Evropské zelené a digitální cíle nejsou komplikace, ale příležitost. Na projekty dohlédne ‚koordinátor modro-zelené infrastruktury‘, říká primátor Prahy Zdeněk Hřib. Hlavnímu městu se ale zkomplikoval přístup ke klasickým evropským fondům.

Pomyslná propast mezi bohatou Prahou a ostatními kraji Česka je podle pražského primátora Zdeňka Hřiba (Piráti) mnohem menší, než se zdá z médií. Sám by si přál, aby jednotlivé regiony měly v Evropské unii silnější hlas, změnu ale v blízké době neočekává.

Server Politico o vás napsal, že chcete udělat z české metropole „maják naděje pro liberály žijící ve středoevropském regionu“. Už teď vidíme na volbách, že Praha volí výrazně jinak než zbytek Česka. Nemůže podle vás další posun na této „liberální ose“ vést ke zbytečným rozkolům mezi regiony? Jak zabránit tomu, aby se tyto propasti nevytvářely, ale naopak zasypávaly?

Praha vždy volila jinak než ostatní regiony. Přestože samozřejmě chci, aby z Prahy bylo sebevědomé, otevřené a zelené město, tak rozhodně nevedu žádné tažení proti regionům. Naopak, v době pandemie se ukazuje, jak je spolupráce důležitá. My jsme například dalším regionům poskytli velkokapacitní vůz Fénix pro převozy až 12 pacientů na kyslíku najednou. Podobně jsme například zapůjčili Muchovu Slovanskou epopej do Moravského Krumlova, a to na dobu, než pro ni zajistíme důstojné umístění tady v metropoli.

Zdeněk Hřib

primátor hlavního města Prahy

Člen České pirátské strany původem ze Zlínského kraje vystudoval lékařství na Univerzitě Karlově. Před politickou kariérou působil ve veřejném i soukromém sektoru, věnoval se především technologiím ve zdravotnictví.

Do čela hlavního města se dostal po volbách v roce 2018.

Do povědomí se zapsal například sporem s Pekingem, který skončil vypovězením partnerské smlouvy ze strany čínské metropole. V kontextu zahraničních vztahů klade důraz na ochranu lidských práv.

V roce 2020 ho server Politico zařadil mezi 28 nejvlivnějších osobností Evropy.

Společně s primátory dalších tří metropolí zemí visegrádské čtyřky vytvořili Pakt svobodných měst, kterým se vymezili proti politice vlád svých zemí.

Myslím si, že propast mezi Prahou a regiony je ve skutečnosti mnohem menší, než se zdá z médií. Problém je v tom, že jak se blíží volby, tak se pochopitelně celá řada politiků právě na tomto snaží získávat politické body. Premiér Andrej Babiš ukazuje fotky z náplavky, aby dokázal, že celému národu to kazí Pražáci. My jsme přitom naopak snižovali celorepublikový průměr nákazy. Podobně se teď ministryně financí Alena Schillerová snaží tvrdit, že Praha málo investuje, což není pravda. Ona sama je přitom zodpovědná za gigantický schodek veřejných financí. Hlavní město si počíná jako dobrý hospodář i v této nejisté době. Politici, kteří hrají na tuto notu, tím škodí celé společnosti. Snižují soudržnost, která je v dnešní době velice důležitá.

Kdybychom to vzali z hlediska bohatství, tak i v tomto smyslu je Praha v Česku pomyslným ostrůvkem. Podle dat Eurostatu patří mezi nejbohatší regiony EU. Jak je možné, že se právě české město řadí po bok západních metropolí?

Určitě je to dáno i způsobem, jakým Eurostat vyhodnocuje data. Kdyby nepočítali Prahu pouze jako město, ale jako celý urbánní region, celou oblast i se Středočeským krajem, tak by ta statistika vyšla jinak. Je ale nutné zdůraznit dvě věci. Hodnoty, které vznikají obecně ve velkých městech, jsou potom využívány k rozvoji celé země. V Praze vzniká 25 procent HDP, z daní však dostane pouze sedmiprocentní podíl. Zbytek jde pochopitelně do regionů a na tom není nic špatného. Města všude ve světě fungují jako technologická, obchodní, intelektuální centra, jsou ekonomickými motory zemí.

Je také nutné říct, že je významný rozdíl mezi HDP vytvořeným v Praze „ekonomickým výkonem území“ a městským rozpočtem. Tyto dvě záležitosti na sebe v Česku nejsou nijak navázané. Města a obce jsou placeny převážně podle počtu registrovaných osob pomocí rozpočtového určení daní, všechny ostatní zdroje financí jsou minoritní. Postavení v žebříčku Eurostatu tedy ve skutečnosti nemá vliv na to, kolik máme prostředků na řešení výzev dnešní doby, ať už jde o ekologii, dostupné bydlení, nebo dopravní infrastrukturu.

Rozpočet Evropské unie funguje tak, že čím je region bohatší, tím nižší potřebuje pomoc, a tím pádem dostává méně evropských peněz. Konkrétně jde například o to, že tyto regiony mají nárok pouze na nižší míru spolufinancování projektů. Jak velký problém to pro Prahu je?

Omezená míra spolufinancování evropských projektů se do městského rozpočtu promítá negativně. Jsme na tom biti, protože když započítáme veškeré zdroje, tak do všech měst a obcí teče na jednoho obyvatele prakticky stejný objem peněz. My navíc musíme poskytovat servis více lidem, než jich v Praze oficiálně žije, protože ne všichni jsou registrovaní. Zároveň ale není pravda to, co občas slýchám, že do Prahy netečou žádné evropské dotace. Z těchto zdrojů se financoval například Negrelliho viadukt, na Strakonické by měl díky těmto penězům vzniknout nový jízdní pruh pro MHD. Díky fondům stavíme školky, komunitní centra, kupujeme elektrobusy, trolejbusy.

Nižší procento spolufinancování nás limituje, ale hledáme společně s našimi partnery způsoby, jak se vyhnout národním obálkám úplně a poskytnout městu přímý přístup k financování z EU. Už teď existují mechanismy a programy zaměřené na regiony, naše návrhy jsou v souladu i s aktivitami největší evropské sítě měst Eurocities a Evropského výboru regionů. Možností, jak dosáhnout na peníze z EU, bude každopádně dost. Můžeme využít například nový Modernizační fond nebo tzv. fond obnovy.

U evropských fondů bych ještě zůstal. V novém období 2021−2027 už Praha nebude mít vlastní operační program. Co to pro ni bude znamenat?

O vlastní operační program jsme skutečně přišli a pro mě to není úplně pochopitelné, protože všechny ukazatele plníme, řadu z nich plníme i lépe než některé jiné operační programy. Vůbec tedy nechápu, proč ministerstvo pro místní rozvoj, společně s vládou, dospělo k tomuto rozhodnutí.

Rozdíl spočívá v tom, že zatímco doteď jsme si priority vytyčovali sami a evropské peníze jsme administrovali napřímo, teď se budeme muset hlásit do programů řízených ministerstvy. Priority a potřeby Prahy jsou často velmi specifické a odlišné od priorit jiných regionů, proto není vždy úplně snadné vejít se do nastavení celonárodních programů. Odbor evropských fondů na magistrátu je zapojený do vyjednávání, příprava operačních programů probíhá. Snažíme se v nich zohlednit naše priority, ať už jde o pražskou obálku v IROP (Integrovaném regionálním operačním programu, ze kterého může Praha nově čerpat, pozn. red.), tak i ve formě připomínkování různých dalších nástrojů. Pochopitelně chceme do tohoto procesu zapojit i městské společnosti a městské části, protože o jejich projekty půjde také. Prostředky vyjednáváme i pro pražské neziskové organizace či podnikatele.

Na jednání se Středočeským krajem bude velkým tématem koncepce nazvaná Integrovaná strategie pro ITI (Integrated Territorial Investment, tedy integrované územní investice) Pražské metropolitní oblasti. Dokument vzniká na principu spolupráce v území, identifikuje společné problémy a potřeby, které se v co nejvyšší míře snaží pokrýt z prostředků operačních programů. Je však limitovaný aktivitami a alokacemi, které mu ministerstva dovolí. Doufáme, že se stane základem pro širší spolupráci, když operační programy nestačí.

