Konec uhlí, obnova krajiny, rozvoj obnovitelných zdrojů energie a přesměrování průmyslu na sektory šetrnější k životnímu prostředí. To vše mají před sebou české uhelné kraje.

Členské země Evropské unie včetně tuzemska se zavázaly, že se sedmadvacetičlenný blok stane do roku 2050 klimaticky neutrálním. Aby tohoto cíle dosáhly, budou muset výrazně snížit emise skleníkových plynů. Klimatická neutralita totiž v praxi znamená, že bude unie vypouštět pouze takové množství emisí, které je schopná pohltit.

Klíčem k úspěchu je náročný a drahý proces − ozelenění energetiky a průmyslu. Podle dat z roku 2018 má největší podíl na vyprodukovaných emisích v Česku právě energetika (39,5 procenta). Tyto emise pocházejí převážně ze spalování hnědého uhlí v elektrárnách, které je zodpovědné za 25,4 procenta celkových ročních emisí v tuzemsku. Klíčovým krokem v dosažení klimatické neutrality je tak ukončení těžby a spalování uhlí. Na tom, kdy se tak stane v Česku, se vláda zatím neshodla.

V Česku mají pokrýt plovoucí solární panely budoucí jezera, jež vzniknou zatopením dnešních lomů ČSA, Vršany, Libouš a Bílina na Mostecku. Investoři zvažují tuto možnost také na odkalištích po OKD na Karvinsku.

Podle studie společnosti Deloitte mohou mít čtyři budoucí podkrušnohorská jezera potenciál solárního výkonu celkem mezi 3,9 a 6,6 GW (rozmezí mezi realistickým a maximalistickým scénářem). Znamenalo by to podle Deloitte výrobu 4–6,8 TWh elektřiny ročně a úsporu 4–6,9 mil. tun CO2 ročně.

Není tedy jasné, zda se v tuzemsku s uhlím definitivně rozloučíme už v roce 2033, nebo o pět let později, jak doporučila Uhelná komise.

S transformací regionů pomohou peníze EU

Snížení emisí bude nejnáročnější pro uhelné a průmyslově zatížené regiony. Evropská unie na jejich dekarbonizaci uvolní miliardy korun, které jim pomohou s obnovou krajiny postižené těžbou, přetavením průmyslu na ekologičtější model a vznikem nových inovativních firem a pracovních míst. Tyto prostředky dostanou z nového speciálního fondu určeného výlučně pro ně.

V Česku na peníze z tzv. fondu pro spravedlivou transformaci dosáhnou tři kraje − Moravskoslezský, Ústecký a Karlovarský −, které se zároveň řadí mezi strukturálně postižené regiony. Peníze by tak navíc měly zároveň přispět k tomu, aby se rozdíly mezi regiony dále neprohlubovaly.

Slovy předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové by měla finanční injekce z fondu pro spravedlivou transformaci zajistit, aby žádný region nezůstal v přechodu k bezuhlíkové ekonomice pozadu.

Polsko, Německo, Rumunsko a Česko

Ve fondu pro spravedlivou transformaci je 17,5 miliardy eur. Česko si z něj má přijít na 1,4 miliardy eur (zhruba 41 miliard korun) a obdrží tak po Polsku (3,5 miliardy eur), Německu (2,2 miliardy eur) a Rumunsku (1,9 miliardy eur) čtvrtou nejtlustší obálku. Finance bude moci využít zejména na snižování emisí skleníkových plynů, ozelenění městské dopravy, rozvoj obnovitelných zdrojů energie, inovace a na rekvalifikaci pracovníků, kteří v důsledku uzavírání dolů a továren přijdou o práci.

Jak si české kraje mezi sebe 41 miliard korun z fondu rozdělí, zatím není jasné. V současné době o tom jednají s ministerstvem životního prostředí a ministerstvem pro místní rozvoj.

„Podle posledního návrhu ministerstev by měl zhruba 15 procent financí z fondu získat Karlovarský kraj, 38 procent Ústecký a nejvíc, 46 procent, by mělo jít do Moravskoslezského kraje,“ sdělil hejtman Karlovarského kraje Petr Kulhánek.

Jeden fond nestačí

Fond pro spravedlivou transformaci je pouze jedním dílkem do skládačky. „Nemůžeme si myslet, že 41 miliard z fondu pro spravedlivou transformaci bude stačit. I kdyby jich bylo 100, tak je to jen zlomek prostředků, které bude potřeba mobilizovat. Je nutné se soustředit na všechny možné nástroje,“ uvedl na debatě serveru Euractiv.cz, pořádané ve spolupráci s vydavatelstvím Economia a věnované uhelným regionům, europoslanec za ANO Ondřej Knotek.

Pro podporu zelených projektů je v současném víceletém unijním rozpočtu příležitostí hned několik. Ostatní zdroje nejsou k dispozici jen uhelným regionům, a mohou tak posloužit k financování projektů, na které prostředky z fondu pro spravedlivou transformaci nejsou určeny nebo jim na ně nestačí. Proto si kraje musí dobře promyslet, jaké prostředky na co využijí. A přípravy krajských strategií už vrcholí.

„V případě, že bychom nedosáhli s některými z projektů na financování z fondu spravedlivé transformace, budeme samozřejmě hledat další dotační zdroje,“ upřesnil hejtman Kulhánek.

Ústecký kraj spoléhá na politiku soudržnosti, která prostřednictvím dotací z tzv. strukturálních fondů pomáhá stírat propasti mezi chudšími regiony a jejich vyspělejšími sousedy. „Ústecký kraj počítá s dalšími finančními zdroji například z Operačního programu Životní prostředí, Integrovaného regionálního operačního programu či modernizačního fondu,“ sdělil redakci tiskový mluvčí kraje Martin Volf.

Modernizační fond, který Ústecký kraj plánuje využít, je vedle zmíněného fondu pro spravedlivou transformaci další novinkou mezi unijními zdroji a má zafinancovat zejména dekarbonizaci energetiky. Peníze z něj poputují hlavně do teplárenství, rozvoje obnovitelných zdrojů a energetických úspor.

Svou pozornost na něj upíná také Moravskoslezský kraj. „Hodláme využít všechny dostupné prostředky, například i modernizační fond, který bude klíčovým nástrojem pro energetickou transformaci regionu,“ uvedla za kraj tisková mluvčí Nikola Birklenová.

„Ambice kraje je získat v novém programovém období asi 100 miliard korun ze všech dostupných evropských dotačních zdrojů. Zároveň bychom rádi využili i jiné než dotační zdroje,“ dodala. Moravskoslezský kraj má tedy zájem i o půjčky a záruky, které na ozelenění nabízí například program InvestEU a speciální úvěrový nástroj pod taktovkou Evropské investiční banky.

Horníky mohou přeškolovat na univerzitě

Uzavírání uhelných dolů, továren a proměna průmyslu za účelem zlepšení životního prostředí však s sebou nesou úskalí. Přepisují trh práce, ze kterého mizí pracovní místa ve znečišťujících sektorech.

To je aktuální pro Moravskoslezský kraj, kde v současnosti dochází k uzavírání posledních činných dolů na Karvinsku. Krajská agentura Moravskoslezský pakt zaměstnanosti (MS PAKT) tak nyní pomáhá s hledáním nového uplatnění propuštěných zaměstnanců či s jejich rekvalifikací.

„MS PAKT také připravuje projekt Kompetence pro 21. století, který má komplexně řešit zaměstnanost a uplatnitelnost lidí na trhu práce v kraji. (…) Projekty na podporu zaměstnanosti propuštěných pracovníků připravuje také úřad práce,“ doplnila mluvčí kraje Birklenová.

Pro Ústecký a Karlovarský kraj by mohla být podporou Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. „Univerzita podala na kraj záměr projektu na vybudování poradenského či kariérního centra při univerzitě, které by se zabývalo rekvalifikací a dovzděláváním směrem k Průmyslu 4.0,“ uvedl na zmíněné debatě k uhelným regionům rektor univerzity Martin Balej. Univerzita by tak mohla v budoucnu například přeškolovat dělníky na nové stroje podle požadavků firem.

Na realitu transformace se připravují i zaměstnavatelé. Například ústecká energetická společnost Sev.en Energy zaměstnává ve firmách zaměřených na těžbu a úpravu uhlí 2600 lidí. Dalších 3400 pak pracuje na pozicích, které jsou na těžbu a zpracování uhlí navázány. „To je až 6000 pracovních míst, která mohou kvůli dekarbonizaci v regionu zaniknout,“ popsala mluvčí společnosti Gabriela Sáričková Benešová. Firma chce však co nejvíce těchto pracovních míst udržet a pracovníky zaměstnat na pozicích, které s sebou přinesou přeorientování byznysu na udržitelnější činnost.

Místo lomu skleníky či plovoucí elektrárna

Nové možnosti podnikání hledá společnost Se.ven Energy zejména v moderní energetice. První příležitosti nabízí lokalita lomu ČSA, na kterém má skončit těžba mezi lety 2024 a 2025. Mohl by zde vzniknout moderní energetický park s obnovitelnými zdroji energie a část plochy by mohla být využita k ekologickému zemědělství. V budoucnu by tak měsíční krajinu mohly nahradit skleníky s instalovanými solárními panely a rostlinnou produkcí.

Se solárními panely má firma i jiné plány, konkrétně plovoucí fotovoltaickou elektrárnu. Vypracovala k tomu ve spolupráci s Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně a Palivovým kombinátem Ústí pilotní projekt s názvem Life Watersolar. Na vodní nádrži Marcela, která leží na hranici lomu ČSA, by v budoucnu ráda vybudovala plovoucí solární elektrárnu. Ta by zároveň sloužila jako výrobna vodíku.

„Když budeme vyrábět elektřinu z fotovoltaické elektrárny, tak se budeme moci rozhodnout, jestli ji chceme pouštět přímo do sítě, anebo jestli ji chceme využít k výrobě vodíku, který pak najde své upotřebení v průmyslu,“ přiblížil výkonný asistent generálního ředitele Se.ven Energy Pavel Farkač.

Ústecký kraj má navíc velký potenciál pro další rozvoj plovoucích solárních elektráren. Vodní plocha, která vznikne po zatopení lomu ČSA, je totiž několikanásobně větší než nádrž Marcela, a nabízí tak prostor pro umístění daleko rozsáhlejší soustavy solárních panelů.

„Aktuálně se diskutují také nové moderní sídelní celky či chytré průmyslové zóny zaměřené na moderní, emisně nenáročné obory s vysokou přidanou hodnotou, jako jsou nanotechnologie, datová centra či kreativní průmysl,“ dodala Sáričková Benešová s tím, že region by tak získal přidanou hodnotu, která by do něj přilákala mladé lidi a nové podnikatele.

Změny čekají také firmu Sokolovská uhelná, která působí v sousedním Karlovarském kraji. „Prvním pilířem zůstává energetika, byť už založená na neuhelných zdrojích. Druhým je cirkulární ekonomika, tedy hospodaření s odpady. Třetím pilířem je realitní a developerská činnost, čtvrtým využití stávajících kapacit, například ve strojírenství či autodopravě,“ popisuje aktivity, na které se hodlá společnost v budoucnu zaměřit, člen představenstva Pavel Poc.

Stejně jako v případě Se.ven Energy je cílem Sokolovské uhelné udržet si své zaměstnance. Do budoucna by pak chtěla přilákat i další pracovníky. „Sokolovská je pro karlovarský region klíčovou společností a nadále jí plánuje zůstat,“ dodal Poc.

