Nejen pivní, ale také peletovou velmocí je Česko. Málokdo ví, že v Evropě jsme největšími vývozci nezpracované kulatiny, z jejíchž zbytků se pelety vyrábějí. To ovšem nelze brát jako dobrou zprávu. Podle Vladimíra Stupavského, zakladatele klastru Česká peleta, by se tuzemské dřevo coby ekologické palivo mělo co nejvíce zpracovat a spálit v Česku.

Jeho přání se asi brzy splní. Největší "čmoudilové" na vesnicích, jak říká domácnostem, které stále používají staré kotle vypouštějící hodně zplodin, budou muset od září příštího roku zakoupit nové a ekologické. "V nové vlně kotlíkových dotací je pro Čechy připraveno 15 miliard korun," říká Stupavský.

HN: Jak pandemie ovlivnila návyky lidí ve vytápění? Lidé jsou více doma, mnoho z nich má hlouběji do kapsy. Jak se tohle všechno projevilo v kotlích a kamnech?

Hodně, a to v palivech i v topenářském byznysu obecně. Během pár měsíců se úplně změnila struktura odběratelů paliv. Zatímco sektor restaurací, hotelů, wellness je zavřený a skoro nevytápí, lidé na home officech sedí doma a topit potřebují. Spotřeba dřevních pelet proto meziročně narostla asi o osm procent. Nyní ji táhnou hlavně domácnosti.

HN: Roste nejen spotřeba, jak říkáte, ale také výroba dřevních pelet. Loni se vyrobilo meziročně o 22 procent víc, celkem 486 tisíc tun tohoto topiva. Zkuste to dát do širšího kontextu. Je to jen výjimečný skok kvůli pandemii, nebo jde o dlouhodobý trend?

Je to zaběhnutý trend u nás i v okolních zemích. V Česku roste výroba dřevních pelet stabilně už 15 let. Začínali jsme na nějakých 30 tisících tun za rok, v tuto chvíli je to půl milionu tun. Tedy lokálně vyrábíme pelety pro nějakých 110 tisíc domácností. Běžný meziroční nárůst byl okolo 10 procent, což je stále nejrychleji rostoucí odvětví energetiky na světě. Ale loňských 22 procent je opravdu extrém.

HN: Proč ten extrém nastal? Mohou za to opravdu jen pandemie a práce z domova?

Stalo se to díky souběhu dvou situací. Především majitelé pil začali masivně investovat do pilařských provozů, které navýšily zpracovatelskou kapacitu a dnes už máme skoro u každé velké pily přistavenou peletárnu. Lidé z oboru totiž vědí, že zhodnotit pilinu, tedy zbytkový produkt zpracování dřeva, ve formě pelet nebo briket je poměrně lukrativní. A vedle toho nám tu hlodal kůrovec, který skokově navýšil objemy kulatiny a řeziva a srazil ceny dřevní hmoty na dno. Kůrovec odezní, už se to naštěstí děje, ale vybudované dřevařské kapacity tady už zůstanou. A věřím, že se časem dostaneme i z prvního místa největšího vývozce nezpracované kulatiny v Evropě.

HN: A to bude podle vás dobře? Nechceme vyvážet?

Chceme, ale až po zpracování. Vyvážet nezpracovanou kulatinu nám nic nepřináší. Takhle si pod cenou vyvážíme základní surovinu, bereme práci místním podnikům, tratíme na tom. Je potřeba vyvážet až hotové produkty, třeba trámy, prkna a desky. Nikoliv surový materiál, to je v podstatě drancování. S vyváženou kulatinou mizí i vedlejší produkty, jako jsou piliny, odřezky nebo kůra, které potřebujeme k výrobě pelet a briket coby ekologického paliva. Třeba v Rusku do toho jaksepatří řízli a od roku 2022 odtud bude zakázán vývoz nezpracované kulatiny. Něco podobného bychom u nás také potřebovali.

HN: Je pro životní prostředí dobře, že roste spotřeba i produkce pelet?

Z pohledu ochrany ovzduší je to výborná zpráva. Piliny, odřezky či hobliny se ještě před 15 lety považovaly za odpad a vozily se na skládky a do spaloven. Pak se začaly ve velkém rozmáhat dřevní brikety, které drží bez pomoci jakýchkoliv lepidel pouze díky slisování. A hned potom i pelety, jež si mohou díky malým a standardizovaným rozměrům přikládat kotle i kamna automaticky, bez nutnosti lidské obsluhy. Kotle si pelety jednoduše dávkují samy. Mají výhřevnost srovnatelnou s hnědým uhlím, ale na výrobu pelety se spotřebují asi jen dvě až tři procenta energie, kterou obsahují. A ekologická náhrada za uhlí tím byla na světě. Osobně si myslím, že velký motivační efekt sehrává i bezobslužnost a čistota − lidé jsou pohodlnější a nechtějí se s uhlím už špinit. V letech 2008 až 2013 dělala Vysoká škola báňská − Technická univerzita Ostrava měření zabývající se znečišťováním ovzduší z lokálního vytápění. Vyšlo z něj, že jeden prohořívací uhelný kotel s ručním přikládáním vyplodí stejně škodlivých emisí jako 120 peletových kotlů.