Posunul bych se k tzv. zelené politice. Praha je jedním z nejzelenějších měst na světě. Jak konkrétně chce hlavní město v tomto trendu pokračovat?

Daří se nám plnit závazek, že během osmi let bude v Praze vysázen milion stromů. Pokud jde například o centrum města, tak během právě probíhající rekonstrukce Václavského náměstí by měly přibýt dvě nové aleje, dojde tedy téměř k „zalesnění“ dolního konce náměstí. Stromy sázíme i v prstenci dále od města, u Lítožnice vzniká nový les na ploše zhruba pět hektarů.

Chceme, aby ve městě fungovala pozice koordinátora modro-zelené infrastruktury, který bude dohlížet na to, že připravované investiční projekty respektují všechny moderní zelené trendy. Bude dbát na to, aby nebylo nutné projekty později nějakým způsobem přehodnocovat.

Mezi další opatření patří revitalizace parků a trávníků, stejně jako vodních prvků v ulicích, na což chceme využít například prostředky v rámci IROP. Město jako „tepelný ostrov“ a s tím spojené vlny veder mají samozřejmě negativní dopad na zdraví lidí a kvalitu života. Zároveň se z operačních programů podařilo získat podporu pro zelené projekty zaměřené na přestavbu energeticky náročných městských budov, snižování energetické náročnosti v provozu metra nebo elektromobilitu.

„Je patrné, že v rámci EU existuje jasné vědomí, že investování na regionální úrovni je efektivnější a napomůže lepšímu naplňování unijních priorit,“ říká Zdeněk Hřib, který je pro prosazení silnější role regionů v unii.
„Je patrné, že v rámci EU existuje jasné vědomí, že investování na regionální úrovni je efektivnější a napomůže lepšímu naplňování unijních priorit,“ říká Zdeněk Hřib, který je pro prosazení silnější role regionů v unii.
Foto: archiv HN

Co se týče podpory cyklistiky z evropských zdrojů, bohužel stávající nastavení EU fondů podporu výstavby cyklostezek v Praze neumožňuje. Pro financování v dalších letech je aktuálně ve vyjednávání její podpora z nového fondu obnovy.

Obecně můžu říct, že hlavní město bere boj s klimatickými změnami velmi vážně, což dalo najevo mimo jiné svým klimatickým závazkem. Ten spočívá v přijetí cíle snížit emise CO2 v Praze minimálně o 45 procent do roku 2030, a to oproti roku 2010, a klimatické neutrality nejpozději do roku 2050.

„Zelená linka“, která prochází v podstatě všemi evropskými programy, je velice výrazná také v novém fondu obnovy. Předseda Evropské rady Charles Michel vyzval k tomu, aby se do přípravy a implementace národních plánů obnovy, které zemím tyto evropské zdroje odemknou, co nejvíce zapojily i regiony a města. Vidíte ze strany české vlády ochotu jim toto umožnit?

V debatě s Charlesem Michelem na půdě Výboru regionů jsem i já upozorňoval, že národní vlády v řadě zemí zapojují regiony a města do těchto debat pouze formálně, nebo případně vůbec. Michel souhlasil a přislíbil, že města a regiony se na jeho podporu mohou spolehnout. Uvidíme, jak se tato podpora projeví v dalších fázích vyjednávání.

Co se týče tuzemských vyjednávání, tak je pravda, že diskuse s regiony probíhají, a to například na platformě Svazu měst a obcí ČR. Na druhou stranu otázka zapracování požadavků měst už tak jednoznačná není, protože zatímco ministerstvo průmyslu a obchodu vidí požadavky EU na „green and smart“ (v překladu zelené a chytré − pozn. red.) jako nějakou komplikaci, my v Praze bychom k těmto tématům rádi přistupovali mnohem více proaktivně.

Společně s dalšími primátory hlavních měst visegrádské čtyřky jste do rozdělování prostředků ze zmíněného fondu obnovy chtěli více promluvit. Má tento Pakt svobodných měst nějaké konkrétní výsledky, anebo se jedná spíše o symbolickou iniciativu?