Více větrníků a solárních panelů

Podle studie Asociace pro mezinárodní otázky v důsledku odklonu od uhlí zanikne v Česku asi 25 tisíc pracovních míst. Orientace na obnovitelné zdroje energie a jejich rozvoj by však tuto bilanci mohly vyrovnat. V sektoru obnovitelných zdrojů by podle studie mohlo vzniknout pracovních míst dokonce více, než jsou odhadované ztráty.

Bude však záležet na budoucím českém energetickém mixu a rozvoji obnovitelných zdrojů. Podle studie by v tuzemsku vzniklo 32 tisíc nových pracovních míst, pokud by Česko navýšilo podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě energie na 24 procent.

Podle dat ministerstva průmyslu a obchodu za rok 2019 tvoří podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě elektřiny zatím 14 procent, na konečné spotřebě pak 16,2 procenta. A dle stanovených cílů na studií zmiňovaných 24 procent nedosáhne Česko ani v roce 2030. Evropská unie se totiž zavázala, že do roku 2030 jako celek dosáhne podílu obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie 32 procent. Aby k tomuto cíli Česko dostatečně přispělo, mělo by do té doby dosáhnout podílu 22,5 procenta.

Podle odborníka na energetiku z Hnutí Duha Karla Polaneckého se tento cíl pravděpodobně ještě navýší. „Vzhledem k navýšení cíle pro snižování emisí na 55 procent do roku 2030 oproti roku 1990 se budou navyšovat i cíle pro obnovitelné zdroje. Dá se očekávat, že cíl EU bude kolem 37 procent,“ říká.

Urychlení rozvoje obnovitelných zdrojů by podle něj mělo být prioritou české energetické strategie. „Otázkou je, jak rychle se povede celé odvětví nastartovat a dostat ze současného útlumu. K tomu bude klíčové například efektivní využití modernizačního fondu a dalších evropských peněz,“ dodává.

Zájem o rozvoj obnovitelných zdrojů energie, zdá se, roste. Ministerstvo životního prostředí si ke zmiňovanému modernizačnímu fondu udělalo průzkum potenciálních projektů a z jeho výsledků vyplývá, že v Česku je enormní zájem o dotace na solární panely.

Prosperující Česko

Stáhněte si přílohu v PDF

Jak uchovat zelenou energii?

Největší výzvou obnovitelných zdrojů je ukládání energie, kterou vyrobí. Jak podotýká Polanecký, v příštích letech mají uhlí nahradit právě obnovitelné zdroje a zemní plyn. Energie z obnovitelných zdrojů by však ani při ideálním tempu jejich rozvoje nevystačila na uspokojení poptávky po energii.

„Pokud bychom postavili 30 GW výkonu ve fotovoltaice a k tomu 5 GW ve větru − a obě hodnoty jsou spíše z říše snů −, vyrobíme okolo 40 TWh elektřiny, s ostatními obnovitelnými zdroji 45 TWh. Dnes máme ale netto spotřebu přibližně 60 TWh,“ popsuje analytik společnosti EGÚ Brno Matěj Hrubý.

Klíčovou otázkou k řešení tedy zůstává, jak energii získanou za slunných a větrných dnů uložit a využít později. Vzhledem k tomu, že je vyřešení této otázky podmínkou pro fungování obnovitelných zdrojů bez podpory energie z fosilních paliv, Polanecký očekává, že technologický pokrok bude rychlý. „Konkrétně jde o technologické dotažení a konkurenceschopnost konceptu Power to Gas,“ upřesňuje. Power to Gas je technologie, která mění elektrickou energii na plynné palivo, například vodík nebo metan. To pak může být skladováno a vedeno stávající infrastrukturou pro zemní plyn.

Článek byl publikován ve speciální příloze Hospodářských novin Prosperující Česko.

Související
Newsletter

Byznys

Nechcete, aby vám uniklo to nejdůležitější z byznysu a finančních trhů?

Každý pátek od nás dostanete souhrn klíčových událostí doplněných o kontext. Autory jsou přední osobnosti Hospodářských novin: Jaroslav Mašek, Luděk Vainert, Milan Mikulka, Jana Klímová a Martin Ehl.

Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru