Být premiérem je dobrá zkušenost, tvrdí v rozhovoru pro HN odstupující guvernér ČNB Josef Tošovský

Sílící politické tlaky přispěly k mému odchodu

Praha, 7. 11. 2000
Poprvé se veřejnost dozvěděla, že guvernér centrální banky Josef Tošovský uvažuje o odchodu, v dubnu tohoto roku. Neustálé dohady zda, kdy a kam vedly k tomu, že oznámení o rezignaci nebylo v podstatě žádným překvapením. Proč se ale současný šéf ČNB k tomuto kroku rozhodl ve chvíli, kdy mu do konce funkčního období zbývaly ještě čtyři roky, vysvětlil v rozhovoru s naším listem.

Kdy jste se definitivně rozhodl, že opustíte centrální banku?

Bylo to na jaře letošního roku. Nemohl jsem odejít, aniž by byla vyřízena záležitost IPB, to by vypadalo jako útěk. Rovněž jsem chtěl počkat na to, až proběhne výroční zasedání MMF a Světové banky v Praze. Teprve poté nastala vhodná doba k odchodu.

Co nejvíce ovlivnilo vaše rozhodnutí?

Hlavní úkol, který byl před ČNB v roce 1990, byl v zásadě splněn. Odcházím v době, kdy je kurs měny stabilní, inflace pod kontrolou a bankovní sektor v závěrečné fázi konsolidace. Centrální banka si za tu dobu získala vysokou míru kredibility. Kromě toho jsem v ČNB již téměř 11 let a to je doba, kdy změna svědčí jak mně, tak instituci.

Vracel jste se do ČNB z postu premiéra a po 9 letech působení v národní bance. Nebylo by lepší odejít tehdy?

Řada věcí a reformních kroků v té době nebyla dokončena. Inflace byla na poměrně vysoké úrovni, stáli jsme před restrukturalizací největších bank, zbývalo mnoho práce, která tehdy nebyla hotova.

Vaši kritici však namítají, že jste se rozhodl k odchodu ve chvíli, kdy by byly vaše pravomoci omezené novým zákonem o ČNB ...

Zákon o ČNB zde nehrál žádnou velkou roli. To, co podstatně přispělo k mému odchodu, jsou sílící politické tlaky, které cítím již od návratu do ČNB. Některé politické strany mě zřejmě podezírají, že bych se mohl vrátit do politiky, některé osoby ve mně snad i vidí konkurenci a v tomto ohledu snad i určité nebezpečí a dávají to najevo. Já zatím směřuji dál po ryze profesionální dráze ve finančním sektoru.

Kolik institucí jste oslovil při hledání místa?

Ucházel jsem se pouze o místo v EBRD. Rozhodnutí jejího vedení se však na můj vkus velmi protahovalo. Mezitím jsem dostal jinou nabídku, která byla zajímavější, a té jsem využil.

Vztahuje se na vás půlroční karanténa?

(pozn. red. při odchodu z ČNB musí každý člen bankovní rady zůstat v bance půl roku v roli poradce, aby nemohl zneužít poznatky získané za dobu svého působení)
Smyslem karantény je předejít tomu, aby znalosti a informace například ohledně budoucího směru úrokové politiky nebo jednotlivých bank nebyly využity pro soukromý, komerční sektor. Jde o gentlemanskou dohodu uvnitř banky, zákon nic takového neurčuje. Odcházím do instituce, která je centrální bankou centrálních bank a nevidím v tom žádný konflikt zájmů. Karanténa v tomto případě nepřichází v úvahu.

Jak zpětně hodnotíte mediální politiku ČNB, která byla zpočátku velmi tajnůstkářská a po vašem odchodu náhle došlo k radikálnímu obratu?

Změna nenastala jen v mediální politice, šlo o to, že jsme změnili měnovou politiku směrem k inflačnímu cílování a mediální politika následovala. Inflační cílování spočívá v časté a perfektní komunikaci s veřejností, kdy je nezbytné ovlivňovat její očekávání ohledně měnového vývoje. S touto koncepční změnou musela ČNB změnit i svůj způsob jednání.
Cílování inflace jste zavedli v roce 1998, kdy jste byl premiérem. Byla to pro vás novinka?
Změnit měnovou politiku nejde ze dne na den. Rozhodnutí se přijímalo před mým odchodem, chcete-li pod mým vedením.

Rozhodl jste i o nastavení cíle? Byl velmi ambiciózní a vedl k velmi přísné úrokové politice.

Nevzpomínám si, zda jsem rozhodoval i o výši cíle.

Když hodnotíte zpětně politiku tehdejších úrokových sazeb, souhlasíte s tím, že byly příliš vysoké?

Problémy v ekonomice, které zde tehdy byly, je nutné hledat především v nedostatečném institucionálním rámci a v pomalé změně fiskální politiky.

Po vašem návratu šly sazby velmi rychle dolů......

Domnívám se, že ČNB na jaře 1998 mohla začít snižovat sazby dříve, ale pouze o několik měsíců. Jinak problém nevidím. Možná, že to tempo snižování mohlo být rychlejší.

