Květnový summit Evropské unie potvrdil cíl snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 nejméně o 55 procent. Reakce klimaskeptiků byla obvyklá: Ve vedení Evropské unie jsou donkichoti. Snaží se omezit emise oxidu uhličitého, přitom se na jejich světové produkci podílíme méně než devíti procenty. Evropské pachtění je zbytečné, z ekonomického pohledu nesmyslné. Horší jsou sopky a teplota vždy kolísala kvůli Milankovičovým cyklům.

Proč se pletou? EU patří k průkopníkům v debatě o změně klimatu. S dekarbonizací začala mezi prvními. Pařížskou úmluvu s cílem snížit emise CO2 pak podepsalo 195 států. EU šla jako první dál a jako cíl si vytkla klimaneutralitu do roku 2050. A už dávno není sama a následují ji další.

Loni se přidaly Japonsko a Jižní Korea. Znamená to pro ně větší výzvu než pro EU. Japonsko je třetí největší světový importér uhlí, Korea čtvrtý. Hustota osídlení je vysoká a prostoru pro větrné a solární elektrárny je v nich málo. Korea hodlá přesto do roku 2025 přidat 30 000 MW v obnovitelných zdrojích. Na rozvoji offshore větrných elektráren v zemi se mimochodem významně podílí dánská energetika Oersted. Potvrzuje tak, že evropské firmy mohou ze včasného domácího rozvoje zelené energetiky profitovat celosvětově. Japonsko na změnu vyčlenilo 19 miliard dolarů, Korea dokonce 65 miliard dolarů.

Ještě před nimi se ke klimaneutralitě k roku 2060 přihlásila Čína. Letos spouští systém obchodování s emisemi inspirovaný evropským přístupem. Rovněž ruský prezident Putin uložil vládě, aby připravila kroky ke splnění Pařížské úmluvy.

Související

Velký posun je vidět v USA. Prezident Biden podepsal návrat ke klimatické dohodě z Paříže hned první den ve funkci. Stanovil i další cíle: snížit do roku 2030 produkci skleníkových plynů o 50–52 procent oproti roku 2005. Energetika má být bezemisní dokonce už v roce 2035. Klimaneutrality má být dosaženo v roce 2050. K témuž roku míří i Kanada.

Z ekonomického pohledu bude udržitelný rozvoj jistě nákladnější. Ano, úplně nejlevnější by bylo vyrábět elektřinu z uhlí bez odsíření a znečištěnou vodu vypouštět do řeky. V takovém laciném světě by ale chtěl žít málokdo. Proto je nezbytná určitá regulace daná politickou shodou. V našem vyspělém a bohatém světě chceme žít v dobrém životním prostředí a za tento přístup si i připlatit.

V novém byznyse je Oersted jen špička ledovce. Meyer Burger, druhdy dodavatel výrobních linek pro fotovoltaiku do Číny, je nyní výrobcem inovativních solárních panelů v Evropě. Na testování těchto panelů se podílí i Fyzikální ústav Akademie věd ČR. Německý Sunfire, ve kterém má podíl i ČEZ, zas hraje první ligu v nasazení elektrolyzérů. Výčet úspěšných evropských firem podnikajících v moderní energetice by přesáhl délku článku.

Argumenty klimaskeptiků odvolávající se na sopky nebo Milankovičovy cykly neobstojí. Sopky mají průměrné roční emise kolem 300 milionů tun CO2. Lidé zvládnou za stejnou dobu vyprodukovat 38 miliard tun, skoro 130krát více! Milankovičovy cykly způsobené kýváním zemské osy a vesmírnými vlivy mají periodu desítky tisíc let. Nemohou tak vysvětlit růst teploty za posledních 200 let.

EU tedy není donkichot, ale zodpovědný lídr. Identifikovala problém a řeší ho. Jde příkladem, který následují i ostatní země. A navíc benefituje z nových technických řešení s vysokou přidanou hodnotou.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily v Hospodářských novinách. Těšit se můžete na texty Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje Jan Kubita.

Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru