Češi začínají stále více přicházet na chuť svobodnému cestování obytným automobilem nebo karavanem. Letošní pandemie koronaviru to jenom urychlila.

Podle statistik prodej obytných vozů v Česku rok od roku roste. A zvýšená poptávka není záležitostí jen tuzemska, obytné vozy a karavany se těší velké oblibě také v Německu, Francii nebo Velké Británii, populární jsou rovněž v Severní Americe.

Zákazníci mají na výběr klasické karavany, které se pomocí tažného zařízení připojí za automobil, nebo obytné automobily nejrůznější velikosti − od malých dodávek po sedmitunová "monstra", na která už potřebujete řidičské oprávnění typu C1. Samostatnou kategorii pak tvoří takzvané tajné karavany.

Na první pohled to jsou obyčejné dodávky, jako je například nejběžnější typ rozšířený u nás, Volkswagen Transporter čtvrté až šesté generace. S takovým autem můžete uhánět po dálnici stotřicítkou (na německé klidně 180 km/h) a nejste ničím omezováni. Jízdní vlastnosti jsou stejné jako u běžných dodávek. A přespání někde na parkovišti, kde to a priori není zakázané dopravní značkou, je o dost jednoduší, než když před obchoďák vpodvečer dorazíte s velkým karavanem, který zaručeně přitáhne pozornost policie nebo ostrahy nákupního centra. Nehledě na to, že se s karavany do spousty center měst nedostanete, s kompaktní dodávkou většinou ano.

Problém u obytných dodávek je v jejich pořizovací ceně. Jednoduše řečeno jsou velmi drahé. Když si vezmeme jako modelový příklad VW Transporter v aktuální, šesté generaci, pak v základním provedení s motorem 2.0 TZI (81 kW) stojí včetně DPH od 603 tisíc korun. Nejlevnější California s týmž motorem zájemce přijde na více než jednou tolik, nejméně na 1 206 378 korun. A to další statisíce můžete utratit za doplňkovou výbavu. Podle Jakuba Šebesty, ředitele značky Volkswagen Užitkové vozy, jsou to nejčastěji nosiče jízdních kol, střešní nosiče a boxy, tažná zařízení nebo lednice.

2038 aut

V roce 2019 se v Česku prodalo 2038 vozů Volkswagen Transporter.

Mimochodem, Californií loni prodal oficiální importér 19, letos v rozmezí leden až srpen to bylo 30 kusů. Pro srovnání: v roce 2019 se v Česku prodalo 2038 Transporterů, což je 107krát více.

Tajné obytňáky

Naštěstí existuje poměrně jednoduché řešení. Koupíte si třeba novou či ojetou dodávku a vybavíte si ji dle svých požadavků a možností sami. Nemyslíme tím, že půjde o mix domácího kutilství a starého harampádí, které se vám válí na půdě. Existuje spousta firem, jež vám do auta dodají krásný nábytek i vybavení.

Někdy stačí jen to nejzákladnější: nafukovací či skládací matrace vyrobené na míru vašeho vozu. K jejich instalaci samozřejmě potřebujete větší auto, ideálně dodávku, kombi, MPV nebo stále populárnější SUV. Nevýhodou tohoto řešení za zhruba tři až pět tisíc korun je, že v autě se vyspí maximálně dva lidé. Pokud hodláte v autě nocovat pravidelně, a ne jednou za rok, vyplatí se pořídit si lepší (obvykle dražší) matrace. Je to podobné, jako když si kupujete matraci do své domácí postele. Za dva tisíce zázrak opravdu čekat nemůžete.

Nebo si svou dodávku můžete vylepšit o kuchyňku, stolek, sedačku nebo skříňky. Například česká společnost Egoé nest nabízí přímo na míru řešení, které je přidělané pomocí popruhů ke kotvicím okům. Výhodou je, že přes týden můžete svou dodávku používat pro podnikání a na víkend či dovolenou si jednoduše dáte do kufru přenositelnou vestavbu. Kuchyňská sada včetně dvou lůžek na spaní váží bezmála metrák a stojí kolem sta tisíc korun. Provedení a výběr materiálů ovšem odpovídají vyšší pořizovací ceně. Zápis do technického průkazu v tomto případě neřešíte.

