Zatímco v českých školách je péče o duševní zdraví do určité míry opomíjena, v zahraničí existují programy, které děti učí, jak by měly se svou psychikou zacházet. To nejlepší z nich, ale zároveň upravené pro zdejší potřeby chtějí nyní zavést do školních osnov Lenka Eckertová, ředitelka Nadace RSJ, a Petr Winkler z Národního ústavu duševního zdraví. "Chceme toto téma detabuizovat. Lidé by ho měli znát a třeba mít i kompetence k tomu, aby pomáhali ostatním. To je základ," říká Winkler.

HN: Váš program je koncipovaný jako dvacetihodinový předmět pro žáky šestých tříd. Co obsahuje?

Winkler: Program se jmenuje Všech pět pohromadě, protože se skládá z pěti základních témat, se kterými by se měly děti seznámit. Jde o duševní zdraví a well-being − tedy co to je, proč je důležité se opatrovat a jak si všímat různých signálů. Druhým tématem jsou emoce, myšlenky a (re)akce. Pak je to komunikace nejen běžná, ale i ve složité situaci či v konfliktu, což obsahuje i to, jak nepodlehnout emocím. Dalším bodem jsou vztahy a přátelství včetně toho, jak být sám sobě kamarádem, a nakonec pomoc v obtížích v oblasti duševního zdraví. Tedy jak mohu pomoci svým blízkým.

HN: Jakou formou budou hodiny probíhat?

Winkler: Máme každou hodinu přesně strukturovanou po pětiminutovkách tak, aby mohl učitel s dětmi snadno pracovat. Dostane manuál, kde je popsána hodina jako taková, ale i širší kontext oboru duševního zdraví. Jinak je to postavené na prožitkových a interaktivních činnostech, zkoušení si situací sami na sobě, cvičení s ostatními, experimentech či vedení si deníků doma.

HN: Jak chcete kromě manuálu na výuku učitele připravit?

Winkler: Máme pro ně připravený trénink dlouhý tři dny. Tam s nimi nejen postupně projdeme témata v manuálu, ale pokusíme se s nimi i prodiskutovat jejich potřeby a rozptýlit obavy z toho, že výuku nebudou stíhat.

Eckertová: Je důležité si uvědomit, že projekt je stále ve svých začátcích. Máme už ale za sebou několik fází. Nejdříve probíhal výzkum, jak podobné programy fungují v zahraničí. Pak jsme na základě těchto zkušeností vytvořili program a převedli ho do českého prostředí. To jsme na jaře testovali na vybraných školách. Aktuálně bychom se měli dostat do desítek škol, které si už nevybraly nás, ale budou vybrány náhodně. Ovšem uvidíme, jak bude vypadat koronavirová situace.

HN: Říkáte, že jste se inspirovali v zahraničí. Kde?

Winkler: Jsou to většinou anglosaské státy, třeba Austrálie, Velká Británie nebo USA. Tam se s takovými programy experimentuje zhruba 10 až 20 let. A to už přináší důkazy o tom, že výuka zaměřená na duševní gramotnost či sociálně-emoční učení pomáhá zvládat rizikové jevy, které jsou spjaté s dětmi v tomto věku. Jde třeba o výkonnost ve škole, absenci a další.

HN: Proč chcete program vést přes učitele, a nikoliv přes školní psychology?

Eckertová: Náš program je preventivní, a navíc ve formě, v níž je nejsnadněji doručitelný dětem. Mluví se v něm o emocích, o vztazích, bourá se tabu. Když se budou s učiteli pravidelně setkávat a odkrývat ona témata, je pravděpodobnější, že to v nich zůstane. Přes psychology by šlo spíš o nahodilou a nesystematickou práci.

Winkler: Navíc děti mají obvykle hlubší vztah se svým učitelem. Psychologa vyhledávají až v případě problémů a někdy také vůbec.

HN: V jaké míře se u českých dětí projevují psychické problémy?

Winkler: Odhaduje se, že až 20 procent dětí a adolescentů prožije duševní onemocnění. Navíc až polovina se jich objevuje před 14. rokem a až tři čtvrtiny před 26. rokem věku. Pokud bychom měli české děti srovnat s těmi z jiných států, vidíme, že z hlediska duševních onemocnění jsme na tom víceméně stejně. U nás se ale ve větší míře objevují poruchy související se zneužíváním alkoholu, což je zakořeněno v naší kultuře. V pozdějším věku mladí Češi prokazatelně více konzumují marihuanu než v jiných evropských zemích. Znovu ale opakuji, že se nevěnujeme specifickým problémům, tedy například drogám nebo šikaně. Míříme na jejich příčiny, jde nám o univerzální prevenci.

Eckertová: V tom je to novum našeho programu. Ve školách jsou programy téměř vždy spojeny s konkrétním jevem. My ale jdeme na dřeň sebepoznání a ve skutečnosti tak eliminujeme negativní jevy předtím, než nastanou. Pak se už těžko počítá to, co se nestalo. Nicméně se domnívám, že pokud se program dostane do škol a bude vyučován, jak má, projeví se to v blízké budoucnosti pozitivně na duševním zdraví mladých.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Inovativní vzdělávání.

Související