Po krachu totalitní ideologie jsme před třiceti lety vybírali cestu, kterou se v budoucnu dát. Jako jednoznačný směr se tehdy jevil přechod společnosti a ekonomiky na liberální tržní trajektorii. Guru tržní filozofie Milton Friedman nás naučil, že vždy máme svobodu volby. Nelze ovšem zpochybnit fakt, že za uplynulých třicet let se svět stal složitějším, více globálním a komplexním a že k napravení občas ne úplně dokonalého působení Smithovy neviditelné ruky je nutný státní zásah, zejména v mimořádných situacích, z nichž jednu takovou právě prožíváme.
Krizové situace tradičně využívají politici k posílení svých pozic ve společnosti a ekonomice. Podobně jako poslední finanční a ekonomická krize v druhé polovině první dekády i současná krize koronavirová je řešena masivním deficitním financováním z veřejných rozpočtů. Podmínkou takového řešení ovšem je, aby nebyla překročena míra, za jejíž hranicí by došlo k ohrožení udržitelnosti veřejných financí a neúměrnému zadlužení budoucích generací.
Problémem naší ekonomiky je, jak ostatně dokládá i poslední výrok ratingové agentury Fitch, nestřídmá rozpočtová politika vlády. K populismu tohoto druhu měla současná vláda sklon již před koronavirem. Nyní, když je nucena zvyšovat nezbytné rozpočtové výdaje, nemá na druhé straně vůbec chuť snižovat ty evidentně zbytné, naopak dělá kontroverzní kroky k jejich dalšímu zvyšování.
K leckdy silně diskutabilnímu chování vlády se aktuálně připojil i parlament, který schválil novelu zákona o povinných kvótách tuzemských potravin. Tento akt je mimořádně hrubým porušením principů friedmanovského tržního prostředí, na což již ostatně ukazují reakce zemí EU a koneckonců i samotných českých potravinových producentů. Takovýto ochranářský krok zaštiťující se soběstačností vyvolává vzpomínky na nám důvěrně známé uplatňování principu socialistické plánovitosti. Věřme, že v druhém kole projednávání novely v Senátu nenaleznou příznivci vzpomínek na socialistické myšlení dostatek hlasů a že nakonec zvítězí zdravý rozum.
