Oloupané pomeranče v plastové krabičce, kokos v igelitovém sáčku, jednotlivě zabalené plátky toustového chleba. Na internetu kolují stovky fotografií bizarních příkladů, co všechno jsou výrobci schopni zabalit do plastu. I v českých obchodech denně narážíme na okurky potažené umělou hmotou. Plastové obaly jsou zkrátka levné a život je díky nim pohodlnější. Z dobrého sluhy se ale stává zlý pán, a to zejména z důvodu špatného nakládání. Ročně se na světě vyprodukuje přes 30 milionů plastového odpadu, přičemž i vyspělé ekonomiky jsou schopné recyklovat pouhých 30 procent vlastní produkce a zbytek často vyvážejí do rozvíjejících se ekonomik nebo do Číny. Ta až do předloňského roku dovezla z Evropy přes sedm milionů tun plastového odpadu, poté ale svůj přístup razantně změnila. Západní ekonomiky jsou proto stále více tlačeny do toho, aby s plasty nakládaly šetrněji, a především hledaly nové alternativy, do čeho výrobky balit.

Možnosti se rozšířily

Není přitom potřeba vymýšlet převratné materiály, bohatě postačí klasický papír. "Žijeme ve 21. století, v době nanotechnologií a neuvěřitelných technologických a materiálových inovací. Naše možnosti, jak pracovat s úplně starými a tradičními materiály, jako je například papír, se obrovsky rozšířily. Díky tomu jsme do papíru schopni zabalit i věci, které by dříve byly nemyslitelné," vysvětluje Michaela Holubec Birtusová z nevládní organizace Czechdesign. "Dá se říct, že tradiční obalové materiály nyní zažívají díky inovacím svou renesanci. Papír je tisíce let starý materiál, který najednou můžeme používat úplně nově, dávat mu vlastnosti a funkce, které ve své základní podobě nemá, nebo podpořit jeho přirozené vlastnosti, abychom je mohli využít lépe," podotýká.

Michaela Holubec Birtusová je rovněž koordinátorkou soutěže obalového designu Model Young Package, která se pětadvacátým rokem zaměřuje právě na papírové obaly. "Letos se objevily dva projekty, které pracují s papírem jako materiálem a nabízí velmi zajímavé možnosti. Jeden se zaměřuje na samotný vznik obalového materiálu, druhý se soustřeďuje na konečnou fázi životnosti obalu a nabízí velmi interaktivní formu jeho likvidace," přibližuje výsledky letošního ročníku.

Záleží na produktu

Jedním dechem dodává, že papír nelze vnímat jako univerzální řešení všech obalových problémů. "Energetická náročnost jeho získání a dalšího zpracování je poměrně vysoká. Stejně jako u plastu záleží na celém životním cyklu obalu. Pokud jsme schopni zajistit efektivní recyklaci a opakované použití, pak vychází jeho uhlíková stopa velmi dobře. Pokud ale vyrobíme papírový obal z nerecyklovaného materiálu s mnoha povrchovými úpravami, určený k balení luxusního zboží, a ten po mnoha transportech a jednom použití skončí na skládce, jsme na tom s ekologickou stopou velmi špatně. Záleží tedy vždy na konkrétním produktu a firmě, jaké je vlastně zadání a zda je koncový zákazník nabádán ke správnému zacházení," domnívá se Holubec Birtusová. Celkově je ovšem podle ní papír, respektive celulóza, velmi vhodným materiálem, jelikož je v podstatě přírodní, zdravotně nezávadný, obnovitelný a především snadno recyklovatelný.

Právě co se týče recyklovatelnosti papíru, nevedeme si v Česku vůbec špatně − alespoň v porovnání s jinými tříděnými komoditami. "Sběr papíru má u nás svou dlouholetou tradici. Lidé byli v minulosti zvyklí na školní sběry nebo odvážení sběrového papíru do výkupen. To se promítá i do současného třídění papíru, které je na velmi vysoké úrovni. Papír patří mezi nejčastěji tříděné komodity. Loni vytřídil každý Čech v průměru 22 kilogramů papíru," říká Lucie Müllerová, tisková mluvčí společnosti Eko-kom zabývající se tříděním a recyklací obalů.

Změna místo úpravy

Firem, které se snaží snižovat množství plastových obalů, podle Müllerové přibývá. Přistupují k tomu různými cestami, některé mění velikost obalů, jiné se je snaží odlehčit nebo změnit koncentraci výrobku. "Někteří výrobci se rozhodnou namísto takzvané konstrukční úpravy rovnou pro změnu použitého materiálu a v takovém případě bývá plast nahrazován například papírem nebo vlnitou lepenkou. Poměrně hodně nových řešení je v segmentu sekundárních, tedy skupinových a přepravních obalů. Jedná se buď o úplnou náhradu plastu, nebo jde jen o náhradu plastových součástí obalu," říká Müllerová.

Pro výrobce i zákazníky bude ovšem vždy prvořadá funkčnost obalu, tedy ochrana zboží, nebo v případě potravin i vysoké nároky proti znehodnocení. "Setkáváme se s řešeními, která nahrazují plast jen částečně. Jsou to například papírové přebaly plastových obalů, kde je důležitá snadná oddělitelnost materiálu, případně plastové potahy či nástřiky papíru, které zvyšují funkčnost obalu tak, aby byla srovnatelná s funkčností plně plastového obalu. Ve výsledku mohou tyto úpravy značně komplikovat proces recyklace papíru. Firmy by tedy měly vždy zvážit všechna pro a proti, aby nahrazení plastu jiným materiálem nebylo z hlediska recyklace kontraproduktivní," upozorňuje Müllerová.

Kompostovatelné fólie

Přibývá i firem, které na výrobu obalů místo plastů a papíru zkouší jiné druhy materiálů. Jednou z nich je automobilka Škoda Auto. Nedávno představila biologicky rozložitelné fólie pro balení automobilových dílů, které míří do závodu v indickém Púne. "Tímto způsobem se nám podařilo snížit množství běžných plastových obalů pro dodávky dílů do Púne o polovinu, přičemž poskytují dílům stejnou účinnost ochrany. U několika zkušebních zásilek se kontrolovalo, zda splňují přísné podmínky pro přepravu v námořních kontejnerech. Kontrola kvality po doručení dodávky přitom neprokázala jakékoliv poškození nebo stopy koroze," uvedl vedoucí logistiky značky ve Škodě Auto David Strnad. Fólie jsou vyrobené na bázi kukuřičného škrobu a jsou z velké části kompostovatelné. Takto získané organické hnojivo se pak dá využít při péči o stromy v okolí logistického parku.

Článek byl publikován v komerční příloze HN Obaly a polygrafie.

Související