Ve svém konceptuálním díle zkoumá devětapadesátiletý nizozemský umělec Ger van Elk vztah mezi dějinami umění a jeho současností více než dvacet let. Jeho fotografické krajinomalby z poslední doby jsou současnou verzí obrazů z takzvaného zlatého věku nizozemského malířství v 17. století. Nizozemské malířství tehdy spělo k abstrakci. "Pokouším se namalovat horizont, který neexistuje," říká Ger van Elk. Svoji snahu přirovnává k touze jednoho ze starých mistrů namalovat hudbu krajiny. Ačkoli technologii vzniku svých děl považuje za sekundární, prvotní je pro něj poezie obrazu, jeho práce překvapí české publikum i po stránce technické. Jde o digitálně upravené fotografie, které autor několikrát retušoval, zasadil mezi silná plexiskla a nakonec horizontálně rozřízl a opět smontoval k sobě.
Souvislost Elkovy tvorby s tradiční nizozemskou krajinomalbou na výstavě připomíná obraz Simona Jacobsze de Vliegera (1600 až 1653) Bouře na moři, který si galerie vypůjčila od Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou. Výstava je součástí dramaturgické linie, v níž chce galerista Jiří Švestka představit v Čechách dosud neznámé výtvarníky, jejichž generace ovlivnila umění 70. a 80. let. Potrvá do 27. května.
