Tři neplatná a jedno zmařené referendum mají za sebou po víkendu Slováci za téměř osm let existence samostatného státu. Výsledek lidového hlasování byl ve všech stejný - pro nezájem voličů nulový. Kdyby úředníci vlády Vladimíra Mečiara nezmařili hlasování v roce 1997, nebyl by jeho výsledek s vysokou mírou pravděpodobnosti jiný.
Stát zve Slováky k volebním urnám daleko častěji, než jsme zvyklí u nás. O loňskou přímou volbu prezidenta projevili poměrně velký zájem a ve druhém kole dalo hlas poraženému Mečiarovi plných 1,3 miliónu ze čtyř miliónů voličů. Že by obyvatelé samostatného Slovenska naprosto dokonale vycítili, že všelidové hlasování, na rozdíl od prezidentské volby, nemá smysl? Anebo v sobotu dali ostentativním nezájmem o volební místnosti jednoznačně najevo, že ani charismatický trojnásobný expremiér Mečiar už netáhne?
Netáhne samo všelidové hlasování, v němž se občanům předkládají otázky, které je nezajímají, a nevěří, že by případná kladná odpověď vedla k něčemu kloudnému. Oba důvody jsou zjevně správné, byť jejich váha při dosud konaných - zmařeném i nevyhlášeném - lidových hlasováních je rozdílná. Nedůvěra vůči neznámému způsobu správy věcí veřejných však u řadových voličů vždy dominovala.
Při nynějším referendu tak běžní Slováci potvrdili, že s hrátkami mocných nechtějí mít nic společného. Nezajímají je, zní poselství masového bojkotu volebních uren, hrátky koalice a opozice, a neúčastí vyjádřili odpor vůči nim, nikoli podporu vlády.
Její politika jim totiž navzdory předvolebním slibům, a tedy velkým očekáváním, dosud příliš mnoho nedala. Pětina práceschopných obyvatel hledá marně práci bez jakékoli šance, že ji najde. Ceny prakticky veškerého zboží v důsledku jistě nezbytných úsporných opatření dosáhly neúměrné výše. Naděje na zlepšení jsou v nedohlednu.
Za takové situace prosadila opozice referendum o vypsání nových voleb. Šance na změnu vlády a naděje, že s případným novým kabinetem bude lépe, fakticky žádné. Tak proč chtít nové volby? Proč vůbec chodit k urnám?
vladimir.pick@economia.cz