HN: Díky kotlíkovým dotacím si mohou nový kotel na pelety dovolit i domácnosti s nižšími příjmy. Z dotace se dá pokrýt až 85 procent ceny. Ministerstvo životního prostředí přidělilo začátkem letošního roku na výměnu kotlů dalších 600 milionů korun. Je to podle vás dost?

Tato částka není hlavním proudem, ale má překlenout období, kdy se vyjednává o dalším velkém dotačním programu. Hraje se v něm o 15 miliard korun na roky 2021 až 2027. Z toho má pět miliard jít na výměny kotlů pro nízkopříjmové domácnosti při velmi výhodných dotačních podmínkách. Zbytek bude podobný jako dosavadní kotlíkové dotace.

HN: Takže vše běží, jak má?

Myslím si, že kotlíkové dotace opravdu naučily část národa přemýšlet o kvalitě vlastního vytápění a je to efektivní nástroj, jak snížit počet takzvaných obecních čmoudilů na vesnicích. Mimo jiné je to dobré doplnění k zákazu používání nevyhovujících kotlů, tedy těch nejvíce znečišťujících, který nastane příští rok v září. Kde by stát ale mohl posílit, to je větší propagace povinných výměn. Dost lidí si myslí, že se v září 2022 nic nestane, jenže v zákoně jsou jasně určené pokuty. Kotle, které nebudou emisní limity plnit, budou muset jejich majitelé ihned odstavit, jinak jim bude hrozit pokuta až 50 tisíc korun.

HN: Zastaralé kotle však stále používají stovky tisíc domácností. Chce se lidem měnit kotle za modernější?

Hodně se to liší. Problematické je, že dotačních výměn se nejčastěji účastní lidé, kteří by podporu z veřejných peněz až tolik nepotřebovali. Jsou ale dostatečně akční a umí si spočítat, že se jim to vyplatí. Dotace je opravdu velice štědrá a administrativně nenáročná. Jenže ti, kteří by stávající kotel nejvíce potřebovali vyhodit, tedy ti chudší, výměnu odkládají. Nechce se jim to řešit, studovat podmínky dotace. Mají úplně jiné starosti a výměnu kotle nevnímají jako nějaký aktuální problém. Pomoci by mohla speciální dotace pro nízkopříjmové vrstvy, ale upřímně netuším, jak by se tito lidé vybírali a kdo by to kontroloval. Loni jsme k tomu dělali průzkum mezi potenciálními žadateli a vyšlo nám, že více než čtvrtina lidí to odkládá a nevěří, že přijdou kontroly či sankce.

HN: Nestane se, že až lidé začnou modernizovat další kotle, poptávka po peletách ještě více vzroste, a tak vzroste i cena pelet?

To se stát nemůže, Evropa a svět jsou už nyní propojeny a ceny nemají výrazné výkyvy. Suroviny pro výrobu pelet bude vždy dost a určují ji hlavně velké nadnárodní dřevařské koncerny. Stále bude rozdíl mezi zimní a letní cenou pelet, ten bývá asi 15 procent a motivuje odběratele nakupovat palivo mimo topnou sezonu. Větší zdražování čekáme u fosilních paliv, protože ve světě i u nás se těžba uhlí postupně utlumuje. U lokálních a obnovitelných paliv, jako jsou dřevní pelety či brikety, bude cena stagnovat nebo narůstat o inflaci.

HN: Když už se tedy pro výměnu kotle někdo rozhodne, jak vybrat ten správný?

Vybíral bych kotel od renomované firmy, která se zvolenému typu věnuje dlouhodobě a má dostatečné zázemí topenářů. V Česku máme asi desítku kvalitních výrobců teplovodních kotlů na dřevní paliva, ze zahraničních bych se poohlížel po těch západních. Kotel musí být správně nadimenzovaný. Už neplatí, že když v projektu domu vyjde 15 kilowattů, dáme raději 20kilowattový kotel, co kdyby… Kotle na tuhá paliva jsou nejefektivnější při maximálním výkonu a mají při něm i nejdelší životnost. Automatické peletové kotle si navíc umí samy měnit výkon v rozmezí od 30 do 100 procent. Také litinovým kotlům odzvonilo, volte ocelové. A ceny se pohybují různě. Moderní dřevozplynovací kotle s ručním přikládáním začínají na 30 tisících korun, automaty na pelety pořídíte od 40 tisíc korun výš.