V Praze v úterý zemřela Hana Hegerová, zpěvačka s nezaměnitelným hlasem a charismatem, kterou proslavily zejména charakteristicky interpretované šansony. Bylo jí 89 let. Kariéru zahájila v 50. letech v divadlech na rodném Slovensku, v 60. letech začala zpívat v pražských divadlech Rokoko a Semafor. Jeho zakladatel Jiří Suchý v úterý řekl, že Hegerová, přezdívaná později první dáma českého šansonu, je navždy spjata se zlatou érou Semaforu.

Jako na velkou kamarádku a skvělou zpěvačku a herečku na Hanu Hegerovou vzpomíná zpěvák Václav Neckář. Také další její spolupracovníci o ní hovořili s láskou a úctou. Podle hudebního publicisty Jiřího Černého "povídat o Hegerové je na román málo". Kapelník její doprovodné skupiny Petr Malásek jejich spolupráci označil za nejkrásnější chvíle svého muzikantského života.

"Byla naprosto jiná než její kolegyně, do svých šansonů vždycky dala i krůpěj tragiky, tím se odpíchla od všeho ostatního," řekl Suchý a vzpomínal na první setkání s Hegerovou v roce 1964. "Vzalo nám to (s Jiřím Šlitrem) dech, protože jsme najednou věděli, že tam máme velikou osobnost. Nesmírně jsme si toho považovali a taky jsme pro ni napsali řadu písní i šansonů," uvedl divadelník.

Hegerová, vlastním jménem Carmen Farkašová-Čelková, se narodila 20. října 1931 v Bratislavě. Kariéru zahájila jako herečka v žilinském divadle. Koncem 50. let zamířila z rodného Slovenska do Prahy, českému publiku Hegerovou už předtím objevil Jiří Krejčík, který ji obsadil do hlavní role ve filmu Frona (1954). Po třech letech v Rokoku získala v Semaforu nejen roli v muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, ale také životní lásku, režiséra Jána Roháče.

Související

Koncem 60. let zpívala v pařížské koncertní síni Olympia, byla hostem Gilberta Bécauda a Juliette Greco, vycházely jí desky u firem Decca a Philips. Pak ale přišla sovětská okupace a Hegerová se vrátila.

Přestože se poslední léta na veřejnosti neobjevovala, posluchači na ni nezapomněli, při koncertě k jejím 88. narozeninám zaplnili i bez její účasti celé Forum Karlín. Slávu a uznání získala Hegerová nejspíš i proto, že si pečlivě vybírala, co zpívá. "Jsem ješitná a musím věřit každému slovu. Musím se pracně dostat do každého textu, umět si ho obléct," popsala kdysi svůj přístup k práci. Možná proto mají její alba Recital, Lásko prokletá, Ohlédnutí, Potměšilý host či Můj dík stále množství posluchačů.

Pro písně z repertoáru Edith Piaf, Jacquese Brela a dalších jí texty psali Jiří Suchý, Pavel Kopta a Michal Horáček. "Byla zvláštně nadaným člověkem, takovým tím šamanem, uměla s emocemi pracovat. Posluchačům dávala tolik citu, tak zpestřovala náš svět, že se to jen tak nevidí. Ztělesnila celý žánr a jeden celý žánr se s ní završil," řekl v úterý v rádiu Impuls Horáček. Jeho texty pro Hegerovou často vznikaly ve spolupráci se skladatelem Petrem Hapkou, jejichž legendární album Potměšilý host z konce 80. let zahrnulo i populární písničku Levandulová.

Hegerová ukončila uměleckou kariéru v srpnu 2011. V říjnu 2014 dostala Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy. Slovenský prezident Andrej Kiska jí v roce 2016 udělil Řád Ľudovíta Štúra II. třídy. Kromě českého ministra kultury Lubomíra Zaorálka, podle kterého celý život "zvedala laťku naší populární hudby a vkusu", na Hegerovou vzpomínala i slovenská ministryně kultury Natálie Milanová. "Výhodou Hany Hegerové bylo, že ať zpívala česky, slovensky, jidiš, romsky nebo i francouzsky, znělo to přirozeně jako její mateřský jazyk," napsal v nekrologu slovenský list Sme.

Související