Počátkem února to byla v uzbeckém hlavním městě Taškentu velká sláva. Předsedkyně místního Senátu Tanzila Narbajevová prohlásila, že tento den vejde do historie jako „událost století“. Představitelé Uzbekistánu, Afghánistánu a Pákistánu podepsali ten den dohodu o výstavbě 537 kilometrů dlouhé železnice ze severoafghánského Mazár-e Šarífu přes Kábul do pákistánského Péšávaru. Státům Střední Asie by se tak otevřela cesta k přístavům v Indickém oceánu.

Zdaleka nejde jen o obchod. Nová dopravní cesta je součástí snah o zabezpečení ekonomické prosperity Afghánistánu poté, až odtamtud odejdou vojáci NATO. Železnice má pomoci k tomu, aby se země znovu nevrátila do chaosu počátku 90. let, který nastal po odchodu sovětských vojsk. Pravděpodobnost ekonomického rozvoje Afghánistánu tak, aby přestal být závislý na pomoci zahraničních dárců, je podle kritiků zhruba stejná, jako že se podaří železnici do Péšávaru postavit. Tedy nepříliš vysoká.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se