Pokud by summit EU v Nice skončil nezdarem, kandidátské země by musely počkat, tvrdí francouzská diplomacie
Rozšíření unie by se mohlo oddálit
Velké země EU mají tendenci nadále ovládat komisi a Evropský parlament a tím si udržovat vliv i na rozhodování o penězích.
Paříž, 24. 10. 2000
Francouzský státní ministr pro evropské záležitosti Pierre Moscovici, jehož země předsedá do konce roku Evropské unii (EU), vyslal včera pro kandidáty na vstup do unie poněkud skeptický signál. "Pokud nedosáhneme dohody při mezivládní konferenci o reformách evropských institucí, nebo se spokojíme s omezenou dohodou a ponecháme reformy na později, půjde o nezdar, který přinese rizika pro proces rozšiřování Evropské unie," prohlásil v Paříži. V této souvislosti připustil, že na nedávném summitu EU v Biarritzu se projevila "skutečná obtíž", která se týká velikosti Evropské komise.
Přestože Moscovici odmítl připustit, že by v unii existoval spor mezi velkými a malými členskými zeměmi, právě on je základem nynějších potíží. Malí se totiž snaží o vyrovnání nerovnováhy sil v bruselských institucích, především pak v komisi, kde mají velké země po dvou komisařích. Jedním ze zásadních problémů, které unie musí vyřešit co nejrychleji, je tedy otázka počtu komisařů, jejichž posty požadují malé země. "I když se Francie domnívá, že by vzorec jednoho komisaře pro každou zemi znamenal oslabení komise, většina států nyní svého zástupce v komisi chce mít," uvedl k tomu Moscovici.
Eminentním zájmem Francie je omezený počet členů komise na principu rotace, přičemž komisaři by neměli být zástupci jednotlivých států, tak jak je to v současné době. Podobný postoj zastává i Německo, které si přeje silnou komisi, což je pochopitelné vzhledem k jeho vlivu na rozhodování. Souhlasí přitom s rotačním principem. Berlín také vzhledem ke své výrazné pozici v evropské politice usiluje o změnu jednomyslného rozhodování v institucích unie na většinové, což by ho dále posílilo. Německá pozice je ovšem poněkud nejednotná. Kancléř Schröder například na summitu v Biarritzu prohlásil, že si přeje slabou komisi a jasné omezení kompetencí, na rozdíl od šéfa komise Romana Prodiho, který nedávno vyslovil myšlenku o tom, že komisaři by měli získat větší vliv na společnou zahraniční, bezpečnostní i hospodářskou politiku. Schröderova slova ovšem posléze odmítlo jeho vlastní kancléřství a spolkové ministerstvo zahraničí. Také Británie si přeje silnou nezávislou komisi, ale i posílenou Evropskou radu. Premiér Tony Blair k tomu na adresu malých zemí vzkázal, že je ochoten jejich požadavky podpořit.
Přestože se v zemích unie nyní horečně hledá řešení a ozývají se vstřícná i nepříznivá prohlášení, otázkou nadále zůstává, zda se skutečně podaří nalézt východisko pro reformu institucí. Právě z této pochybnosti pramení obava, bude-li unie institucionálně připravena na nováčky včas. Německý kancléř Gerhard Schröder se včera pokusil tyto úvahy rozptýlit slovy o tom, že unie by už koncem roku 2002 měla být schopna vstřebat další členy a komisař pro rozšíření Günter Verheugen opět potvrdil, že unie by měla mít kolem roku 2005 deset nových členů. Odložení institucionálních změn by mělo katastrofální dopad na proces rozšíření, jelikož nejde pouze o absorpční schopnosti unie, ale také o to, jakým způsobem bude vše finančně pokryto.
(mim, čtk, Reuters)
