Hutný dým, který v zimě zavalil náves tak, že se nedalo dýchat, se stává v českých obcích minulostí. Občas se ale najde někdo, kdo si přece jen dovolí hodit do ohně něco, co tam nepatří. Rozšířeným mýtem mezi lidmi je, že je potřeba zavolat Českou inspekci životního prostředí. To už ale nyní platí pouze v situaci, když je viníkem podnikatel nebo firma. „Ze zákona vyplývá, že inspekce nemá kontrolní pravomoci vůči osobám nepodnikajícím. Občany kontrolují obce. Nicméně vzhledem k našim zkušenostem můžeme působit jako jejich poradní orgán,“ říká ředitel České inspekce životního prostředí Erik Geuss.

HN: I když nekontrolujete vše, můžete ze svého pohledu říci, kam se Česko posunulo ve využívání ekologických způsobů vytápění?

Trend je určitě potěšující. Neekologických tepelných zdrojů v domácnostech ubývá, jsou kultivovány. A to jednak tím, že existuje tlak legislativy, a jednak tím, že stát uvolnil velké množství finančních prostředků. Známá je třeba takzvaná kotlíková dotace. Samozřejmě stále existují případy domácností, které netopí ekologickými palivy. Je to úměrné sociálnímu složení obyvatelstva zejména v oblastech, kde je těžké sehnat práci. Tam se ještě dnes topí vším, co je po ruce. A to je problém, který kotlíkové dotace nevyřeší.

HN: Platí, že neekologicky topí hlavně starší obyvatelé, nebo je to mýtus?

Neexistují žádná tvrdá data, na kterých by bylo něco takového možné ukázat. Je pravda, že každá nová generace se snaží si hledat cestičku k pohodlí. Našim předkům nevadilo chodit na suché WC, ale my si to dnes nedokážeme představit. Stejně tak si nyní mladší rodina nedovede představit, že by někde měla uhelnu, tahala z ní pravidelně uhlí a z kotle vybírala popel. I z těch případů, se kterými jsme byli konfrontováni jako odborní konzultanti, vyplývá, že jde o ekonomickou situaci.

Erik Geuss (57)

Absolvent VŠE v Praze a doktorského studia ČVUT. Od roku 1990 pracuje v oboru životního prostředí, působil například ve funkci ředitele odboru ekonomické politiky, ředitele sekce ekologické politiky a náměstka ministra. Později byl poradcem ministra životního prostředí nebo ředitelem Českého ekologického ústavu. Ředitelem České inspekce životního prostředí je od prosince 2014.

HN: Jak jsme na tom ve srovnání s Evropou? Topíme spíš jako Ukrajinci, nebo Němci?

Rozhodně jsme na úrovni Evropské unie. Je to proto, že u nás je cítit tlak naší legislativy, která implementuje tu evropskou. Samozřejmě tu bude vždy statisticky zachytitelná skupina těch, kteří zákon nebudou dodržovat a budou pro to mít třeba i ekonomické nebo sociální důvody. Anebo jen povahu. Nicméně je vidět, že se u nás situace dramaticky zlepšila. Začínal jsem na ministerstvu životního prostředí v roce 1990 a mohu říct, že za 30 let jsme udělali výrazný skok dopředu. Považuji proto za naprosto adekvátní, že si už kontrolu dnes řeší samy obce.

HN: To mě přivádí k legendární ostravské raketě, tedy PET lahvi napěchované pilinami. Je to ještě realita?

Dnes už je to spíš literární záležitost. Je ale pravda, že ekologické topení není pro úplně chudé obyvatele. Ze studií, které máme k dispozici, nicméně vyplývá, že přibližně za polovinu znečištění v oblastech s překročeným imisním limitem − typicky jde třeba o Ostravsko − jsou zodpovědné české zdroje, druhou polovinu způsobují přeshraniční vlivy. Největší vliv mají domácnosti, doprava a v některých lokalitách průmysl.

HN: Myslíte si, že může pandemie vést ke zhoršení ovzduší, protože lidé nebudou mít na elektřinu, a tak raději zase začnou topit něčím levnějším?

To je poměrně složitá otázka na odborníky ve vícero oborech. Jako ředitel inspekce životního prostředí ale mohu říct, že takové obavy nejsou úplně nepodložené. Zejména pokud se aktuální situace bude protahovat. Stopa, kterou epidemie a s ní spojené regulace vyvolaly, bude znamenat problémy v řadě oborů a není důvod, proč by životní prostředí mělo být vyňato. Zaznamenáváme nyní řadu problémů při nakládání s infekčními odpady. Je to kvůli masovému nasazení respirátorů či testů.

Co se týče ovzduší, dokážu si představit situaci, kdy některé sociální skupiny překročí hranici, kdy pro ně přestane být únosné topit ekologicky. Pak je otázka, po čem sáhnou. Nicméně chci být lehkým optimistou a doufat, že zas až tak dramatické to nakonec nebude. A to i proto, že česká společnost na tom není ekonomicky tak špatně, ani v rámci EU.

HN: Pokud se vrátím ke kontrolám, co tedy mohu pálit?

V zákoně naleznete celou řadu povinností pro fyzické i právnické osoby. Například nesmíte spalovat na otevřeném ohništi jiné než suché rostlinné materiály neznečištěné chemickými látkami. Při topení zase musíte dodržovat přípustnou tmavost kouře. Navíc nesmíte spalovat jiná paliva než ta, která jsou pro daný zdroj určená. To platí obecně, tedy pro firmy i domácnosti.

HN: Co mohu dělat jako občan, když ze sousedova komínu vychází oblaka hustého dýmu, který klesá na náves?

Starosta na váš podnět musí dát majiteli první výzvu s tím, že pokud se bude jeho činnost opakovat, může bez výstrahy přijít další kontrola. Jasná rada ale zní, že když bude vedle vás soused na zahradě pálit starý nábytek, což je přímo v rozporu se zákonem na ochranu ovzduší, tak je dobré udělat si dokumentaci. Pak povolat starostu obce, protože ten může jako úřední osoba udělat záznam o té aktivitě. Ročně máme asi 500 podnětů, některé řešíme, některé předáváme obcím. Pokud to starosta bude chtít řešit, tak na to prostředky má.

HN: Jaké mohou za znečišťování ovzduší padat pokuty?

U fyzických osob je to hranice 20 až 50 tisíc korun, ale v praxi jde o pokuty v řádu tisícovek. Bohužel, podnikatelé v malých provozovnách si nemusí někdy uvědomovat, že pálí to, co nemají. Takovému truhláři může jednoduše přijít pod ruku lakované dřevo. Tam už na základě podnětů přicházíme my a pokuty jsou výrazně vyšší, pohybují se v řádu desítek tisíc korun.

HN: Jak jsou na tom firmy dnes z hlediska ochrany ovzduší?

Výrazně se snižuje počet i závažnost správních deliktů velkých firem a podniků. Když už mají delikt, tak je spíš papírový, třeba chybí nějaké hlášení nebo povinnost. Moderní technologie, kterou dnes mají k dispozici, jim ani neumožňuje něco porušovat. Tedy když pomineme havárii.

HN: Jaké technologie používáte při kontrolách?

Máme moderní měřicí prostředky, umožňují bleskové testy na místě. Zjistíme, jestli je třeba v odpadu nedovolený prvek. Disponujeme IT technikou, máme dobrou konektivitu i mobilitu. Chci ale podotknout, že jako inspekce máme omezený rozpočet. Abychom mohli účinně zasahovat, muselo by nás být dvakrát tolik s kanceláří v každém okresním městě. Nemáme auta vybavená majáčky, a když náš inspektor někam jede, je běžným účastníkem silničního provozu.

Je důležité upozornit na to, že když například dojde k havárii, my nejsme v prvním sledu. Třeba požáry naši inspektoři sledují za policejní páskou, stejně jako novináři. Inspekce totiž nastupuje až v rámci kontrolního a správního řádu.

To v Polsku si naši kolegové vybudovali jakýsi superúřad, jehož inspektoři vypadají jako z amerického filmu. Mohou na místě zabavit auto, mohou vstoupit do obydlí a tak dále. Já po tom ale jako ředitel nijak neprahnu.

Související