Když mráz lezl za nehty...

Rekordní zimy u nás v tomto století

Když mráz lezl za nehty...

V úterý příští týden, skončí poslední meteorologická zima dvacátého století. Dlouhodobá a nepřetržitá pozorování v Praze Klementinu ukazují, že všechny v tom čase uplynulé zimy přinesly u nás tu více, tu méně extrémní mrazy a sníh.
Vzhledem k postupnému oteplování v tomto století na většině evropského kontinentu, na němž se podílejí především vlivy Atlantského oceánu a skleníkový efekt (s největším účinkem právě v zimních měsících při četnějších teplotních inverzích), bychom spíše očekávali extrémní mrazy ve století devatenáctém. Opak je pravdou. Případ mimořádně třeskuté zimy v roce 1929 ukazuje, že dlouhodobější teplotní anomálie nemají, obrazně řečeno, žádný respekt k celkovému trendu zvyšujících se teplot.

Arktická zima

Nejznámějším rekordem tohoto století jsou doslova sibiřské mrazy ve zmíněném roce 1929, kdy bylo 11. února dosaženo absolutního minima -42,2 řC v Litvínovicích u Českých Budějovic, což je nejnižší teplota na území ČR. V tentýž den naměřili rekordně nízké teploty v Jablunkově (okres Frýdek-Místek) a v Krásnu nad Bečvou (okres Vsetín), a to -41,5 řC a -40,0 řC. Na ostatních stanicích poklesly teploty pod -35 řC asi ve 20 % případů a více než 80 % stanic naměřilo teplotu nižší než -30 řC.
Ze statistiky vyplývá, že hodnoty pod -40 řC se u nás vyskytnou jen ojediněle, a to méně než jednou za sto let, a teploty pod -35 řC asi za padesát až sto let. U tak nízkých teplot vzduchu, dosahovaných k ránu za jasných a bezvětrných nocí ve velmi suchém vzduchu arktického původu nad sněhovou pokrývkou, však hrají značnou roli mikroklimatické zvláštnosti jednotlivých lokalit.
Vůbec nejstudenějším měsícem století se stal únor 1929 s průměrnou teplotou -11,0 řC. Totéž platí i o dvouměsíčním období už od ledna toho roku s průměrnou teplotou v každém měsíci -8,2 řC. Teprve tříměsíční zimní období 1928/29 (prosinec až únor) se dostalo až na třetí místo v pořadí za ještě studenější případy v minulých stoletích, a to na přelomu let 1829/30 a 1798/99.
Pro lepší představu o velikosti záporných anomálií je nutné uvést ještě dlouhodobé normály Klementina (za období 1775 až 1999), a to pro prosinec 0,7 řC, leden -1,0 řC a únor 0,6 řC. Takže normální teplota všech tří zimních měsíců dohromady činí 0,1 řC. Výsledná odchylka od normálu například v únoru 1929 pak představuje -11,6 řC.
Za povšimnutí stojí rovněž druhá nejstudenější zima 1939/40 a její jednotlivé měsíce. U dvouměsíčních intervalů vidíme pozoruhodné nakupení dvou zim 1940 a 1942 blízko sebe v dobách druhé světové války. Právě druhý případ dosti narušil agresívní válečné tažení hitlerovských armád na území Sovětského svazu, kde panovala ještě větší zima než u nás. Je také svým způsobem rekordní, že tři "válečná" zimní období po sobě jsou rovněž jako celek nejstudenější. Na druhé místo se pak zařadilo období let 1828/29 až 1830/31 vůbec s nejdelší a nejkrutější zimou 1829/30 v historii klementinských pozorování od roku 1775.
Kromě zmiňovaných případů si zaslouží pozornost ještě únorová sibérie v roce 1956 a poslední opravdu dlouhá tříměsíční zima 1962/63. Od té doby, téměř 40 let, lidé zdaleka nic podobného nezažili. Pak už následovala rok nato zima 1963/64 s průměrnou teplotou na každý ze tří zimních měsíců "jen" -2,8 řC a konečně případ 1969/70 (-2,2 řC). Z nedávných let stojí za zmínku zima 1984/85 (-2 řC) a poslední výrazně studený měsíc leden 1987 s průměrnou teplotou -5,2 řC.
O ukrutných mrazech v roce 1929, kdy se téměř celá evropská pevnina proměnila ve sněžnou a ledovou pláň, nás nejlépe přesvědčí několik porovnání s jinými místy. Tak např. průměrná měsíční teplota v únoru činila ve Valašském Meziříčí a Opavě -14,3 řC, v Čáslavi pak rovných -14 řC. (Přitom dlouhodobý normál se na těchto stanicích pohybuje kolem -1 řC). Tak nízké teploty odpovídají dlouhodobému normálu v lokalitě Barentsburg na Špicberkách v blízkosti severního pólu nebo též na alpské vrcholové stanici Sonnblick v Rakousku v nad mořské výšce 3106 metrů. Jelikož také nejnižší měsíční průměr v Moskvě činí -11 řC, můžeme bez nadsázky hovořit o sibiřské zimě v našich zemích.