Ve druhém období jste pociťoval politické tlaky. První období se však vyznačovalo rozdáváním bankovních licencí. Nové banky téměř všechny skončily bankrotem. Tehdy šlo o politický úkol nebo o volbu ČNB?

Na to není tak jednoduchá odpověď. Na počátku 90. let jsme tu měli jen čtyři státem vlastněné banky, které nemohly vyhovět požadavkům rychle rostoucího privátního sektoru. Zahraniční investoři se do bankovního sektoru nehrnuli a byli velmi opatrní, často v ČR obsluhovali jen klienty ze svých mateřských zemí. Růst bankovního sektoru vydáváním licencí domácím subjektům proto byl rozhodnutím centrální banky na podporu reformujícímu se hospodářství.

Někteří kritici tvrdí, že zpolitizování ČNB se datuje od r. 1992, kdy jste změnou zákona o ČNB prosadil její naprostou nezávislost. Nebyla taková volnost na škodu?

Tento zákon byl inspirován modelem Bundesbanky a některými jinými evropskými normami a byl velmi moderní. Nastavil nezávislost centrální banky na politických cyklech. Probíhající vývoj dal oné nezávislosti za pravdu. O to více mě mrzí, že novela zákona je vlastně jakousi odplatou za to, že centrální banka reagovala tak, jak v politickém cyklu měla reagovat.

Nebylo proto unáhlené podávat do sněmovny nový zákon v situaci, kdy je ČNB neustále kritizována? Harmonizační novela se změnila v politickou kauzu.

ČNB na výběr moc neměla. Původní novela byla velmi stručná, neboť původní verze byla natolik moderní, že nepožadovala velké úpravy. A pokud by centrální banka novelu nepřednesla, snesla by se na ni kritika ze strany vlády, že ne dost rychle pracuje na přípravě vstupu do Evropské unie. Tomu jsme se chtěli vyhnout. To že se zákon projednává v takovém politickém klimatu, není naše chyba. My jsme politické klima či chcete-li politické dohody ani nevytvářeli, ani si je nemůžeme vybírat.

Pokud srovnáte křeslo guvernéra a premiéra, které vám bylo osobně bližší?

Být předsedou vlády je rozhodně dobrá zkušenost. Nelituji toho, i když jsem politické ambice neměl a vstoupil jsem do vlády na určitý nátlak. Porovnání je obtížné. Premiér se věnuje velmi širokému okruhu problémů z různých odvětví. Guvernér má stejně náročnou zodpovědnost, byť s užším zaměřením na měnové otázky. Říkám to i s vědomím toho, že měnové teorie jsou královskou disciplínou ekonomie.

Kdybyste dnes dostal stejnou nabídku, vrátil byste se?

To je velmi hypotetická otázka a já už jsem vám ji, myslím, jednou odpověděl. Svou volbu jsem udělal a směřuji do budoucna po jiné, profesionální dráze.

Lákal by vás post prezidenta? Kdyby vás někdo navrhnul za kandidáta, přijal byste?

Moje profesní kariéra se ubírá jiným směrem. Na to se velmi těžko odpovídá, směřuji do zahraničí k odborné práci

Koho byste nejraději viděl na postu guvernéra?

Byl bych rád, aby nový guvernér vzešel zevnitř banky. V bankovní radě jsou kandidáti, kteří jsou velmi vhodní. Byla by zde určitá garance kontinuity práce banky.

Můžete být konkrétnější?

Každý z nich má své přednosti.

Kde vidíte budoucnost ČNB?

Role centrální banky v ekonomice roste. To souvisí s rostoucí úlohou peněz v ekonomice. Před vstupem do EU bude třeba naši měnu dovést téměř k její dokonalosti a potom paradoxně se jí vzdát, tj. vyměnit ji za euro. Po vstupu ČR do Evropské měnové unie význam ČNB podstatně klesne, neboť všechna důležitá měnová rozhodnutí se budou odehrávat v ECB ve Frankfurtu.

Do jaké míry bude chování ČNB ovlivňovat novela zákona?

Jsem si jist, že ještě dozná změn. Dosud byla tato novela vrácena do Poslanecké sněmovny nejprve Senátem, později panem prezidentem a lze očekávat, že některé paragrafy zruší Ústavní soud a další pak odmítne Evropská komise.

Jaký očekáváte vývoj ekonomiky?

Domnívám se, že se postupně vytvářejí podmínky pro robustní hospodářský růst. Roste rovněž kapacita ekonomiky. To by mohlo znamenat, že silný hospodářský růst bude doprovázen relativně nízkou inflací a že máme možnost se vyhnout nějaké velké vnější nerovnováze. Tento poměrně příznivý vývoj by mohlo narušit oddalování fiskální reformy a případné nadměrné mzdové požadavky. Pokud se tomuto vyhneme a pokud se nepříznivě nezmění konjunktura v zahraničí, zejména v eurozóně, můžeme v nejbližších letech očekávat růst životní úrovně a pokles nezaměstnanosti.
Julie Hrstková

Související