Kdo by na začátku roku 2020 tušil, co se za tento jeden rok stane? Že vstoupíme do dvacátých let jednadvacátého století takovým šíleným rokem, rokem, na který nikdo nikdy nezapomene.

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 90 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:

  • Mobilní aplikaci HN
  • Web bez reklam
  • Odemykání obsahu pro přátele
  • On-line archiv od roku 1995
  • a mnoho dalšího...

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Zajímá vás jen tento článek? Dočtěte si ho za 19 Kč.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.

Komentáře ke článku

Jan Novák 20.12.2020 08:47
Stát určité skupině lidí direktivně zakázal jejich obživu a teď je zkouší kompenzovat z peněz všech. Ba co víc, musí se kvůli tomu brutálně zadlužit. Co jsou ty dluhy? To jsou peníze sebrané občanům v budoucnu. Peníze, které stát nevydělal, takže ani nemá motivaci s nimi nakládat zodpovědné. To není žádná pomoc, to je, odpusťte mi, úchylnost. Rád pomáhám třeba majitelům hospod. Jak? Zajdu si na pivo či dobré jídlo, za což jim zaplatím. Klidně i víc, než sami chtějí, když ten podnik mám rád. Za současné situace si to pivo dát nesmím, ale stát mi sebere na daních peníze, ze kterých si část uzme "na režii" a co zbude, milostivě vydá mému hospodskému. Výsledkem je, že hospoda krachuje a já navíc nemám ani to pivo. Sám jsem nedávno zasponzoroval aspoň symbolicky několik zoufalých podniků na Hithitu - naprosto dobrovolně a bez státu. A nebyl jsem sám. Díky dobrovolné pomoci ty podniky mají naději, že přežijí a navíc si té pomoci nesmírně váží. Povinná státní "solidarita" jen v lidech vytváří pocit, že na podporu mají právo a berou ji jako samozřejmost. To je opět špatně. Na jaře stát zaklekl na lihovarníka, který chtěl pomoci dobrovolnou výrobou dezinfekce. Proč? Asi aby nekonkuroval Preolu, který rozhodně není vlastněn žádným panem premiérem. Jak vypadala situace s rouškami? Vláda svými nařízeními efektivně způsobila, že se staly nedostatkovými a lidé si je museli začít šít. Solidárně je šili i pro ostatní. Opět bez státu, který naopak situaci zkomplikoval. A to nemluvím o vyjednání "pomoci" z Číny. Ta vzájemná pomoc neprobíhá, pane Sedláčku, skrze stát. Ta probíhá spíše státu navzdory. Stát akorát hází klacky pod nohy a buzeruje lidi, kteří by dobrou věc třeba chtěli dělat jinak, než si ve vládě, jež si velmi ochotně osvojila diktátorské manýry, usmyslí. Nejlepší věc by byla, kdyby se stát do ničeho nemontoval a věřil svým občanům. My si dovedeme poradit.
Petr Růžička 19.12.2020 18:04
Má recht, předsedo
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily v Hospodářských novinách. Těšit se můžete na texty Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem příjmu newsletteru. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru