Před pěti šesti lety neměla Základní a mateřská škola Svatoplukova v olomouckém Řepčíně příliš dobrou pověst. Podle jejího současného ředitele Jiřího Vymětala byla dokonce na pokraji zániku. "Dnes si rodiče mění trvalé bydliště, aby sem mohly jejich děti chodit. Každý rok musíme navyšovat kapacitu," říká pedagog a manažer v jednom, který mimo jiné podporuje školní divadlo, kapelu či environmentální výchovu. Chce ale přitom zachovat komunitní ráz a rodinnou atmosféru školy.

HN: Jak vybíráte do týmu nového pedagoga?

Mám rád pestrý kolektiv. To znamená, že jsou mezi námi letití pedagogové a naopak velmi mladí. Máme nyní například tři učitele důchodového věku. Myslím, že dědečkovský a babičkovský přístup je blahodárný nejen pro děti, ale i pro kolektiv. Zároveň ale vidím štěstí v tom, že Olomouc je univerzitním městem a nabídka pedagogů je pestřejší. I proto jsme navázali partnerství a spolupracujeme s fakultami. Mimochodem, právě jsme přijali nového vychovatele, který s námi ještě loni spolupracoval jako student. Samozřejmě začínající pedagog je pro nás velká investice a může být do jisté míry i zátěží. Je potřeba ho rozvíjet nejen po didaktických, ale i osobnostních stránkách. I proto máme při náboru několik kol, kdy musí absolvovat pohovor s psychologem, a pokud jde o tandemového (párového) vyučujícího, i odučit hodiny s budoucím kolegou.

HN: Přestože se situace zlepšuje, stále není ve školství tolik peněz. Jak si udržíte učitele, do kterých jste "investovali"?

Věřím rovněž ve svou intuici, člověka poznám už během pohovoru. Každopádně když se k nám někdo hlásí, ví, do čeho jde. Nedávno jsme například přijali učitelku, která nechtěla ustrnout. Potřebovala přirozený pohon, aby se dál rozvíjela, i když má za sebou už patnáct let praxe. Navíc jsme přijali i nové pedagogy, kteří mají třeba jenom několik hodin výuky a pracují na zkrácený úvazek. Oni vědí, že se to promítne na jejich výplatní pásce. Ovšem domluvili jsme se s nimi, že bude potřeba více času na jejich vyhodnocení a náslechy od kolegů − to je ostatně rovněž důležité. Chodíme se do hodin vzájemně navštěvovat a pak spolu výuku probíráme, což je pro začínající učitele velmi inspirativní. Oni se potom modelují, hnětou pozvolnými krůčky a až za rok nebo za dva nastoupí do školy na plný úvazek. Jde prostě o lidi, kterým tolik nezáleží na výplatní pásce, jako spíš na tom, aby se z nich staly kvalitní osobnosti.

Ředitel roku

Jiří Vymětal je ve funkci teprve od roku 2017, loni už vyhrál anketu Ředitel roku. Odborná porota ho ocenila za lidský a empatický přístup k žákům. Těch je 287 a všechny je zná jménem. Na druhém stupni základní školy zavedl volitelné předměty. Zmodernizoval počítačové vybavení a začal aktivně využívat sociální sítě jako Facebook nebo Instagram. Na chodbách zařídil sportovní koutky, které mohou děti o přestávkách využívat. Připravil řadu projektů včetně naučné stezky, štafetového běhu nebo vánočního jarmarku. Podporuje školní divadlo, kapelu či environmentální výchovu.

HN: Máte díky tomuto přístupu menší fluktuaci pedagogů?

Nemám úplně srovnání s ostatními školami. Je ale fakt, že třeba na pozici asistentů pedagoga je pohyb velký. Přitom je to nesmírně důležitá práce a potřebujeme tam kvalitní lidi. Nicméně je podhodnocená.

HN: Jak vnímáte novelu zákona o inkluzi, která by práci asistentů měla omezit?

Potřebujeme, aby každý žák cítil, že do třídy patří, a pracoval naplno a s radostí. To se daří právě díky asistentům, o něž se můžeme opřít. My je metodicky vedeme, bavíme se s nimi o výuce a dokázali jsme je posunout, aby byli ve vyváženém tandemu s učitelem. Žáci jim dokonce říkají pane učiteli, paní učitelko. Máme velký tým a i to je důvod, proč už nejsme jako škola outsiderem. Nyní ovšem vyvstávají obavy, že bychom o takové lidi zase mohli přijít. Musela by odejít více než polovina z nich.

HN: Jak dostáváte nové metody do učiva?

Snažím se nikoho do ničeho netlačit a podporuji pedagogy, aby si vybrali to, co je baví. Máme jen pravidlo, že každý z nás si vybere alespoň jedno školení. Jsou tu učitelé, kteří si vybrali prvky z Hejného metody výuky matematiky. Na prvním stupni využíváme metodiku nazvanou Začít spolu a také metodu splývavého čtení Sfumato. Pro to se ale učitelé rozhodli, aniž bych je do toho hnal. Důležitá je pro nás i projektová výuka, kterou ale nyní brzdí koronavirová nařízení.

HN: Jste komunitní škola. Jak se zapojujete do společenství v olomouckém Řepčíně?

Máme výhodu v tom, že jsme sice městská čtvrť, ale s vesnickým rázem. Snažíme se podporovat venkovskou soudržnost, společné akce, scházení se, rituály. Společně slavíme Vánoce, Velikonoce, máme lampionový průvod. Vedle nás je fotbalový klub, i s ním spolupracujeme. Pořádáme pikniky v parku. Jednoduše řečeno se snažíme navodit atmosféru toho, že jsme z jednoho ranku a máme k sobě s žáky a rodiči blízko.

HN: Jste prestižní?

Naše škola udělala velký pokrok v krátkém čase. Určitě je to něco, na co bychom mohli být hrdí, ale na druhou stranu je třeba se k tomu stavět stále pokorně. Je nutné, abychom udrželi naši rodinnou atmosféru. Rodiče musí cítit, že jejich děti jsou u nás v bezpečí. A to i v této době.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Inovativní vzdělávání.

Související