Slova
Valentýn a finance
Před rokem, také takřka v předvečer svatého Valentýna, byl na tomto místě otištěn sloupek na obdobné téma. Tenkrát jsem se soustředil na samotné jméno, které je v našich podmínkách užíváno jen zřídka. Tedy máme-li na mysli počet případů, v nichž se rodiče rozhodnou pokřtít tak novorozence. Ještě vzácněji se vyskytuje ženská podoba Valentýna, stejně jako příbuzný Valerián; pouze Valérie bývá volena poněkud častěji. Pokud jde o původ, kořen prý nutno hledat v latinském valere s významem být zdráv, zdravím kypící, mít sílu; v případě Valeriána a Valérie pak lze rodné jméno odvodit od příslušnosti k starořímskému rodu Valeriů.
Uvidíme, zda valentýnská móda nezapůsobí, aby si tato jména začali rodiče vybírat pro své ratolesti častěji. Kampaň ke svátku zamilovaných, která právě o tomto víkendu především v nadnárodních obchodních řetězcích vrcholí, k nám pronikla, opakuji z loňska, ze západu - ale poněkud vzdálenějšího západu; k našim německým sousedům byla totiž také importována. Připutovala do naší části kontinentu nejspíš z Ameriky, i když za pravou kolébku podle materiálů, které mám k dispozici, lze považovat prostor, jejž tvoří Francie, Belgie a Británie. Jenže Amerika je Amerika, a ta v mnoha ohledech slouží jako přitažlivý módní vzor, ať se to eurofilům líbí nebo ne.
Navíc není docela tak jasné, proč se svátek zamilovaných víže právě ke svatému Valentýnovi. První výklad je nejrozšířenější: Svatý Valentýn byl popraven v době císaře Claudia II. ve starověkém Římě za to, že jako biskup tajně oddal mileneckou dvojici - což byl důvod, aby se stal patronem zamilovaných. Existují však i další interpretace, poněkud přízemnější. Valentýn byl prý vybrán proto, že jeho svátek připadá do období, kdy začínají ptačí lásky hry. A třetí výklad je nejbezbožnější: Volba padla na Valentýna, poněvadž došlo ke zkomolení francouzského slova galantin, švihák, hejsek, milenec; svatý toho jména byl prý vybrán vlastně jistým nedorozuměním.
Ponechme však odborníkům rozhodnutí, co je správné, nám postačí připomínka, že svátek zamilovaných bývá v tržním hospodářství záminkou pro oživení prodeje a zvýšených příjmů, což je aktuální také u nás. Ostatně, světe div se, s penězi má jméno Valentýn hodně společného také etymologicky. Základ val-, od něhož vzniklo, je kolébkou běžných termínů, které známe z finančnictví. Vycházejí z latinského valere, mající významy uvedené výše, ale také - což je pro náš účel nejdůležitější - mít hodnotu. Z různých odvozených tvarů pak pocházejí internacionalismy, které se zabydlily též v češtině, jak odborné, tak obecné. Třeba slova devalvace a revalvace se vyskytují jak v rozhovorech, tak v tisku běžném i odborném natolik často, že o jejich původu ani na okamžik neuvažujeme a nepřijde nám na mysl, jak by mohly souviset právě se svatým Valentýnem.
Souvislost se ale dá najít v tom latinském valere. Patří sem totiž rovněž například validita, platnost, valor, cenný papír, valorizace, zhodnocování, zvyšování hodnoty nebo ceny, valuta, cizí měna, valvovati, určovat hodnotu peněz a mnoho dalších výrazů.
Příbuzná slova však můžeme hledat taktéž v jiných oblastech. Ze zeměpisných názvů to je třeba španělská Valencie, v některých případech v jiných románských jazycích Valence. Původně měly význam pevnost - z latinského valens, mohutný, pevný. Do stejného hnízda patří ale běžně užívaný termín invalida - v původním významu člověk neschopný boje, dnes spíše neschopný práce, nediplomaticky řečeno nemající hodnotu - opět ze stejného základu a s latinskou záporovou předponou in-. A nemohu nepřipomenout rovněž slovo rekonvalescence. Podle etymologického slovníku: Od rekonvalescent, zotavující se po nemoci, utvořené z re- (latinská předpona značící opakování, obnovování, zvrat, opak, přednost), a convalescere, nabývat zdraví.
A když už jsme dnes narazili na peněžnické téma, nezbývá než na závěr, tedy před finálem tohoto sloupku, připomenout, jak termín finance vznikl. K nám se dostal přes němčinu (Finanzen), a to z francouzského finances, ve významu peníze, prostředky k placení. Původ nutno hledat ve starofrancouzském finer, prvotně znamenajícím přivést ke konci, z čehož se ustálil i upřesněný význam platit.
Tato etymologie nás přivedla k latinskému finis, konec, od něhož je odvozeno i to finále, které k nám připutovalo přes italštinu. Ještě si dovolím dvě poznámky. Do stejného okruhu patří i hovorové fiňáry. V etymologickém slovníku jsem se dočetl: zastarale důvtip. Zkomolení z finesy. Zkřížením s "finance" nabylo také významu "peníze". A ta druhá poznámka? Mám pochybnosti, zda se v živém použití ještě vyskytuje kdysi běžný výraz peněžník, či jej už docela vytlačili finančníci a bankéři...
Ivo Vaculín
