Tahle země není pro mladé. Respektive je-li dnes, zanedlouho nebude. Ano, zní to katastroficky, nic jiného však při pohledu na události posledních týdnů, které ale zapadají do velkého narativu porevolučních let, konstatovat dle mého názoru nelze.

Existují (i) zde lidé, „hrdí boomeři“,  jako pan Radovan Vávra, kteří se holedbají svým (údajně bezprecedentním) přínosem pro Česko, tím, jak „zpětinásobili“ HDP na hlavu, což má být ultimátním důkazem jejich historické, téměř nietzscheovské výjimečnosti. Daleko horší je, že nevidí stinné stránky svých „úspěchů“: to, jak při svém snažení připravili o budoucnost mladší generace. Ne, vůbec nemám na mysli paniku kolem klimatu nebo disfunkční, stále populističtější a fragmentovanější politiku. Mám na mysli tři věci, jimiž mladším generacím my, dříve narození, ne-li krademe, pak určitě komplikujeme budoucnost. A to nejenom u nás.

Zaprvé: měnová politika. Intoxikována všeobjímajícím úspěchem 90. let – konec socialismu, zkrocení inflace atp. – nabyla v té době nastupující generace dojmu, že umí poručit ekonomickému větru a dešti, že zkrotí ekonomický cyklus a že některé obědy budou zdarma. Poté co tato generace převzala otěže společenského vývoje, se přesvědčení, že vše jde, spojilo s přirozenou averzí k recesní bolesti. Neochota projít si očistcem recese se vším všudy vytvořila – v celé západní společnosti a i u nás – systém bytostně závislý na levných penězích. Měnovou politikou, která je buď analgetikem proti recesní bolesti, nebo psychostimulantem pro lepší mimorecesní výkony, vyhnala generace třímající společenské otěže ceny aktiv, které v dominantní míře vlastní právě ona, do stratosférických výšin. Z bytů se v důsledku letité měnové politiky velmi nízkých sazeb stalo aktivum, na které spousta mladých bez masivní pomoci rodiny nikdy nedosáhne. Kromě toho měnová politika „hrdých boomerů“ vytvořila ekonomiku, která pomalu ztrácí efektivnost (firem, které nikdy nedosahují zisků, a tudíž mrhají společenskými zdroji, je nejvíce v historii) a v níž spořit nedává smysl. Logickou preferenci  spotřeby označí s bohorovností sobě vlastní za rozhazovačnost a stesky mladé generace za projevy zpovykaných spratků, kteří by na bydlení měli, kdyby moc neutráceli za avokádové toasty.

Související

Zadruhé: veřejné finance. Generace padesátníků zdědila sice normalizovanou a osifikovanou, ale také (alespoň oficiálně) nepříliš zadluženou republiku: počátkem 90. let bylo zadlužení na úrovni deseti dvanácti procent HDP. Za jednu generaci však zadlužení dostala na dohled 60 procent, a to navíc v situaci, kdy se ekonomice nebývale, nejspíš neopakovatelně dařilo. Kromě toho, že se mladší generace nyní musí potýkat s vysokými cenami aktiv, se ještě musí připravit na to, že brzy bude muset přinejmenším přestat žít na dluh: dluhová brzda je blízko, od Maastrichtu se navzdory jeho historické impotenci pro jistotu také asi nechceme moc vzdálit. V realistickém případě dojde na skutečnou konsolidaci veřejných financí a na ní se budou podílet samozřejmě také (nebo spíše hlavně) mladší.

Zatřetí: za třicet let kapitalistického budovatelského snažení jsme jaksi zapomněli na institucionální kostru republiky. A tak se stalo, že jsme – opojení představou, že z problémů vyrosteme, že HDP zase zpětinásobíme a že všechno bude fajn – neprovedli žádné podstatné reformy. Důchodový systém je stále průběžný a ve stavu, že ani v situaci, kdy na důchody vydělávají silné populační ročníky, nestačí na více než na přežívání důchodců. Co se stane v situaci, kdy bude na Husákovy děti vydělávat méně početná generace, se nikomu jaksi domýšlet a řešit nechce. Systém vzdělávání, rodinná politika a daňový systém zůstávají také pevně v 90. letech. Všechny tyto vnitřní, skryté dluhy bude muset, chce-li zemi udržet globálně konkurenceschopnou, někdo zaplatit… A hádejte, kdo ponese ono břímě.

Jakkoliv je posledních 30 let nezpochybnitelným úspěchem ČR, je to také doba charakterizovaná absencí odvahy k řešení společenských problémů přesahujících čtyřletý horizont. Žijeme z podstaty, vyjídáme budoucnost a ženeme aktiva nahoru v představě, že tím bohatneme. Sami sebe vidíme jako odvážné kluky na Omaha Beach, ale nejsme schopni ani vyrovnat rozpočet, a ještě navíc spíláme mladším, jak si za všechno můžou sami, neuvědomujíce si, že je to právě tato generace, která právě přebírá vedení, jíž jsme my vykradli budoucnost.

HN banner předplatné

Související

Komentáře ke článku

Michal 24.06.2021 09:51
Rozlišování obětí a viníků na úrovni generací mi nedává žádný smysl. Stavění se do role oběti je z hlediska snahy žít kvalitní život kontraproduktivní. Co se týká politiky centrálních bank, tak na tu většina lidí včetně politiků neměla a nemá žádný vliv.
kholvladimir 24.06.2021 09:17
@Jiřina Jirešová: A v tomto můžu s čistým svědomím říct: Ano, nahamounění majetku NA DLUH se dá vyčítat. Díky politice bránění průběhu přirozeného ekonomického cyklu fiskální a monetární politikou po celém světě došlo k omezení možností pro založení rodiny mladým lidem, čímž si zaděláváme na mnohem horší problémy v budoucnu než jen mezigenerační konflikt. Dalším řešením mezigeneračního konfliktu by byla územní expanze ve smyslu získání kolonií, ze které by se dal dluh financovat, aniž by se sáhlo na majetek následující generace a tím došlo k udržení majetku v rámci rodiny, o které vy píšete. 2
kholvladimir 24.06.2021 09:12
@ Jiřina Jirešová: Myslím, že se mě snažíte podsouvat něco, co neříkám. Souhlasím s vámi, že společnost se skládá z rodin. Vy chápáte rodinu jako širší pojem prarodiče-rodiče-děti. Já ve smyslu tohoto článku chápu rodinu jako nukleární rodiny, které jsou svázané vazbami s další starší nukleární rodinou (rodiče 50-70let). To ale není úplně to podstatné. Bohatí jsou jednotlivci, kteří v takém případě dokáží podporovat svou rodinu, protože na papíře je většinou jedno jméno. Problém s vaším přístupem je, že v dnešní době si nemovitost může dovolit jen bohatý člověk, který takových nemovitostí za svůj život nashromáždí více a v lepším případě je pronajímá, v horším nechá prázdné. Dětí má omezený počet, a tak využije 1-2 byty pro své děti a zbytek má na nájemníky nebo nechá prázdný (ač třeba nevěříte, děje se to). Rád bych se ohradil proti vaší zjednodušující otázce, která si vybírá pouze jednu stranu mince tohoto problému: Já svým rodičům nezazlívám, že nabyli svůj majetek SAMO O SOBĚ - pokud by ho generace našich rodičů získala aniž by zatížila další generace. Já jim to přeju, stejně jako každé dítě. Jde o to, že generace našich rodičů (a teď se můžeme přít o to, že někteří nevolili politické strany, které zadlužovaly stát a jiní ano. Ale jde stejně o celek a většina rozhodla pro směr, kterým se dějiny ubíraly) získala svůj majetek na základě dluhů. Když by se majetek generace našich rodičů odečetl od dluhu státu, ve kterém žije, nebyli by naši rodiče tak bohatí, jak se cítí být. To jejich bohatství je pouze "papírové". Problém je, že tyto dluhy budeme 1) buď muset splatit my mladí a v mnoha případech bude muset dojít i k rozprodeji majetku po rodičích, protože kvůli zvýšeným daním v budoucnu budeme mít problém vyjít s penězi (tím narážím na problém s důchody) nebo 2) všichni zchudnou kvůli ohromné devalvaci měny, která i devalvuje dluh a tím pádem ho splatíme zchudnutím. Výsledek je stejný. Mladá generace bude mít těžší život než naše rodiče ve smyslu finanční nejistoty, vysokých daní a bojem o udržení majetku nabytého našimi rodiči. 1
Petr Mach 24.06.2021 05:38
Jirešová: Kdybych byl mladý, vyčítal bych starým to, že nás zadlužili v době ekonomického růstu, to, že rozvrátili veřejné finance, že neudělali nutné reformy a to, že když se jejich hloupé hamižné a sobecké chování (budoucnost nás nezajímá) ukázalo ekonomicky neudržitelné, tak místo abychom si rozloučili s částí nashromážděného bohatství a snížili si životní standard, udržují ho pomoci dluhů na úkor svých dětí. Na rozdíl od autora bych jim vyčetl i nezvládnuté ekologické problémy a také hluboký morální úpadek společnosti a duchovní vyprázdněnost.
Jiřina Jirešová 23.06.2021 23:46
@kholvladimir: Ano, bavme se k tom, jestli je probihajici majetkova stratifikace v poradku / udrzitelna / skodliva. Ale vy (a pan Lobotka) spolecnost popisujete naprosto artificialne jako hromadku izolovanych atomu. Ale spolecnost se (az na vyjimky) sklada z rodin. Nektere jsou bohate a nektere jsou chude. A pokud si rodina uspesnych boomeru nakoupila nekolik bytu, tak z toho profituji i jejic deti, ne? Takze porad mi pripada to konstruovani mezigeneracniho konfliktu jako pritazene za usi. Budme konkretni: Vy tedy vycitate svym vlastnim rodicum, ze si nahamounili byty, zlato a akcie, zatimco vy nemate nic? Jako really?
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily v Hospodářských novinách. Těšit se můžete na texty Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje Jan Kubita.

Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru