Kdo někdy delší dobu ležel v nemocnici, pravděpodobně zažil situaci, že na pokoj či operační sál doprovázeli ošetřujícího lékaře studenti medicíny. Pro mediky totiž dlouho neexistovala jiná možnost, jak se v praxi naučit jednotlivé úkony nutné pro výkon jejich budoucího povolání. V posledních letech ale napříč celou republikou vznikají takzvaná simulační centra, v nichž mohou medici trénovat na figurínách. Nejmodernější zařízení tohoto typu ve střední Evropě už pár měsíců funguje v Brně, kde mají studenti k dispozici kompletně vybavený urgentní příjem, operační sál i sanitku.
Modely simulují reálné podmínky tak, že dovolují nejenom nácvik jednotlivých úkonů, ale i simulaci kompletního postupu od vyšetření přes stanovení diagnózy až po léčbu pacienta. Praktický nácvik vyšetřovacích a terapeutických technik totiž patří mezi základní a nezbytné součásti výuky. Jenže kvůli legislativním, ale také logistickým omezením je podle odborníků nácvik přímo v nemocničním provozu stále náročnější. Simulační centra jsou proto alespoň částečným řešením; figuríny umí v mnoha směrech živého pacienta velmi dobře nahradit.
Virtuální realita s lidskými projevy
Tito virtuální pomocníci jsou v podstatě algoritmy, na nichž si studenti nacvičují rozhodování v konkrétních situacích, do nichž se jako lékaři v ostrém provozu dostanou. Pacientské simulátory dokonce disponují fyziologickými funkcemi, takže se umí potit, modrat při dušení nebo na studenty mluvit.
1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze otevřela Centrum lékařských simulací pro pregraduální výuku studentů lékařství a příbuzných oborů přesně před pěti lety – v dubnu roku 2016. Čtyři specializované učebny zaujímaly celkovou plochu 150 metrů čtverečních.
Simulační centra nemají jen budoucí lékaři. První komplexní simulační centrum nelékařských zdravotnických oborů bylo otevřeno na podzim roku 2020 v Českých Budějovicích pro studenty Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity.
"Na brněnské lékařské fakultě máme jednu z největších sbírek virtuálních pacientů na světě. Pro akutní medicínu jich u nás existuje 125 a máme i desítky komplexnějších algoritmů určených například pro farmakologii, psychiatrii či interní lékařství. Všechny jsou v češtině, slovenštině a angličtině," prozrazuje Petr Štourač, ředitel simulačního centra při Masarykově univerzitě a proděkan lékařské fakulty pro rozvoj a studium v klinických oborech všeobecného lékařství.
V Brně mají dokonce plně vybavený urgentní příjem včetně sanitního vozu záchranné služby a heliportu, dále dva operační sály, jednotku intenzivní péče, porodní sál a standardní nemocniční pokoje. Studenti si tak vyzkouší celý proces. Tedy od přijetí pacienta do péče až po ošetřování. Masarykova univerzita chce takto motivovat budoucí lékaře, aby je studium bavilo a zároveň zjistili, pro co konkrétně mají talent a na jaký obor by se mohli zaměřit.
"Není totiž nic horšího, než když člověk těsně před atestací zjistí, že si vybral specializaci, pro kterou nemá předpoklady. Může to být jemná motorika, trojrozměrná představivost či komunikační dovednosti. Věříme, že budeme umět studentům říct, že jim něco objektivně jde lépe nebo hůře díky tomu, že si to vyzkouší," přibližuje Štourač další výhody inovované výuky.
Připouští, že tento způsob výuky je vhodnější také kvůli pacientům v reálných nemocnicích. Každému totiž není příjemné, když u něj na pokoji nebo na sále postávají studenti. Někteří pacienti to dokonce odmítají. Praktické výuce podle Štourače neprospívá také zkracující se doba hospitalizace. "Nově pojatá výuka podpořená velmi moderním a rozsáhlým technickým zázemím studentům umožňuje natrénovat si řešení různých situací, a to včetně rozhodování se pod časovým tlakem, ale zároveň bez rizika, že ublíží pacientům," zdůrazňuje Štourač další význam simulačního centra.