Podařilo se nám dosáhnout dílčích úspěchů, protože na základě aktivity tohoto paktu se do pokynů RRF (Nástroj na podporu oživení a odolnosti, největší část fondu obnovy EU, pozn. red.) podařilo implementovat výzvu k zapojení regionů a měst. Podařilo se například také vyjednat navýšení prostředků na udržitelný rozvoj měst. Pakt svobodných měst má nicméně velice důležitou i tu deklaratorní rovinu, kdy metropole zemí visegrádské čtyřky vysílají jasný signál, že ve středoevropském regionu jsou silní aktéři hlásící se k liberálním a progresivním hodnotám a ke klíčovým a ambiciózním cílům Evropské unie, jako jsou Green Deal nebo digitalizace. Probíhají pravidelná pracovní jednání a výměna know-how v oblasti klimatické politiky, covidových opatření, ale také v oblasti lidských práv.

Narazili jsme už na Výbor regionů, poradní orgán EU, kde reprezentujete Prahu. Jakým směrem se podle vás bude role regionů v následujících letech vyvíjet? Posílí svůj hlas?

Já bych byl určitě rád, kdyby se podařilo prosadit silnější roli regionů, ale zároveň v tuto chvíli neočekávám výraznou decentralizaci. Je nicméně patrné, že v rámci EU existuje jasné vědomí, že investování na regionální úrovni je efektivnější a napomůže lepšímu naplňování unijních priorit. Pevně tedy doufám, že se postupně dostaneme ke skutečnému posílení role regionů. Výbor regionů každopádně považuji za velice důležitou poradní platformu pro Evropskou komisi a Evropskou radu.

Z hlediska rozdělení sil v EU nicméně stále hrají prim národní státy. Když se podíváme na evropskou a potažmo zahraniční politiku české vlády, dělal byste něco výrazně jinak?

Bývalého šéfa diplomacie Tomáše Petříčka jsem vnímal jako dobrého ministra, ať už v zahraničních otázkách, nebo v reakcích na bezpečnostní hrozby. Praze byl vždy oporou. Naopak zasahování prezidenta do zahraniční politiky, například v rovině sbližování s Ruskem nebo s Čínou, a relativizace bezpečnostních rizik a otázek porušování lidských práv, tak to si myslím, že je jednoznačně problém. Pochopitelně u premiéra je zde stále střet zájmů v rovině evropských dotací.

Prosperující Česko

Stáhněte si přílohu v PDF

Myslím si, že by Česko mělo být více aktivní v podpoře a využívání možností v zelené a digitální transformaci ekonomiky. I z vyjednávání o rozdělování evropských financí mám pocit, že to vláda vnímá spíše jako komplikaci než jako příležitost.

Česko čeká ve druhé polovině příštího roku předsednictví Rady EU. Praha v něm bude určitě hrát z organizačního hlediska důležitou roli. Co je podle vás zapotřebí k tomu, aby toto předsednictví bylo úspěšné?

Vzpomínám si na minulé předsednictví (v roce 2009, pozn. red.), skoro bych tedy řekl, že k úspěšnosti tentokrát stačí poměrně málo − aby neskončilo předčasně. Musíme k této příležitosti přistupovat proaktivně a využít ji k propagaci českých priorit v EU a také ke zlepšení obrazu Česka v Evropě. Ten je totiž kvůli chování vlády v průběhu pandemie poškozený a je potřeba ho zlepšovat.

Nezbytná bude kvalitní komunikace s Francií a se Švédskem, které budou předsedat před námi a po nás. Pochopitelně je nutné stanovit si také jasné priority předsednictví, já bych si dokázal představit, že by mohlo jít například o otázky daňových rájů. Uvidíme, jestli příští vláda nebude chtít priority nějakým způsobem přehodnocovat.

Praha může pomoct poskytnutím prostorů, jak přímo v hlavním městě, tak v případě Pražského domu v Bruselu. V tomto ohledu jsme samozřejmě připravení. I my budeme mít svoje priority − zelená a digitální témata nebo aktivity podporující cestovní ruch. Budeme chtít Prahu představit jako inovativní město.

Článek byl publikován ve speciální příloze Hospodářských novin Prosperující Česko.

Související