Atentátníkům v redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo stačily 7. ledna 2015 dvě minuty, aby zdecimovali to nejlepší z francouzské karikatury. Nepodařilo se ji však ani zahubit, ani zastrašit, což právě měla dokázat pomsta za zveřejnění karikatur proroka Mohameda, které Charlie Hebdo převzal z dánského listu Jylland Posten. Pachatele útoku v redakci a v košer samoobsluze policie nakonec dopadla a při útoku na jejich úkryt zastřelila. Proces s jejich 14 pomocníky, který začal v září, měl nejen objasnit podíl spolupachatelů a udělit odpovídající tresty. Měl hlavně přinést pocit spravedlnosti pozůstalým a také jistou katarzi celé francouzské společnosti.

I když včera hlavní obžalovaný a družka jednoho ze zabitých atentátníků dostali opravdu vysoké tresty, bude se o nich ještě debatovat. Všichni obvinění sice vyjádřili soustrast rodinám obětí, ale svou odpovědnost popírali s tím, že se nemají za co omlouvat, protože s celou záležitostí nemají nic společného. Při pohledu zpět na leden 2015 se však ukazuje něco závažnějšího. Otřes, který vyvolal atentát ztělesňující nesnášenlivý bigotní politický islamismus, sice vybudil projevy soudržnosti jako pařížský pochod politiků v čele s prezidentem Francoisem Hollandem a německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Ale dnešní Francie zůstává nadále zraněná a zranitelná.

Atentátů neubylo a letošní série odhalila hrozivou mutaci. Před pěti lety byli zabiti novináři kvůli karikaturám, v září fanatický a zároveň zmatený pachatel zabil dva mladíky, které zastihl, jak pokuřovali před někdejším sídlem Charlie Hebdo. Samuela Patyho vrah podřízl, když se dozvěděl, že tento učitel dějepisu se svými žáky o uveřejnění karikatur debatoval.

Co si počít, když katarze není na dosah? Karikaturisté z Charlie Hebdo včera, v den vynesení rozsudku, dali na titulní stranu týdeníku kresbu policejního antonu mířícího do vězení, kde zpoza mříže vykukuje bradatá tvář s věčným okem nad hlavou a pod ní nápis "Bůh vrácený na své místo".