Kulaté výročí slavného skladatele je vždy vhodnou příležitostí k novým nahrávkám nebo k reedicím nahrávek starších. Nejinak tomu bylo v případě loňského jubilea Fryderyka Chopina. Do první kategorie lze zařadit disk, na němž věhlasná klavíristka ruského původu Elisabeth Leonskaja zahrála dva Chopinovy klavírní koncerty. Věrna svému názoru, že "každá nota má svůj význam," hraje ta dvě arcidíla s noblesní úctou. Základ nahrávky vznikl v pražském Rudolfinu při koncertech klavíristky s Českou filharmonií řízenou Vladimirem Ashkenazym. O své první spolupráci s klavírním kolegou Leonskaja prohlásila: "Je to jako s každým dirigentem, který zvládá své pole působnosti. Diskutuje se o věcech, přijímají se návrhy a poté se vše přetvoří podle vlastního naturelu."

Firma Teldec, která album vydala, doplnila chopinovský disk ještě jedním - nazvaným Portrét Elisabeth Leonské. V třinácti drobných skladbách a úryvcích větších celků tu defilují nejlepší nahrávky klavíristky z let 1988 až 1997 - Čajkovskij, Skrjabin, Šostakovič, Mozart, Grieg, Schumann, Liszt, Brahms, Mussorgskij, Chopin, směs excelentních autorů doplňují neméně excelentní spolupracovníci - Newyorská filharmonie s Kurtem Masurem, Borodinovo kvarteto, Svjatoslav Richtěr, The Saint Paul Chamber Orchestra, altistka Brigitte Fassbaenderová. Leonskaja se tu představuje v mnoha podobách, vždy ale citlivě naslouchající řeči not. 

Dalším Čechem, který byl povolán k chopinovským interpretacím, je klavírista Ivan Moravec, jeden z mála našich sólistů, jež dokázali proniknout do katalogů význačných světových značek. Universal jej před časem zařadil do unikátní řady sta klavíristů dvacátého století. Ale výběr z Chopinovských Nokturn, který byl z katalogu Nonesuch zařazen do oblíbené série Ultima, byl natočen již v roce 1965 ve vídeňském Konzerthausu a v St. Paul's Chapel na newyorské Columbia University. Už tenkrát se Moravec ukázal jako nadmíru citlivý a vnímavý interpret Chopina - což znovu potvrdil při prosincovém recitálu v pražském Rudolfinu, který se setkal s nadšeným přijetím u hudební kritiky. Recenzenti tehdy psali o eleganci, křehkosti i dramatické přesvědčivosti.

Nahrávky řady Ultima, v níž Moravcův dvojkompakt vychází, jsou sérií oživovaných unikátů, které časem zapadly v katalozích firem náležejících do gigantu Warner Music - Teldec, Erato, Finlandia, Nonesuch. Posluchačům tu vychází vstříc nejen příznivá cena, ale také vynikající interpretace.

Mezi stovkou nově zařazených titulů najdeme nejen Moravcova Chopina, ale také Bachovy Brandenburské koncerty nastudované Nikolasem Harnoncourtem, kompletní smyčcové kvartety Bély Bartóka v podání Keller Quarteta, Gardinerovo pojetí Berliozova díla L'Enfance du Christ či Massenetových Suit pro orchestr, Minkowského nastudování šesti Concerti grossi G. F. Händela... A opět Harnoncourt - s Händelovým Mesiášem a Haydnovými Symfoniemi č. 96 až 104, opět Gardiner, opět Minkowski. A také Pierre Boulez se Schonbergovým Pelleas und Melisande. A také čeští autoři - Dvořák (podle Eliaha Inbala) či Martinů (podle Jamese Conlona).