Kdyby si ti naivové přečetli ústavu, zjistili by, že i když o to požádá třípětinová většina všech poslanců, prezident může, ale nemusí rozpustit sněmovnu, řekl v neděli prezident Miloš Zeman. Kdyby si prezident Miloš Zeman pořádně přečetl ústavu, zjistil by, že neříká pravdu. Musí v takovém případě dolní komoru rozpustit. Je možné, že si popletl některé články ústavy. Už mnohokrát ukázal, že se na jeho paměť ani úsudek nelze spoléhat. Ale stejně pravděpodobné je, že se Miloš Zeman prostě chystá ústavu překročit, aby u moci udržel vládu svých oblíbenců.

Kdybychom žili v dobách první republiky a za prezidenta měli T. G. Masaryka nebo v době krátce po sametové revoluci za Václava Havla, nepůsobily by prezidentské pasáže ústavy nijak nebezpečně. Ale dnes, za Miloše Zemana, člověka nevyzpytatelného, záludného, za politika, který dává přednost uspokojení vlastní důležitosti před zájmy své země, ohrožují stát. Nejsou vždy dostatečně srozumitelné. Nechávají až příliš velký prostor pro zvůli politika, který je zrovna využívá. Ústava v Česku soustřeďuje neobvykle velkou moc do rukou jednoho člověka. A pokud tu moc má momentálně prezident, který přímo i zákulisně tlačí Česko do sféry vlivu čínských komunistů i ruského prezidenta Vladimira Putina, kdo jde v bezprecedentní ruské krizi proti diplomacii vlastní vlády i vlád spojenců v EU i NATO, je to hazard, který se společnosti nevyplatí. 

Pro celou politickou scénu by mělo být současné chování Miloše Zemana obrovským ponaučením a pro příští vládu by měl z téhle zkušenosti vyplynout jednoznačný úkol – důkladná revize prezidentských pravomocí a jejich následné oslabení. Nejde totiž jen o Miloše Zemana. Ten ve funkci skončí už za rok a čtvrt po říjnových volbách. Ale nikdo nevíme, kdo přijde po něm. Co když to bude ještě menší demokrat a ještě větší samolibec? Říká se třeba, že by mohl kandidovat i Andrej Babiš.

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 70 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:

  • Mobilní aplikaci HN
  • Web bez reklam
  • Odemykání obsahu pro přátele
  • On-line archiv od roku 1995
  • a mnoho dalšího...

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Zajímá vás jen tento článek? Dočtěte si ho za 19 Kč.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Nepřeji si dostávat obchodní sdělení týkající se objednaných či obdobných produktů společnosti Economia, a.s. »

Zaškrtnutím políčka přijdete o možnost získávat informace, které přímo souvisí s vámi objednaným produktem. Mezi tyto informace může patřit například: odkaz na stažení mobilní aplikace, aktivační kód pro přístup k audioverzi vybraného obsahu, informace o produktových novinkách a změnách, možnost vyjádřit se ke kvalitě našich produktů a další praktické informace a zajímavé nabídky.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.

Komentáře ke článku

La Chézine 27.04.2021 00:58
Jen doplnek ... Stačí se podívat třeba do Švýcarska. To už v devatenáctém století zcela záměrně potlačilo roli prezidenta a za svůj nejvyšší výkonný orgán si zvolilo Spolkovou radu. Ta má sedm členů volených oběma komorami parlamentu, kteří se pravidelně na pozicích prezidenta a viceprezidenta střídají. Po čtyřech letech. Mají v zásadě jen reprezentativní roli a mnoho obyvatel země ani nezná jejich jméno. Není to důležité. To podstatné se ve Švýcarsku odehrává mnohem blíž občanům, ne v nějakém centru moci. ... Kazdy rok je jiny president Konfederace, stridaji se pravidelne kazdy rok, ne ze se stridaji po 4 letech - minuly rok Simonetta Sommaruga, letos Guy Parmelin.
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily v Hospodářských novinách. Těšit se můžete na texty Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem příjmu newsletteru. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru