Z posledních předvolebních průzkumů vyplývá, že v Česku žije něco přes 40 procent voličů, kteří jsou nespokojeni s naší podobou demokracie, se spoustou svobod, které nabízí, s otevřenými hranicemi i ekonomikou, s různými projevy globalizace. A pak zde máme něco lehce přes 50 procent voličů, kteří to vidí jinak. O demokracii stojí, jsou převážně rádi, že jsme součástí EU a NATO, a nevadí jim třeba zase tak moc, že by lidé stejného pohlaví mohli společně vychovávat děti, jsou smířeni s tím, či dokonce vítají, že se svět mění, a vidí v tom příležitosti. Zhruba tak jsou rozděleny i tábory voličů populistických stran, které podporují nespokojenost s poměry a odpor k elitám (ANO, KSČM, SPD, Trikolóra…), a voličů stran, které slibují vylepšování a udržování toho, co máme (Piráti, STAN, ODS, TOP 09, KDU-ČSL…).

Je to všechno samozřejmě o dost pestrobarevnější, ale je zjevné, že čtyři měsíce před důležitými sněmovními volbami se nám na konkrétních číslech opět ukazuje, že je Česko politicky velmi rozháranou, rozdělenou zemí, jak se říká. A zůstane jí ještě dlouho. Přinejmenším do doby, než radikálně ubude voličů, pro které je dnešní veřejný prostor příliš komplikovaný a dokážou ho vnímat jen skrze své emoce. To je totiž hlavní příčinou (nejen) české politické rozhádanosti. A platí to pro oba zmíněné tábory.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se