Za pár týdnů ve funkci nepůsobí ministr zahraničí Jakub Kulhánek nijak zvlášť průrazným dojmem. Ale ani neprovedl a nevyplavalo na něho nic, co by k němu přitahovalo pozornost jako třeba k jeho vládnímu kolegovi, zatím ještě ministru zdravotnictví Petru Arenbergerovi. Už to je v českých politických poměrech v zásadě úspěch.
V rozhovoru pro Hospodářské noviny se snaží Kulhánek působit jako někdo, komu je bližší hledání shody v zákulisí než silácká prohlášení a veřejné souboje na sociálních sítích nebo v televizních pořadech. To by mohlo vyvolávat sympatie. Nicméně, z Kulhánkových vyjádření je nepochybné, že ministerstvu zahraničí bude po i po Tomáši Petříčkovi do voleb vládnout především stranická politika sociální demokracie, i když reprezentovaná tvářemi, které mnohdy vyvolávají kontroverze – tedy hlavně novými náměstky Janem Kohoutem a Pavlem Jarošem.
Jenže v dnešní době, s hlavou státu ovládanou agenty cizích mocností a premiérem, který má jiných starostí dost, by bylo potřeba, aby českou zahraniční politiku řídil jiný zájem než jen úzce stranický. To platilo i za Tomáše Petříčka, který se alespoň navenek snažil tvářit liberálně a rétoricky se odlišoval od ostatních aktérů české zahraniční politiky.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