"Pokud se jedná o řešení, které je vyjímatelné, jedná se o náklad vozidla a v takovém případě se do technického průkazu nic nezapisuje. Jednoduše řečeno je to stejné, jako bych do auta naložil třeba pytle s cementem," uvedl tiskový mluvčí ministerstva dopravy František Jemelka.

Tovární přestavby jsou schválené

U větších úprav dodávek předělaných na obytný automobil je to složitější. Upravuje to zákon č. 56/2001 Sb. a provedenou přestavbu schvaluje obecní úřad obce s rozšířenou působností.

Přestavby kupodivu v Česku žádný orgán nekontroluje. Na to, jaké je ukotvení nábytku nebo rozložení hmotnosti, si tak musí dát pozor výhradně majitel.

"Technické provedení je kontrolováno na zkušební stanici a je k tomu vydán technický protokol. Technický průkaz se v rámci přestavby musí změnit, protože se mění údaje v něm uvedené jako například druh vozidla, kategorie, hmotnost a tak dále," upozorňuje Jemelka.

"Pokud jde o tovární přestavbu, ať z prvovýroby nebo dodatečnou montáž, dostává zákazník už vozidlo schválené," připomíná předseda profesní komory STK Jiří Rejmon. Podle něj například elektroinstalaci obytného vozu nemůže posuzovat technik na STK, ale revizní technik. Při STK tak provozovatel obytného vozu či karavanu nepřikládá zprávy o revizi. Jinými slovy, nikdo to nekontroluje, a je tak pouze na majiteli či provozovateli obytného auta, zda si ohlídá, že třeba plynové rozvody nebo dodatečná elektroinstalace splňují všechna kritéria.

"Ideálně by to měl provozovatel či majitel dělat v rámci pravidelné roční prohlídky vozu," říká Rejmon. Podle něj jsou obytná vozidla či karavany na kontrolách STK obecně v lepším stavu než ostatní vozidla, protože majitelé je mívají pouze pro svoji potřebu a jejich nájezdy bývají malé. Přestavby kupodivu v Česku žádný orgán nekontroluje. Na to, jaké je ukotvení nábytku nebo rozložení hmotnosti, si tak musí dát pozor výhradně majitel.

Pozor na (ne)bezpečnost

Problém obytných vozů, zejména těch vyráběných mimo oficiální úpravy samotné automobilky nebo firmami, které přestaví ročně stovky či tisíce dodávek, je snížená bezpečnost při dopravní nehodě. Například zadní dřevěné sedačky, často vyrobené z nekvalitního dřeva a špatně upevněné, se při nárazu doslova rozletí po celém interiéru.

Švédská státní agentura zodpovědná za výstavby, provoz a údržby státních silnic a železnic Trafikverket vloni udělala dva nárazové testy dvou obytných automobilů. Jednoho plně integrovaného s vlastním rámem i kabinou od jediného výrobce, druhého tzv. polo-integrovaného (původní kabina a jiná karoserie), v tomto konkrétním případu postaveného na podvozku Fiatu Ducato. Auta narazila čelně v rychlosti 64 km/h. Výsledky byly velice tristní s velkým rizikem úmrtí pro řidiče. A k podobným závěrům dospěl i německý ADAC.

Na vině bývá kratší deformační zóna v poměru k vyšší hmotnosti vozu a dále způsob rozložení hmotnosti. U levnějších úprav je problematický také výběr nevhodného materiálu (hořlavost daných materiálů, pevnost) a jeho upevnění. Problematické také může být "naroubování" jiné karoserie na původní kabinu dodávky.

Bezpečnost by měla být na prvním místě nejenom při provozování obytné dodávky. Ideální je vyhnout se amatérským úpravám, a pokud přestavbám na dodávky sami pořádně nerozumíte, nechat vše na odborné firmě. Když už se chcete do úpravy pouštět svépomocí, z hlediska bezpečnosti je dobré, je-li prostor pro řidiče a spolujezdce oddělen pevnou stěnou od vestavby. Dobré je také neinstalovat nejrůznější skříňky a poličky, které se během nehody mohou zvrátit či vysypat.

Článek byl publikován v komerční příloze Hospodářských novin Automobily.

Související