Pacient stojí v místnosti a na očích má nasazené brýle pro virtuální realitu. Terapeuti mu do nich promítají to, z čeho má strach − například virtuální modely pavouků. Člověk s arachnofobií, tedy panickým strachem z pavouků, se tak učí reagovat na nepříjemnou situaci, kterou by naživo nezvládl. Stejně tak, pokud pacient trpí nějakou formou sociální fobie, dejme tomu strachem z velkého množství lidí, může se ocitnout ve virtuálním prostředí simulujícím dav. Pacient se pak v několika opakovaných sezeních postupně učí svůj strach ovládat.
Terapie pomocí virtuální reality je jednou z mnoha inovativních metod a postupů, které se testují v Národním ústavu duševního zdraví (NUDZ) ve středočeských Klecanech. Centrum sídlí v nově postavené moderní budově. Otevřeno bylo teprve v lednu 2015. Celý projekt vznikl na zelené louce kolem městského vodojemu na okraji třítisícových Klecan, i proto ústavu dominuje vodárenská věž, jež v areálu zůstala. Ústav financovala Evropská unie prostřednictvím operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace a celkem do něj poslala bezmála jednu miliardu korun.
NUDZ je pokračováním původního Psychiatrického centra Praha, které sídlilo v pražských Bohnicích. Nejedná se ovšem o tamní proslulou léčebnu, ale o výzkumné centrum, jež s ní pouze sdílelo areál. Budova i okolí klecanského ústavu vznikly v rekordně krátkém čase jednoho roku. Nyní je jedním z nejmodernějších psychiatrických center v Evropě. Testuje se zde řada léčebných metod a látek, které se prozatím nikde v republice ani evropském regionu neaplikují.
Virtuální realita pomáhá i seniorům s pamětí
Unikátní je i zmíněná terapie úzkostných poruch pomocí imerzivní virtuální reality. "Pacienti na terapii docházejí jednou týdně a tato metoda je jednou ze součástí léčby. Kromě fobických stavů využíváme obdobnou terapii i u obsedantně kompulzivní poruchy," popisuje Iveta Fajnerová, která vede laboratoř virtuální reality společně se šestičlenným výzkumným týmem. "V případě obsedantně-kompulzivní poruchy se typicky vyskytují třeba obavy z nečistoty či nákazy, ale může se projevovat i v podobě nutkání mít vše uspořádané symetricky či podle specifických pravidel. Těmto pacientům projektujeme třeba prostředí pokoje, ve kterém je špinavá podlaha nebo na zdi visí nakřivo obraz. Zpočátku je necháme ten obraz narovnat či pokoj uklidit, postupně je ale učíme tomu kompulzivnímu, tedy nutkavému chování odolávat," vysvětluje doktorka Fajnerová.
Členové týmu Ivety Fajnerové vyvíjejí prostředí virtuální reality svépomocí nebo ve spolupráci s externisty podle toho, co je v terapii zrovna potřeba. Pro obsedantně-kompulzivní chování navrhli virtuální domek, společně s dalšími partnery ale pracují i na vývoji jiných prostředí. Tyto terapeutické pomůcky s využitím technologie virtuální reality vznikají hlavně díky finanční podpoře Technologické agentury ČR a evropského projektu PharmaBrain.
Kromě toho se ale tato laboratoř s názvem Virtuální realita v neurovědách zaměřuje také na psychicky zdravé lidi, konkrétně na seniory či děti, které pomocí virtuální reality testuje a zjišťuje, jak na tom jsou třeba s pamětí či pozorností. Například senioři během vyšetření navštíví imaginární supermarket, kde mají za úkol zapamatovat si nákupní seznam a najít v obchodě to správné zboží. Nyní laboratoř pro seniory připravuje celé virtuální město, kudy budou moci procházet, vstupovat do jednotlivých budov a plnit v nich různé úkoly. V takovém městě, které tvoří ve spolupráci s partnerem 3dsense, na ně čeká i řada dalších úkolů. Některé připomínají zábavnou počítačovou hru. "Cílem vytvářeného virtuálního města je kognitivní trénink, tedy snaha předcházet úbytku poznávacích schopností seniorů," dodává Fajnerová.
Jeden z největších počinů v české psychiatrii
Světovým unikátem se může pochlubit také pracovní skupina, která rovněž využívá informační technologie a podílí se na studii ESO (Early-Stage Schizophrenia Outcome). Jde o rozsáhlou a dlouhodobou studii, která pomůže rozeznat ranou fázi schizofrenického onemocnění a nastolit včasnou, a tím pádem účinnější léčbu. "Dlouhodobě vyhledáváme pacienty s ranými příznaky schizofrenie, a to z celého Česka. Spolupracuje s námi 30 psychiatrických nemocnic a oddělení. Troufám si říct, že je to prozatím jeden z největších logistických počinů v české psychiatrii vůbec. Je do něj zapojeno sedm desítek lidí," říká Filip Španiel, který tuto pracovní skupinu vede. Především ale díky tomuto projektu vzniká největší databáze pacientů s první epizodou schizofrenie a dat o jejich nemoci na světě.
Lékaři každého pacienta velmi podrobně vyšetří. Nejprve na začátku nemoci a pak po roce a po dalších třech letech léčení. "Každému z pacientů uděláme veškerá dostupná psychiatrická vyšetření. Na našem stroji v Klecanech provedeme například vyšetření magnetickou rezonancí, kde získáváme obrovské množství dat o mozku," pokračuje Španiel.
Zdejší magnetická rezonance, což je velký skener ve speciálně upravené místnosti, pořizuje nejen obrázky mozku, ale poskytuje také data o koncentraci některých neurochemických látek. Mapuje propojení jednotlivých oblastí mozku, sleduje narušení bílé hmoty mozku (mozková tkáň pod povrchem šedé hmoty, tvoří ji nervová vlákna, která spojují různé oblasti mozku, pozn. red.) a také zobrazuje aktivitu mozku při různých úlohách.
Jedna z takových úloh přímo ukazuje na příčiny schizofrenie. Úloha zjišťuje, jak si mozek poradí se situací, kdy se střídá pohyb, který vykonává sám pacient, a pohyb, který vykonává někdo jiný. "To prožívání já a ne já je ústředním motivem schizofrenie. Kolem toho se celá ta nemoc točí. Pacient někdy ztrácí schopnost vnímat své myšlení jako vlastní a slyší jej jako hlasy někoho jiného. Vyšetření tedy vypadá tak, že člověk ležící ve skeneru má v rukách joystick a hýbe kurzorem, který se mu promítá na zrcátko nad hlavou. Někdy kurzor převezme osoba ve vedlejší místnosti a pohybuje jím. Pacient má rozeznat, kdy kurzorem hýbe on a kdy někdo jiný. My pak sledujeme aktivitu mozku, která centra se jak zapojují a jak se liší jejich aktivita oproti zdravému člověku," popisuje doktor Španiel. Pacienti se schizofrenií s tímto úkolem mají velké problémy. Nedokážou totiž rozeznat cizí vůli od své vlastní a aktivují svůj mozek jinak, než by ho aktivoval zdravý člověk.
Je vidět, jak schizofrenie mění a přestavuje mozek
Kromě magnetické rezonance pak pacienti podstupují řadu dalších vyšetření, například krve, EEG nebo důkladné psychologické vyšetření. Po mnoha hodinách vyšetření, která se navíc opakují, pak Španielův tým data uloží do obrovské databáze pacientů se schizofrenií. Už nyní je tam uloženo více než 1300 různých vyšetření více než čtyř stovek českých pacientů a k tomu se přidává více než tři sta jejich následných kontrol. "Tady v Klecanech už teď máme největší databázi tohoto druhu na světě a stále ji rozšiřujeme. Hlavní a unikátní na ní ale je, že vidíme vývoj všech zkoumaných parametrů v čase. Vidíme, jak schizofrenie mění a přestavuje mozek, a to zejména ve své rané fázi prvních dvou let po vypuknutí," podotýká Španiel.
Díky pozorování různých průběhů a přestaveb mozku se pak tým snaží rozplést složité klubko patrně rozdílných nemocí, které se ale označují jako schizofrenie. Snaží se je rozdělit na různé podtypy. "To bude mít obrovský vliv na léčbu. Budeme moci každý typ schizofrenie léčit rozdílně a zjistíme, která léčba je na danou formu nejúčinnější. Někdy je původ nemoci v zánětu mozku, někdy je to neurodegenerativní onemocnění, které postupuje. Dnes to neumíme rozlišit a léčí se všechno jedním typem léků. Pokud to ale rozlišíme, můžeme zavést i mnohem účinnější formy léčby," říká Španiel.
Kompletní zpracování této databáze ještě znamená práci na několik let, již nyní ale NUDZ dokáže rozlišit tři různé varianty schizofrenie. Španiel a jeho skupina teď pracují na počítačovém algoritmu, který by je diagnostikoval již na základě prvního vyšetření pomocí magnetické rezonance.
Depresi lze léčit halucinogenem
V NUDZ mají i další pozoruhodné pracoviště, které ovšem na první pohled vypadá jako moderní obývací pokoj − je zde postel, křesla, svíčky a lze si zde pustit i relaxační hudbu. Ve skutečnosti je to terapeutická místnost, ve které se testuje účinnost ketaminu a psilocybinu v léčbě deprese a dále látka MDMA v léčbě posttraumatické stresové poruchy. Ketamin je běžně používaným anestetikem, které se odnedávna v USA i v EU schválilo pro léčbu deprese. Psilocybin je pak halucinogen vyskytující se v lysohlávkách. A MDMA je látka známá jako droga extáze. Všechny látky mají společné to, že po jejich užití dochází k dočasnému změněnému vnímání reality a emočního prožívání.
"V ústavu provádíme jednak své vlastní výzkumy, ale také jsme součástí týmu mezinárodních studií firem Compass Pathways a Multidisciplinary Association for Psychedelic Studies. V dohledné době je pravděpodobné, že se tyto látky dostanou do poslední fáze klinického testování, po němž může následovat registrace jako léčiva," říká vedoucí řešitel těchto studií Tomáš Páleníček.
Na zdejším pracovišti tyhle látky kontrolovaně podávají pacientům v rámci takzvané psychedeliky asistované terapie. "Ukazuje se, že například ketamin pro léčbu deprese funguje velmi dobře, ale bohužel jeho účinky jsou krátkodobé, za pár dní odezní. Naopak psilocybin, který zde testujeme jako jediní v Česku, má podle dosavadních poznatků účinky výrazně delší, v řádu týdnů až měsíců. MDMA asistovaná terapie pak má velmi slibný efekt v terapii traumatu," dodává Páleníček.
Ketamin i psilocybin se využívají i k prolomení rezistentní formy deprese, tedy deprese, na kterou konvenční léky nezabírají. "Naším cílem je přispět k tomu, aby se v případě, že bude potvrzena účinnost, tyto látky mohly stát registrovanými léčivy a byly v rámci psychedeliky asistované terapie dostupné pro psychiatrické pacienty," doufá Páleníček.
