Po řadu desetiletí česká společnost hledala cestu, jak správně nakládat s majetkem. Teprve za posledních 30 let se dostáváme do stadia, kdy podnikatelé začínají uvažovat, jak jej uspořádat a mezigeneračně zabezpečit. A svěřenské fondy se pro to ukazují jako velmi vhodný nástroj, uvádí v rozhovoru pro HN advokát Jakub Hollmann, nový společník v kanceláři Císař, Češka, Smutný.

HN: Svěřenské fondy „zpopularizoval“ premiér Andrej Babiš. Přesto nejde o úplně nový institut, byť se na něj během minulého režimu pozapomnělo.

Svěřenské fondy nebo jejich obdoba tu byly od roku 1811, přečkaly období první republiky a až socialistické občanské zákoníky je zrušily. Z toho pramení velká nedůvěřivost české veřejnosti vůči tomuto nástroji poté, co jej obnovil nový občanský zákoník. V prvních dvou letech byly fondy velice kritizovány, a to i bývalým ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem. Ten je přestal kritizovat až poté, co se stal ministrem spravedlnosti. Na druhou stranu je potřeba přiznat, že se zasadil o daňovou novelu, která umožnila jejich fungování.

HN: Znamená to, že se zezačátku nevyužívaly kvůli daňovým důvodům?

Až novelizace v roce 2016 umožnila svěřenským fondům, aby mohly v českém právním prostředí fungovat. Původní návrh v občanském zákoníku byl nedotažený z daňového hlediska. Zkrátka vy potřebujete, aby se struktura svěřenského fondu chovala jako holdingové uspořádání obchodní korporace, a nikoliv aby se každý přesun majetku zvlášť zdaňoval, což byl případ té původní úpravy.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se