Zákon o ochraně osobních údajů nabyl účinnosti 1. 6. 2000 s výjimkou ustanovení § 16, 17 a 35, která jsou účinná od 1. prosince 2000 a upravují problematiku tzv. oznamovací povinnosti a registrace správců. K těmto ustanovením se úzce váže ustanovení § 47, které se zabývá přechodným obdobím, v případě tohoto zákona obdobím do 1. 6. 2001. Ustanovení § 16 ukládá všem, kteří hodlají zpracovávat osobní údaje, povinnost tuto skutečnost oznámit Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen úřad) před započetím zpracování osobních údajů. Správce je povinen učinit toto oznámení i v případě změny zpracování. Norma taxativně vymezuje obsahovou stránku oznámení, mezi jejíž nejdůležitější části patří vedle identifikačních údajů oznamovatele, zejména sdělení účelu zpracování, a dále kategorie subjektů údajů, kde může mít jak o osoby na straně oznamovatele (zaměstnanci, členové oznamovatele), tak o osoby stojící vně oznamovatele (zákazníci či jiné osoby). Zvláštní částí oznámení je popis opatření k zajištění ochrany osobních údajů. Protože zákon sám nepředepisuje rozsah a kvalitu těchto opatření, bude záležet na tom, zda oznamovatelem zvolený způsob ochrany je dostačující. Fyzickým zajištěním ochrany osobních údajů jsou např. zámky, mříže, elektronické zajištění, zajištěním duševní povahy jsou pak např. antivirové programy, bezpečnostní zálohy, kryptování apod. Úřad je povinen do 30 dnů od doručení oznámení oznámit oznamovateli, že jej registruje, nebo jej vyzvat, aby své oznámení doplnil v jím stanovené lhůtě, nebo rozhodnout o nepovolení zpracování osobních údajů. Nerozhodne-li úřad v uvedené lhůtě, nastává zákonná domněnka registrace.
Zákon upravuje také tzv. přechodné období, ve kterém jsou všichni, kteří k 1. 12. 2000 zpracovávají osobní údaje, povinni splnit oznamovací povinnost dle § 16 do šesti měsíců, tj. do 1. 6. 2001.
Autor je advokát v kanceláři HASCH & PARTNER
