K letovým trenažérům na pražské Ruzyni přibyl nový model pro nácvik nouzového opuštění letadla ATR 72

Simulátory: Připraveným štěstí přeje

Letecká společnost ČSA provozuje specializovanou výcvikovou organizaci pro všechny tři typy strojů ve svém leteckém parku. Šetří tak na drahém výcviku posádek v zahraničí a kapacity střediska dokonce nabízí jiným leteckým společnostem.

Nejnovějším trenažérem Českých aerolinií, jejichž středisko nabízí různé možnosti výcviku pro stroje Boeing 737, Airbus A-310 a ATR 72, se stal simulátor pro nácvik nouzového opuštění posledně jmenovaného typu (viz horní snímek). Společnost dosud provozuje 17 letadel typu Boeing 737. Náklady na zahraniční výcvik posádek pro tento letoun s plným elektronickým řízením (fly-by-wire) dosahovaly každoročně kolem 40 miliónů dolarů. ČSA se proto rozhodly pořídit vlastní letový simulátor.
Využily proto výhodné nabídky norské firmy Braathens, která nabízela několik let využívaný simulátor s pevnou základnou. K ní pak kanadská společnost CAE Electronics doplnila pohybovou základnu se šesti stupni volnosti a špičkový zobrazovací systém Maxvue Plus. Pohybový a vizuální systém splňuje podmínky pro úroveň výcviku D odpovídající nejvyššímu hodnocení prakticky celosvětově platného předpisu JAR-STD.

Let lze kdykoli zastavit

Ten, kdo dostane poněkud neobvyklou příležitost vstoupit do speciální haly hangáru B v areálu mezinárodního letiště na pražské Ruzyni, spatří mohutnou bílou kabinu se dvěma jednoduchými nápisy: ČSA a Boeing 737. Zařízení dokáže simulovat takřka jakékoli provozní stavy, které na skutečném stroji mohou nastat. Osádky letadel tak získávají jedinečnou možnost natrénovat i kritické a výjimečné situace, jež sice za běžného provozu s vysokou pravděpodobností nenastávají, ale přihodit se mohou. "Let" je přitom možné v libovolném okamžiku zastavit a pomocí instruktora analyzovat chyby, kterých se pilot či posádka dopustila.
Zásadní přednost simulovaných stavů, které může kdykoli navodit zkušený instruktor, pak spočívá v tom, že možné chyby neohrožují ani lidské životy, ani drahou techniku. Ta se kromě toho neopotřebovává. Reprezentativně uspořádané a vybavené Výcvikové středisko Českých aerolinií si mimochodem nezadá s obdobnými moderními zařízeními kdekoli na světě.
Letový simulátor strojů Boeing 737 představuje nicméně vrcholný stroj pro výcvik pilotů. Také osádky letadel ale dostávají příležitost prověřovat své návyky a zkušenosti nezbytné pro běžný rutinní provoz na palubě strojů ČSA. Ke středisku patří také pět učeben vybavených nejmodernější výukovou a projekční technikou. Jejich programové vybavení kopíruje všechny systémy používané na strojích ČSA. Piloti se tak mohou během zhruba tří týdnů přeškolit na nové typy letadel nebo si interaktivně zopakovat znalosti o dosavadních systémech.

Posádky v roli hasičů

Výcvikové středisko kromě toho nabízí makety kabin jednotlivých letadel, na kterých si osádky prověřují jednak rutinní, jednak mimořádné postupy. Využíváním těchto relativně levných maket se daří ušetřit množství času na velmi nákladných "plnohodnotných" letových simulátorech.
Palubní průvodčí i piloti mají možnost nacvičovat a opakovat nouzové postupy na maketě kabiny pro cestující Boeingu 737 se třiceti sedadly. Umožňuje například trénovat hašení požáru napodobeného záblesky světla a kouřem. Stejně tak je možné nacvičit ztrátu přetlaku, použití kyslíkových masek nebo nouzové opuštění letadla s využitím speciálního skluzu.
Zvláštní význam se přikládá společným cvičením palubních průvodčích a pilotů. Zdůrazňuje se při nich nezbytnost vzájemné komunikace. Jednotlivé profese mají možnost poznat práci svých kolegů "z druhé strany" a na takové seznamování by za skutečného provozu nebyl z pochopitelných důvodů čas.

S raftem do bazénu

K dalším trenažérům využívaným ve středisku ČSA patří maketa dveří Airbusu A-310 vybavená nouzovým skluzem ve výšce 4,5 metru nad zemí. Spustit se s ní dolů vyžaduje více sebezapření, než by se na první pohled zdálo - což jsou ovšem pocity, na které by ve skutečném provozu opět nebyl čas (viz snímek dole). Tentýž skluz se používá také v bazénu, kde se nacvičují postupy po nouzovém přistání na vodní hladině - zařízení označované jako raft pak slouží jako záchranný vor pro více než osmdesát osob.
K novinkám patří také trenažér pro hašení skutečného požáru v uzavřené místnosti. Nejčerstvějším přírůstkem výcvikového střediska se pak stal zmíněný trenažér pro nácvik nouzového opuštění letounu ATR 72. Dodala jej mostecká společnost Geryon, která se zaměřuje na průmyslový design dopravních prostředků a na výukové pomůcky pro školení pilotů a pro obsluhu letadel. Pro výcvik armádních pilotů Geryon dodává výukové prostředky na stroje L-39, L-59 a podzvukový bitevník L-159, který do své výzbroje právě zavádí armáda.
Využitím všech těchto simulátorů se jednak ušetří množství peněz, jednak se procvičí jednání osádky v mimořádných situacích, které by nebylo možné trénovat ve skutečných letadlech. Těžko si například představit, že by piloti ve vzduchu nacvičovali postupy při požárech motorů nebo po jejich vysazení v různých fázích - ať už od přerušeného vzletu nebo při nízkých průletech bez viditelnosti země.
Jen na nejvýkonnějším ze simulátorů, plně pohyblivém modelu pro Boeing 737, se střídá na 170 pilotů, kteří jsou ve službách ČSA vycvičeni na tento typ letadla. Každý z nich musí ročně strávit nejméně šestnáct hodin na letovém simulátoru. Přicházejí ovšem také noví piloti, kteří musí projít kompletním výcvikem.
Piloti ČSA využívají tento typ simulátoru přibližně z poloviny. O zbytek kapacity se dělí posádky jiných českých i zahraničních společností. O finančních úsporách si můžeme udělat představu z jednoho údaje: Každá letová hodina na simulátoru Boeingu 737 stojí přibližně 400 dolarů.
(bo)