Mezi nejatraktivnější hosty letošního ročníku Pražského jara se bezesporu řadí americký kvartet Kronos. Nepřijíždí na festival poprvé. Jeho hostem tentokrát bude americké sopranistka Dawn Upshawová.
Obsáhlým desetidiskovým kompletem si loni proslulý Kronos Quartet udělal revizi svého pětadvacetiletého působení. Ta zvuková inventura obsáhla skutečně vše podstatné, co soubor za svoji dlouho existenci hrál.
Je tu možné nalézt skladby erbovních autorů Kronosu - Johna Adamse, Arvo Pärta, Astora Piazzolly, Alfreda Schnittkeho, Henryka Góreckého, Philipa Glasse, Steve Reicha, Mortona Feldmana... a výčet stále ještě není úplný. Bilanční komplet jako by předznamenal nové časy souboru.
Letošní novinku totiž Kronos (skutečně bez slova Quartet) už natáčel v novém složení - odešla violoncellistka Joan Jeanrenaudová, která (nejen) svým sex appelem zaujala před časem pražské publikum, její místo obsadila Jennifer Culpová. Zbylí hráči zůstávají na svých pozicích - David Harrington a John Sherba hrají na housle, Hank Dutt na violu.
V novém složení se legendární sanfranciský kvartet představí i posluchačům koncertu ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. Vystoupení, které je součástí mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, je naplánováno na nědeli 28. května.
Kronos neúčinkuje na pražském festivalu poprvé, zdejší publikum upoutal svým mistrovstvím, technickou dokonalostí... a možná někoho i trochu šokoval bezpředsudečným výkladem pojmu vážná hudba již v roce 1991, podruhé předloni.
Repertoár letošního koncertu je sestaven většinou ze skladeb, které zní na novém disku, část večera pak tvoří společné vystoupení se skvělou americkou sopranistkou Dawn Upshawovou. Ta měla být hostem loňského ročníku festivalu, na poslední chvíli však bylo její vystoupení odvoláno. Nyní se tedy pražské publikum konečně dočká...
Spojení novátorského kvarteta se zpěvačkou není náhodné. Upshawová i Kronos již dlouhá léta natáčejí u progresívní newyorské firmy Nonesuch, v mnoha bodech se stýká i jejich repertoár: Upshawová již tradičně účinkuje v dílech skladatelů dvacátého století včetně těch nejsoučasnějších. Nahrávka Třetí symfonie Henryka Góreckého, na níž se podílela (vydána také na značce Nonesuch), dosáhla miliónu prodaných nosičů, což je bezesporu potvrzením zájmu publika o soudobou hudbu.
Na koncertu Pražského jara zazní ve společném provedení například kompozice Osvalda Golijova, žáka Georga Crumba, který se narodil roku 1960 v Argentině a později žil v Izraeli a ve Spojených státech. I tento autor spojuje interprety. Kronos mu před několika lety věnoval album s kompozicí The Dreams and Prayers of Isaac the Blind, která byla bezprostředně inspirována životem a dílem velkého kabalistického rabína z Provence, jenž žil v 11. století.
Upshawová premiérovala Golijovy písně. Golijov sám pak aranžoval několik skladeb na čerstvém albu Kronosu. Ta novinka nese výstižný název Caravan (Nonesuch/Warner Music, 63 minuty) a jejích tucet skladeb je víc než výmluvným dokladem, že lze spojit náročnost se srozumitelností, jak nad ním již poznamenal hudební publicista Pavel Klusák.
Album (i když tu Kronos hraje v nové sestavě a se zkráceným názvem) stvrzuje některé "staré pravdy" o kvartetu:
Kronos odvodil svůj název od nejmladšího z druhé generace antických božstev - Titánů. Zatímco se však dávný obyvatel mytologického světa živil svými dětmi, sytí se jeho novodobý hudební jmenovec stále novými a novými díly. Neobyčejně obsáhlému repertoáru (přes pět set kompozic) odpovídá i hojnost koncertů (sto až dvě stě ročně) a množství zvukových nahrávek.
Přitom patrně žádné současné komorní těleso nepodniklo tolik objevitelských cest do neprobádaných míst a zákoutí hudební tvorby, žádné jiné bezprostředně neinspirovalo tolik současných autorů k napsání skladeb "přímo na míru" svému zvuku... Tentokrát vede objevitelská cesta z Panonie přes Arábii, Portugalsko, Libanon do Indie. S nezbytnou odbočkou na oba americké kontinenty - do Mexika, Argentiny i Spojených států. Album otevírá skladba mladého skladatele z jugoslávského Nového Sadu Aleksandra Vrebalova, v němž slyšíme ozvuky dávné lidové hudby regionu.
Podobně ve skladbě Portugalce Carlose Paredese zní klasické fadó a u Aliho Jihada Racyho libanonský, respektive súfijský folklór - sám autor pak Kronos doprovází na flétnu. Ostatně hostů je na albu víc. Na realizaci klasické rumunské Turceasky se například podílel věhlasný rómský soubor Taraf de Haidouks. Hindustánský hráč na tablu Zakir Hussain spoluúčinkoval při natáčení skladby Tonight Is the Night - právě ona dala název programu, který zazní na Pražském jaru.
Kronos Quartet vznikl počátkem sedmdesátých let. Jeho působením prolíná pestrá směs hudby vycházející z rozličných tradic. Moderní klasici, věhlasní skladatelé "nové hudby" či minimalisté se doplňují s autory téměř či zcela neznámými: Šostakovič vedle afrických skladatelů, Ives vedle středoasijských, Lutoslawski vedle australských atd. atd.
Ovšem nemusí to být vždy jen tzv. vážná hudba, Kronos Quartet má ve svém repertoáru také mnohé interpretace jazzových, bluesových či rockových skladeb. Proto je Kronos Quartet doma stejně na festivalu typu Pražské jaro či v jazzovém klubu. Jako by se hráči Kronosu vydali na pouť současným chaotickým světem a snažili se najít přesnou formuli pro jeho pojmenování.
Dokáží být stejně tak líbezní jako nesnesitelně naléhaví, poklidní i draví. Dokáží experimentovat i být ukázněně sevření. Ústředním bodem jejich působení je kvalita.