Kvůli novému způsobu práce se sice musí učit také pedagogové brněnské lékařské fakulty, a to u domácích i zahraničních odborníků, ale změna se samozřejmě týká i samotných studentů. Na praxi musí přijít opravdu výborně teoreticky připravení, protože na výklad teorie není během simulací čas. Ačkoliv jsou podobná centra velkým přínosem a pomáhají studentům odbourávat strach, že v reálné nemocnici udělají chybu a ublíží pacientovi, podle pedagogů brněnské Masarykovy univerzity musí nadále v určité míře probíhat i praktická výuka přímo ve zdravotnických zařízeních. Kontakt se skutečným pacientem je podle nich nenahraditelný, a tudíž nezbytný.
Výuka v simulačním centru se týká všech ročníků. Jako první si práci s virtuálními pacienty vyzkoušeli studenti všeobecného lékařství, kteří se specializují na první pomoc, a budoucí zubaři.
"Určitě by pro nás bylo přínosné, kdybychom takové zázemí a pomůcky měli v řadě předmětů již od prvního ročníku," říkají současní studenti čtvrtého ročníku medicíny Anna Kouřilová a Václav Vávra.
Zkracují dobu zákroku až o polovinu
Celkový rozpočet na výstavbu centra, rozprostírajícího se na ploše osmi tisíc metrů čtverečních, činil téměř 880 milionů korun s tím, že Masarykova univerzita získala dotaci z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání. Simulační centrum je situováno do bohunického kampusu, v jehož těsné blízkosti se nachází základna jihomoravských záchranářů i Fakultní nemocnice Brno.
Právě tam také jako první v Česku pořídili speciální simulátor pro zákroky na srdečních tepnách. Přístroj stál několik milionů korun a cvičí se na něm desítky studentů a mladých lékařů. Na rozdíl od zákroků přímo na pacientech na katetrizačním sále se jedná o bezpečnou metodu tréninku speciálních dovedností "na sucho", které probíhají pod vedením zkušených kolegů. Mladí lékaři tak mohou napravovat své chyby bez ohrožení pacientů.
"Díky tomuto nácviku se zkrátí čas výkonu na samotném pacientovi až o polovinu. Zákrok se provádí pod rentgenovým zářením. Eliminuje se tak i rentgenová zátěž pro lékaře a pacienta," vysvětluje výhody moderního přístroje přednosta kardiologické kliniky Petr Kala.
Menší simulační centrum mají už přes rok také v Hradci Králové, kde se nachází jedna z pěti lékařských fakult pražské Univerzity Karlovy. Zároveň je jednou ze tří fakult, které nesídlí přímo v hlavním městě.
V Hradci Králové umístili simulační centrum do budovy teoretických ústavů v Šimkově ulici. Budoucí lékaři si tam, podobně jako jejich kolegové studující v Brně, osvojují vyšetřovací a terapeutické medicínské techniky pomocí nejmodernějších simulátorů a fantomů.
Není nic horšího, než když člověk těsně před atestací zjistí, že si vybral specializaci, pro kterou nemá předpoklady.
Také vybavení královéhradeckého centra umožňuje budoucím lékařům nacvičovat nejen základní úkony typu resuscitace, aplikace léčiv injekční formou, odběr tělních tekutin, ale i šicí techniky na jednoduchých fantomech. "V pokročilejší verzi, po zvládnutí základních úkonů, mohou studenti provádět i simulovaný urgentní příjem, stanovit diagnózu a samozřejmě provést i léčbu na velmi sofistikovaném pacientském simulátoru SimMan 3G," přibližuje možnosti proděkan pro technický rozvoj a informatiku Josef Hanuš.
Podle Jiřího Manďáka, děkana Lékařské fakulty v Hradci Králové, nejdokonalejší virtuální pacienti umí vedle základních vitálních funkcí simulovat i bolestivou reakci, pláč či pocení. "Řada fantomů a simulátorů již byla využívána při výuce mediků například na oční, stomatologické a gynekologické klinice," poznamenává děkan.
