsíce poté ji nabídli na veletrhu v Maastrichtu.
Také potomci sběratele Gentili di Giuseppe patří k restituentům. Příběhy jejich obrazů jsou též spojeny s válkou, a posléze s francouzskou státní sbírkou. Krásný Tiepolův obraz Rinaldo opouští Armidu koupila v roce 1979 berlínská Gemäldegalerie z Cailleux jako párový obraz k tomu, který už vlastnila. Zaplatila za něj 400 tisíc dolarů. Letos ho musela vydat dědicům v restituci židovského majetku. Koupila ho od nich za 950 tisíc dolarů.
Restituované obrazy ostatně nedávno koupil také náš stát pro Národní galerii v Praze od dědiců průmyslníka Jindřicha Waldese a finančníka Richarda Morawetze. Například deskový obraz Lucase Cranacha Svatá Kristina z majetku Richarda Morawetze nebo dvě pastýřské scény od Johanna Rudolfa Byse z Waldesovy sbírky.
Není náhodou, že nejdražším starým mistrem prodaným v tuzemských aukcích, zůstává olej neznámého holandského malíře 17. století Jidáš vrací peníze kněžím, prodaný loni v aukci firmy Meissner-Neumann za 3,05 miliónu korun. Tato vynikající dobová kopie stejnojmenného Rembrandtova díla, které vzniklo v roce 1629 a nachází se ve Velké Británii ve sbírce Normandby, má doložitelný původ: Pochází ze sbírky Richarda Morawetze, restituované z Národní galerie v Praze. Ceny starých mistrů v tuzemských aukcích se tím dostaly do úplně nové roviny. V roce 1998 byl jediným starým mistrem v desítce nejdražších obrazů v tuzemských aukcích, obsazených vesměs modernou, Svatý Matouš s andělem, dílo Petra Brandla z Waldesovy sbírky prodané za 650 tisíc korun. Dá se předpokládat, že díky restituentům se i na našem trhu budou čím dál víc objevovat kvalitní díla starších autorů s doložitelnou proveniencí.

Stranu připravila Naďa Klevisová