Tvůrčí tandem scenáristy Petra Jarchovského a režiséra Jana Hřebejka ve filmu Musíme si pomáhat již potřetí nahlíží do české historie: Po Šakalích létech, v nichž objevovali padesátá léta, a Pelíšcích, v nichž po svém zmapovali léta šedesátá, se jejich nejnovější snímek odehrává v době protektorátu. A třebaže i tentokrát je krušné dějinné období především záminkou k rozehrání individuálních osudů, film Musíme si pomáhat se od Šakalích let i Pelíšků výrazně liší. Zatímco předchozí snímky byly především příjemnými skládankami úsměvných historek, v nichž hlavní roli hrály adolescentní trable, první lásky a rokenrol, přičemž historické okolnosti tvořily jen jakýsi dobový kolorit, tentokrát si Hřebejk s Jarchovským troufli na závažné téma, "dospělý" příběh a ucelenější tvar. 

Do groteskně pojaté protektorátní atmosféry nás uvádí kreslená Aktualita výtvarníka Pavla Reisenauera, která je v kinech promítána s Musíme si pomáhat jako předfilm. Variace na dobové filmové týdeníky předvádí vedle propagandistických témat typu "Židé křečkují potraviny" třeba i hajlujícího Ferdu mravence či módní přehlídku United farben of Benito, na níž defilují esesácké uniformy i pruhované "modely" z koncentráků.

Titul Musíme si pomáhat nabývá ve filmu řady protichůdných významů. Je výrazem dotěrnosti, s níž kolaborant Prohazka (Jaroslav Dušek) navštěvuje svého někdejšího přítele Čížka (Bolek Polívka), vždy zásoben nedostatkovým proviantem, jímž si chce koupit náklonnost Čížkovy ženy (Anna Šišková). Vyjadřuje i hlavní zápletku filmu: Čížek se stane hrdinou proti své vůli, když nedokáže odmítnout pomoc synovi svého někdejšího židovského zaměstnavatele Davidovi (Csongor Kassai), který uprchl z polského koncentráku. "Musíme si pomáhat," dí zlověstně Prohazka, když se snaží Čížkovi vnutit k ubytování nacistu Kepkeho. A totéž heslo se po osvobození stane cestou k Prohazkovu vykoupení.

Podobně jako předchozí filmy Jana Hřebejka ani Musíme si pomáhat nemá jednoznačné "hrdiny" a "padouchy": Čížkův statečný čin musí být kompenzován zdánlivou kolaborací, Prohazka i Kepke jsou zlidštěni osobní tragédií i strachem. I v nejzávažnějších situacích je přítomen humor, odlehčující trvalou hrozbu Davidova odhalení.

Hřebejkovým filmem se v hlavních i vedlejších motivech táhne téma rychlých přerodů zbabělců v hrdiny a naopak, pro české dějiny velmi příznačné. Zatímco novopečení "hrdinové" po osvobození mávají rudou vlajkou, z níž právě odpárali hákový kříž, Josef Čížek kráčí opodál s kočárkem: Konečné vítězství patří obyčejné slušnosti.


Musíme si pomáhat. ČR 2000. Scénář P. Jarchovský, režie J. Hřebejk, hrají B. Polívka, J. Dušek, A. Šišková, C. Kassai aj. Premiéra 15. 3.

Související