Silvestrovský šok

V odpoledních hodinách 31. prosince roku 1978 převládalo na území republiky, kromě severních Čech, ještě pěkné počasí s poměrně vysokými teplotami. Kupříkladu v Klementinu to bylo 12 řC. Během několika hodin se však po přechodu studené fronty začalo prudce ochlazovat, takže na Nový rok ráno tam ukazoval teploměr -16 řC. Tento náhlý pokles teplot téměř o 30 řC za necelých 24 hodin nemá v historii klementinských měření za uplynulých 225 let rovněž obdoby.
Přestože toto ochlazení bylo včas předpovídáno, extrémní skok teplot zastihl četná odvětví národního hospodářství zcela nepřipravena. V následujících dnech došlo snad k největší energetické krizi za uplynulá desetiletí. Proto také utichly například i rušičky rozhlasového signálu s velkou spotřebou energie, takže se daly po dlouhé době dobře poslouchat i zahraniční rozhlasy. Média pak informovala o krutých mrazech, aniž by si u meteorologů ověřila, že k podobným, tehdy jen týden trvajícím, výraznějším mrazům s průměrnou teplotou v Klementinu -10 řC na každý den docházelo v historii poměrně dosti často.

Nebývale sněhu i mrazu

Co lze vlastně očekávat, kdyby u nás nastoupily až několikaměsíční mrazy s vydatnou sněhovou nadílkou? Tyto případy nebyly v minulosti nikterak výjimečné, o čemž nás informují pečlivě prováděná meteorologická měření na mnoha stanicích v ČR. Ale i z dávnější minulosti máme k dispozici četné archívní záznamy s barvitým líčením podobných událostí, z nichž například vyplývá, že snad vůbec nejhroznější zimu posledního tisíciletí zažila střední Evropa v období 1739/40.
Přestože se v únoru 1929 udržovala téměř extrémně vysoká sněhová pokrývka, půda místy promrzla až do hloubky jednoho metru, což je pravděpodobně v našich zemích rovněž rekord. V dlouhodobém průměru dosahuje promrznutí jen 20 až 50 centimetrů. V nedostatečně izolovaných skladištích, sklepích a krechtech samozřejmě pomrznou brambory, ovoce, krmná řepa, atp. V roce 1929 odumřelo asi 50 % všech ovocných stromů, rovněž tak přezimující polní kultury byly značně zdecimovány. Ze sypkého sněhu se tvořily snadno vysoké závěje zejména v nezalesněném terénu, což způsobovalo opakované dopravní kalamity. Dovede si dnes vůbec někdo představit, že by i v centru Prahy leželo skoro deset neděl kolem 30 centimetrů sněhu a v přilehlých městských částech ještě více? V Klementinu naměřili totiž jeho největší výšku 45 centimetrů 26. února 1929, což je od té doby rovněž rekord.
Pokusme se ještě odhadnout kupříkladu náklady na zvýšenou výrobu elektrické energie při enormních mrazech. Na ústředním energetickém dispečinku už po mnoho let zjišťují tuto závislost. Když u nás poklesne v topné sezóně průměrná teplota o 1 řC, zvýší se spotřeba asi o 100 megawattů. Protože na výrobu 1 megawatthodiny spálí uhelné parní elektrárny přibližně jednu tunu energetického paliva, spotřebuje se i při tak malém poklesu teploty denně asi o 2400 tun více. Jestliže však v extrémně studeném únoru 1929 byla průměrná měsíční teplota zaokrouhleně o 10 řC nižší než je normál, zvýšila by se jen za tento měsíc spotřeba uhlí na výrobu elektrické energie přibližně o 670 tisíc tun, což odpovídá přibližně 13 tisícům železničních vagónů. Při současných cenách elektrické energie představuje tento nárůst spotřeby zhruba 1 miliardu korun, která by doslova vyletěla komínem. Připočteme-li k tomu ještě další četné škody v různých odvětvích národního hospodářství, dosáhly by celkové ztráty jen za jediný měsíc třeskutých mrazů nepochybně částku několika desítek miliard korun.

Sicílie nebo Sibiř?

Ještě před pár lety převládaly ve vědeckém světě názory o velmi pravděpodobném globálním oteplování až o několik stupňů Celsia i na našem území vlivem zesilujícího skleníkového efektu. V poslední době se jako by začala obracet karta, neboť podle některých hypotéz, založených na fungování tzv. zpětné vazby tohoto oteplování, má dojít k postupnému "odumírání" Golfského proudu. Tím se zase podstatně sníží teploty nad Evropou, což podle složitých klimatologických modelů má činit na území ČR asi 6 řC. Nenechme se však zneklidňovat podobnými úvahami, které nám zdůvodňují možnost výskytu jak sicilských veder, tak sibiřských mrazů.
Na závěr nezbývá než doufat, že podobná sibérie, která se trvale usadila v neblahém devětadvacátém roce na našem území s pravděpodobností opakování méně než jednou za 200 let, se hned tak nevyskytne. (Snad i Golfský proud ještě nějakou tu chvíli vydrží.) Ale kdož ví? Předpovědi podobných případů jsou zatím bohužel neúspěšné. V tom se mnozí významní futurologové v šedesátých letech hluboce mýlili, když optimisticky předpokládali podstatné zlepšení dlouhodobých meteorologických prognóz už do konce tohoto století.

Vilibald Kakos,
Ústav fyziky atmosféry AV ČR