Již zmiňovaný simulátor SimMan3G je v podstatě složité softwarově řízené zařízení, které dokáže věrně simulovat nejen typické příznaky různých onemocnění včetně odpovídajících biosignálů, jako je pocení, zvýšení tělesné teploty a podobně, ale poskytuje i zpětnou vazbu o úspěšnosti zvolené léčby, a to vše i formou hlasové reakce.
Další součástí centra v Hradci Králové jsou výukové simulátory či v praxi používané přístroje v kombinaci s fantomy, které slouží k nácviku provádění vyšetřovacích a zobrazovacích metod, jako je například ultrazvuk, výpočetní tomografie, magnetické rezonanční zobrazování a další.
Simulačním centrem disponuje čtyři roky i Fakultní nemocnice Olomouc. Ve spolupráci s tamější Lékařskou fakultou Univerzity Palackého vytvořila moderně vybavené pracoviště. Centrum je umístěné v prostorách teoretických ústavů. Lékaři, zdravotní sestry i medici tam mohou nacvičovat například resuscitaci.
Pacient v počítači
"Simulátory" existují také pro praktické lékaře, za nimiž pacienti přicházejí s nejrůznějšími zdravotními problémy. V podstatě jde o počítačovou hru, která navozuje situaci v ordinacích. Vytvořil ji tým odborníků z brněnského Institutu biostatistiky a analýz (IBA). Dříve se tímto projektem zabývali pod hlavičkou Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Uživatelé si mohou projít různými medicínskými případy nanečisto. Obzvlášť nyní v době pandemie koronaviru se virtuální pacienti osvědčují jako vítaná alternativa k dalšímu vzdělávání odborníků při pozastavených lékařských kongresech a konferencích. "Virtuální pacienty jsme chtěli rozšířit i mimo pregraduální výuku. To nás dovedlo k oblasti celoživotního vzdělávání. Spojili jsme se s farmaceutickou firmou Ipsen, jejíž medicínský tým v Česku hledal příležitosti, jak podpořit vzdělávání lékařů přicházejících do styku s pacienty s karcinomem ledviny jinak než do té doby obvyklými případy prezentovanými na konferencích. Vznikl tak pilotní projekt. Konkrétně edukační webový portál ca-ledviny.cz, kde je k dnešnímu dni publikováno deset případů virtuálních pacientů," popisuje začátky projektu expert za IBA Daniel Schwarz, který se virtuálními pacienty zabývá.
Dalším podobným projektem brněnského institutu je výuková platforma leukemik.cz. I tady se jedná o sérii virtuálních pacientů, na nichž si lékaři i další zdravotnický personál mohou zkoušet diagnosticko-terapeutické postupy. Při tvorbě jednotlivých virtuálních pacientů vědci spolupracují s renomovanými lékaři, kteří k jednotlivým případům poskytují podklady. Redaktoři institutu je poté zadávají do on-line platformy, upravují texty a obrazovou dokumentaci, tvoří interaktivní otázky, skórují jednotlivé možnosti řešení a přidávají odkazy na doplňující informace.
"Velký důraz klademe na anonymizaci jednotlivých případů, tedy aby za žádných okolností nemohla být odhalena identita případného skutečného pacienta, který mohl být předlohou některého z případů. Virtuální pacienti tak dostávají nová jména i zaměstnání. Chceme jim totiž nějakou, ač vymyšlenou identitu nechat, aby nešlo jen o strohý soubor údajů z chorobopisů," doplňuje Schwarz.
Tvůrci platformy leukemik.cz se snaží navázat spolupráci s medicínskými kapacitami v zahraničí, aby mohli svého virtuálního pacienta nadále rozšiřovat. Nově tak spouští mezinárodní projekt v šesti zemích, a sice v Česku, Itálii, Rusku, Španělsku, Bulharsku a Slovensku. "Tentokrát se zaměříme na oblast psychiatrie, konkrétně na téma psychotických onemocnění, kde jsou s virtuálními pacienty výborné zkušenosti v pregraduální výuce. Doufáme, že se nám je podaří přenést i pro postgraduální odborné publikum," plánuje Schwarz.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Inovace ve zdravotnictví.
