Velvyslanectví nemá být trafika, ale místo, kde se v první linii hájí zájmy státu, nikoli soukromníků

Polský parlament letos v únoru přijal novelu zákona o zahraniční službě, která se týká pracovního poměru diplomatů. Celkem jasně z ní vyplývá, že na post velvyslance vlastně nemůže dosáhnout žádný profesionální diplomat, protože vládnoucí konzervativci se rozhodli, že všichni velvyslanci budou politickými nominandy. Jedním z výsledků přístupu k funkci šéfa ambasády jako k politické trafice je už více než rok neobsazený post polského velvyslance v Praze. O tom, kam to může vést, svědčí i současná konfliktní situace kolem dolu Turów a nejhorší krize ve vztazích mezi Polskem a Českem za desítky let.

Proč tak obsáhlý úvod o jiné než české státní správě? Protože velmi úzce souvisí se stavem ministerstva zahraničí, které má hájit zájmy své země ve vztahu k zemím jiným bez ohledu na aktuální vládní sestavu. Poláci mají zpolitizování zahraniční služby jasně dané na papíře. Češi sice nikoli, ale faktický stav je zřejmý třeba při pohledu na rozsáhlou výměnu velvyslanců, kterou právě schválila česká vláda. Nominacemi souvisejícími s politickými vztahy a vlivem prezidentské kanceláře se to v ní jen hemží.